Rusko směřuje k hrdému titulu: „Země, kde dnes znamená předevčírem.“ Vladimir Putin, ze setrvačnosti ještě stále nazývaný prezident, se stále více stává pánem nad životem a smrtí občanů a také nad jejich penězi. Je to dobrý krok k tomu, aby se stal „všeruským imperátorem“, což už některé horlivé vlastence napadlo.
„Státní duma ve středu ve třetím a posledním čtení schválila zákon, který zmocňuje prezidenta k zavedení rozsáhlých omezení fungování ruského finančního a bankovního systému,“ píší Themoscowtimes.com.
Posílení panství Putina a jeho kliky má poněkud klopotný název. Změna zákona se nazývá: „O opatřeních k ovlivňování (potírání) nepřátelských akcí Spojených států a jiných zahraničních států“. Ona „opatření“ umožňují šéfovi státu mimo jiné uvalit omezení na transakce s účty a vklady a také „zmrazit (zablokovat) majetek“. Tak to uvádí dokument zveřejněný Státní dumou.
Podle textu návrhu zákona, který koncem května předložila skupina zákonodárců v čele s Anatolijem Aksakovem, předsedou výboru Státní dumy pro finanční trh, se pravomoci „prezidenta“ vztahují jak na občany, tak na právnické osoby. Až tento „ukaz“, jak se tomu za cara v Rusku říkalo, vstoupí v platnost po oficiálním zveřejnění, bude moci Putin také zavést omezení a zákazy měnových transakcí pro rezidenty a nerezidenty, zavést zvláštní postup pro transakce s osobami z „nepřátelských zemí, změnit měnu závazků z některých smluv“.
Kromě toho: „Putin také získává právo zavést povolený postup pro transakce, stanovit limity pro měnové transakce, zavést požadavky pro nákup a prodej měny na burze, a to i prostřednictvím mechanismu ‚zvláštní obchodní seance‘. Jedná se o dvoudílný režim fungování burzy, kdy někteří účastníci získají přednostní přístup k obchodování a poté je trh otevřen všem ostatním.“
Když může panstvo rozhodovat o tom, koho podle své úvahy pošle na smrt, proč by nemohlo mít veškerou kontrolu nad penězi lidí? Putin měl tyto pravomoci už předtím podle prezidentských protisankčních dekretů. Kromě toho samotný zákon už dává Putinovi de facto neomezené pravomoci. Umožňuje totiž „další opatření“.
Náměstek předsedy centrální banky Alexej Guznov vysvětloval, že rozhodnutí o upřesnění možných zákazů ze strany prezidenta bylo učiněno „s ohledem na vnímání veřejnosti“. Co to v Rusku znamená snaha brát ohled na „vnímání veřejnosti“, nějak není jasné. V Rusku totiž už dávno žádná veřejnost není, jen atomizovaná masa jedinců. Opravdové opoziční síly byly zničeny represí, nebo odsunuty na okraj. Nezávislá média byla umlčena. Svobodné volby nejsou. Oficiální agentura Rosstat dělá průzkumy, kterým nikdo nemůže věřit. Co by tak v Kremlu mohli vědět o nějakém „vnímání veřejnosti“, když mocní nemají žádné nástroje, jak by si to vnímání zjistili? Zbývá jim v podstatě to, co zjistí nějaká tajná policie. Ta je ale, jak bylo patrné z chatrného odhadu situace na Ukrajině, zřejmě v nedobrém stavu. Represe umí, ale něco skutečně zjistit a pak ještě případné nepříjemné zprávy dodat „nahoru“, to jim nejspíš moc nejde.
Mít možnost nechat nějaké lidi zabít je veliká moc. Některé je ale třeba nechat naživu, protože někdo sloužit musí. Být pánem peněz všech lidí je však z hlediska diktatury ještě důležitější. Peníze jsou jen jiný název pro určité životní možnosti. Bez nich jste na tom hůř než beze zbraně.
Posun Ruska k samoděržaví, absolutní vládě panovníka, je stále patrnější. Je úplně jedno, jak se ta funkce bude nazývat. Jestli prezident, car, imperátor, Otec vlasti nebo Pravoslavný strážný anděl veškerého lidu. Nás se to týká tady, protože svrchovaní vládci milují, když vládnou co nejvíc lidem.