Hrozba ruské invaze na Ukrajinu vyvolala podle západních analytiků efekt, který ruský prezident Vladimir Putin ve svých plánech nezamýšlel. Spojenci v Severoatlantické alianci mají sice poněkud odlišné pohledy na to, jak akutní je nebezpečí konfliktu, již dlouhá léta však nebylo NATO tak aktivní a pevné ve svém jednotném postoji. Alianční země včetně Spojených států posílají nové síly do oblasti někdejšího ruského vlivu a zapomínají na spory, kterými žily ještě před rokem.

„Putin sice vyrobil ukrajinskou krizi s přesvědčením, že má vůči Západu výhodu, ale dopustil se chyby, která může být nebezpečná i pro zkušeného vyznavače bojových umění: podcenil svého protivníka,“ napsal někdejší vysoký činitel americké diplomacie a nyní šéf výzkumné skupiny Council on Foreign Relations Richard Haass v narážce na Putinovu zálibu v judu. Ruský prezident podle něj nepočítal především se silnou reakcí Spojených států, které se po období vlády Donalda Trumpa zdály oslabené, politicky nesmiřitelně rozdělené a zahleděné do svých problémů.

Dále čtěte

Týdeník FORUM v novém čísle přináší nejnovější průzkum o prezidentské volbě

Letošní páté číslo Týdeníku FORUM, které vyšlo ve čtvrtek 3. února, přináší výsledky exkluzivního průzkumu agentury Kantar CZ o…

Ruská hrozba podle dalších analytiků vzpružila nejen USA, ale i celé transatlantické společenství, které se ještě nedávno potýkalo s krizí. Zásadním tématem předloňských ministerských schůzek v centrále NATO byla slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o „klinické smrti“ aliance. Její šéf Jens Stoltenberg tehdy nařídil analyzovat, zda je vojenský spolek 30 států schopen efektivně fungovat a jak jeho akceschopnost zlepšit.

Trump se v té době zajímal zejména o to, aby evropští spojenci přispívali více na společnou obranu a aby se řešily i vnitroalianční spory některých zemí s Tureckem. Za debakl mnozí politici označovali letní odchod spojeneckých sil z Afghánistánu, kde se k moci okamžitě dostali radikálové z Tálibánu. Západoevropské země pod dojmem slábnoucích vztahů s USA začaly volat po větší vojenské samostatnosti Evropské unie.

V posledních dvou týdnech ale v obavách z nasazení 100 tisíc ruských vojáků u ukrajinských hranic začali spojenci ohlašovat vysílání nových letounů, lodí a jednotek na východ Evropy. Míří tam Dánové, Španělé, Francouzi a nejnověji i Američané.

Dále čtěte

Sféry vlivu jsou prý OK a východní státy Evropy jsou vůči Rusku plné zášti, míní exdiplomat

Stavění se proti zájmovým sférám jiných zemí je nyní prý jakousi obsesí americké diplomacie, tvrdí Alastair Crooke, bývalý diplomat a…

„Pokud bude americká administrativa i spojenci pokračovat v nastaveném kurzu, Putin zřejmě zjistí, že se nejen těžce přepočítal, ale že dosáhl téměř nemožného: dal nový důvod k existenci alianci, která hledala smysl svého bytí od konce studené války,“ napsal na serveru The Daily Beast publicista David Rothkopf. Případný konflikt na Ukrajině by podle něj bezpochyby Evropu destabilizoval, avšak NATO z něj vyjde posílené. Alianční země nehodlají na Ukrajině zasáhnout vojensky, ale potrestat Moskvu bezprecedentními ekonomickými sankcemi.

Podle analytiků může mít oživení aliance za následek, že spojenci vyslyší volání postkomunistických zemí, které místo jednotek rychlého nasazení aktivovaných v případě krize chtějí mít na svém území permanentní vojenské útvary. Komentátor bruselského webu Politico Paul Taylor navíc podotýká, že vyhrocená situace se může projevit i na výběru nového šéfa NATO letos v létě, kdy alianční země mohou dát přednost zastánci tvrdé linie vůči Rusku.

„Všechny tyto důsledky se zdají být zpečetěny ještě dříve, než padl první výstřel – jestli kdy padne. Putin možná drží velkou bazuku, ale vypadá to, že míří na vlastní nohy,“ soudí Taylor.