Co si vlastně myslí Vladimir Putin? Stejně jako v jiných případech nemůžeme vyloučit, že si politik skutečně myslí to, co říká, zvláště když se jedná o nějaké zásadní prohlášení, na které se bude v budoucnosti odvolávat. Putin pronesl takzvaný valdajský projev, z kterého můžeme poznat, přes všechno to, co diplomatický jazyk skrývá, některé rysy budoucí ruské politiky.

Projev se nazývá podle Valdajského mezinárodního diskusního klubu. Tak se jmenuje setkání odborníků, kteří se zabývají Ruskem a jeho rolí ve světě. Putin zde hovořil na setkání klubu v Soči 24. října 2014. A co řekl?

„Ustoupili jsme od sovětské ideologie, už není možné ji vrátit. Zastánci fundamentálního konzervatizmu, kteří se vzhlíží k Rusku před rokem 1917, jak se zdá, jsou stejně daleko od reality jako zastánci západního ultraliberalismu. Je zřejmé, že náš pokrok není možný bez duchovního, kulturního a národního sebeurčení, jinak nebudeme moci odolávat vnitřním a vnějším výzvám, nemůžeme uspět v globální konkurenci. A dnes vidíme nové kolo této konkurence.“

Co si teď myslet

To staré tedy už nefunguje. Není přesně řečeno, že to bylo špatné, jen to, že se nedá jít zpátky k Leninovi a carství. Kromě těchto sil polemizuje Putin i se zastánci jakéhosi „západního ultraliberalismu“, aniž by bylo hned přesně jasné, oč se jedná. Na světě není snad ani jeden západní stát, kde by vládl ultraliberalismus, a snad ani nikdy nebyl. Pokud něco takového existuje, tak snad jen v učebnicích politologie, v praxi asi sotva. Vkrádá se podezření, že Putin má nejspíš na mysli běžnou liberální demokracii, kde třeba není mnoho let předem jasné, kdo vyhraje volby, nebo svět, kde stát nemá vliv ve všech významných médiích.

Putin dále říká, že Rusko zažívá „tlak globalizace na svou národní identitu“ a „důsledky národních katastrof dvacátého století, kdy jsme dvakrát zažili rozpad naší státnosti“. Tím má zřejmě na mysli druhou světovou válku a rozpad SSSR. „Výsledkem byl zničující úder do kulturního a duchovního kódu národa, setkali jsme se s porušením tradic a jednoty historie, demoralizací společnosti, deficitem důvěry a odpovědnosti.“

Podle Putina existuje v Rusku jakási část elity, která je „kvazikoloniální“ a dává „přednost krádežím a vývozu kapitálu před spojením své budoucnosti se zemí, kde ty peníze získala“.

Samý dialog

Jinak je tato řeč na první pohled plná smíru a výzev k dialogu, třeba jak se „liberálové se musí naučit mluvit se zástupci levicových názorů, a naopak nacionalisté by si měli uvědomit, že Rusko se formovalo právě jako mnohonárodní a multináboženský stát“ a že zpochybňování „našeho multietnického původu“ a „zneužívání témat ruského, tatarského, kavkazského, sibiřského a nějakého dalšího nacionalismu a separatismu“ je cesta „zkázy genetického kódu“.

Je třeba „obnovit celistvost historické tkáně“ a není možné „vyškrtnout nevzhledné nebo ideologicky nevhodné stránky, přerušit spojení generací, jít do extrémů při vytváření nebo zavrhování idolů“.

Co to znamená? Že Stalin trochu ano a trochu ne? „Je na čase přestat si všímat na historii pouze špatného, nadávat si víc, než to dělá kdokoli z našich nepřátel. Kritika je nutná. Ale bez sebeúcty, bez lásky k Vlasti tato kritika je ponižující a neproduktivní.“

Trochu to připomíná ono dávné: „Kritika ano, soudruzi, ale konstruktivní.“ To v praxi znamená žádná. Protože jak máme prakticky chápat, že podle Putina „celá naše historie bez výjimek by se měla stát součástí ruské identity“?

Co to znamená, že je celá historie součástí identity? Násilný bolševický převrat, zničení aspoň pokusu o jakousi demokracii po pádu cara, masové vraždy, věznění, nucené práce, divadelní soudní procesy, propaganda, izolovanost vlastního obyvatelstva, fyzicky i pomocí propagandy, umísťování odpůrců do psychiatrických léčeben, instalování loutkových vlád v dobytých zemích, jak tohle všechno může být součástí vlastní identity jinak než jako odstrašující příklad? Varování před tím, jak hluboko se dá v národním životě klesnout?

Prohnilý Západ

Místo takové konkrétní sebereflexe přichází to hlavní, kritika prohnilého Západu. Stojí to za ocitování celé:

„Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakékoli tradiční identity: národní, kulturní, náboženské, nebo dokonce i pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko, že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.“

Jak se někdy říká, jsou pravdy, které lžou. Záleží totiž na tom, kdo je říká. Křesťanských hodnot se tu dovolává Putin, důstojník KGB, tedy zločinecké organizace, která se desítky let pokoušela náboženství zlikvidovat a zbytky pravoslavné církve infiltrovat pomocí svých agentů. To se děje do dnešních časů. Moskevský patriarcha sám je agent KGB. Pokud jde o morální hodnoty, měl by důstojník KGB spíše využít příležitost mlčet. Rusko vymírá, alkoholismus je na děsivé úrovni a ceny vodky Putin zvýšit nehodlá, protože to není v ruské tradici. Věk dožití je nižší než v západním světě. Řeči o tom, že výstřelky politické korektnosti vedou k tomu, že „se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie“, jsou samozřejmě nesmysl. Pokud o tom někdo vážně mluví, tak jen sám Putin. Na Západě zrovna probíhá dost silná antipedofilní vlna. Není jasné, kteří lidé se bojí v západních zemích mluvit o své náboženské příslušnosti. O tom se báli mluvit lidé v SSSR, který Putin pomáhal jako aktivní důstojník tajné policie budovat.

Pokud na nějaké škole nebo v nějakém městečku nechtějí najednou vystavit o Vánocích jesličky kvůli podivným ohledům na náboženské menšiny, většinou muslimy, je to spíš bizarní záležitost, o které novináři rádi píší právě kvůli té výjimečnosti.

Trocha těch lží

Kromě tendenčnosti se Putin pouští i do vyložených lží. Říká třeba, že „dohody v Jaltě z roku 1945, které byly přijaty s velmi aktivní účastí Ruska, zajistily dlouhodobý mír. Síla Ruska, síla vítěze v těchto klíčových okamžicích se projevila v šlechetnosti a spravedlnosti“.

Šlechetnost a spravedlnost se projevila spuštěním železné opony, znemožněním svobodných voleb v zemích, které se dostaly do sféry vlivu Moskvy, blokováním Západního Berlína, korejskou válkou, invazí do Maďarska, Československa, Afghánistánu, vyhlášením výjimečného stavu v Polsku a podporou různých tzv. „národně osvobozeneckých hnutí“, tedy ozbrojenců po celém světě. Když činitel KGB mluví o šlechetnosti, hned by byl člověk radši objektem nešlechetnosti.

Teď se šlechetnost projevuje i vůči vlastnímu obyvatelstvu. Jako odpověď na západní sankce kvůli ruské válce na Ukrajině Putin vyhlásil embargo na různé západní produkty, především potraviny. To ale postihne víc Rusy než Západ. V Evropě se nestane, že by cena potravin vyskočila na dvojnásobek jako v Rusku.

Nám se toho nezdá…

Upřímně řečeno, nám se na Západě také hodně věcí nezdá, třeba to, že  v centru Moskvy se v mauzoleu vystavuje k okukování mrtvola člověka, který nastolil diktátorský režim a sám stál za popravami nevinných lidí. Je to nechutné a podivné. Podle průzkumu z počátku letošního roku si 52 procent Rusů myslí, že Stalin sehrál v historii spíše pozitivní roli. To mají být ty tradiční hodnoty? Smrt a utrpení milionů nevinných lidí?

Celá ta hlubina nové ruské ideologie ale není tak složitá. Udržet pohromadě zbytky říše a ještě se snažit expandovat, to vyžaduje nějakou jednotící myšlenku. Na komunismus už se dneska přece jen sotva někdo nachytá, pokud se té utopii nebude říkat nějak jinak. Nacionalismus je ale vděčný, protože od lidí nic nevyžaduje. Stačí jen „příslušet“ a to je všechno.  Zůstaly tady ještě pomůcky ze starých dobrých carských dob, třeba úslužná pravoslavná církev, která potěší oko i ucho. V tomto smyslu je to přece jen opium Ruska. Ve spojení s atomovými zbraněmi a tím, že je země rozlohou velká, se dá přežít dost dlouho, skoro navěky. Aspoň zatím to tak vždycky bylo. A problémy? Za ty může přece dekadentní Západ, který Rusku jeho hloubku ve skutečností závidí a chce ji zničit. Kdyby nepřítel nebyl, je třeba si ho vymyslet. Právě to se Putinovi poslední dobou dost dobře daří a lidé mu to věří.