Vladimir Putin FOTO: Pixabay/stux
FOTO: Pixabay/stux
Putinův režim se může zhroutit pod vlastní vahou, mohou ho podkopat vnitřní konflikty, soudí Vladislav Leonidovič Inozemcev, ruský akademik, který je ředitelem moskevského Centra pro výzkum postindustriálních společností. Dojít by k tomu mohlo, pokud se systém stane natolik neefektivním, že přestane generovat stálý peněžní tok pro své příjemce. Ke konfliktům však dojde až po Putinově fyzické smrti, kdy se rozpoutají protichůdné síly a začnou se střetávat.
V rozhovoru pro server ZNAK.com říká, že „k vyvedení systému z rovnováhy jsou zapotřebí silné vnější faktory“. Například „hluboký pokles cen ropy“ nebo sankce „soudného dne“ jako případná reakce na Putinovu invazi na Ukrajinu. Inozemcev ale konstatuje, že dnes neexistují takové faktory, jako je hrozba globální hospodářské krize, a navíc sám Putin, přece jen zřejmě poněkud zaskočený západní reakcí na anexi Krymu, se do podobné výbojné akce nejspíš nepustí.
„Současný systém je raketa, která se jednou odlepila od země, vyletěla do vesmíru, letí a letí. Dokud se nesrazí s asteroidem,“ popisuje současný stav a dodává, že ekonomické problémy samy o sobě by zemi nezničily. „Podle mého názoru nebyla ekonomika hnacím motorem politiky ani během perestrojky, ani po ní: v 90. letech se ekonomické problémy ještě prohloubily, ale Jelcina ani ruský systém jako celek to nezničilo. Otázka, zda Sovětský svaz mohly zachránit reformy čínského typu, je tedy druhotná. Ekonomika žije svým vlastním životem a politika žije svým vlastním životem. Hlavní příčinou je, že si sovětské vedení neuvědomilo, že nové zákony systém nezlepší, ale rozbijí, a že uvolněním imperiálního sevření vyvolá obrovské množství konfliktů, které budou mít fatální důsledky.“
Podle Inozemceva by Gorbačov mohl vládnout dlouho, kdyby se nepokoušel o zásadní změny: „Kdyby Michail Sergejevič do sovětského systému nesáhl, přežil by bez problémů dalších 10-15 let. Současný systém je mnohem stabilnější a efektivnější, je plně pod kontrolou svých zakladatelů a přináší jim obrovské zisky. Světové ceny plynu rostou, Evropa se v dohledné době od ruského plynu neodchýlí, roste také kapitalizace Gazpromu a na jeho účtech se hromadí miliardy dolarů. Tak tady to máte: štěstí. Proč by tedy Putin a jeho okolí chtěli něco měnit nebo zlepšovat? Čtyřprocentní růst HDP ročně – proč? Ti, kteří systém vlastní a řídí, se již mají tak dobře, že další čtyři procenta jsou pro ně naprosto nezajímavá, zejména v porovnání s úsilím a oběťmi, které je třeba vynaložit… V současné situaci je úkolem těch, kdo jsou u moci, pravý opak: měnit věci co nejméně. Pokud začnete věci měnit, zničíte je. Z hlediska zájmů Putina a jeho ‚týmu stejně smýšlejících lidí‘ je tedy jejich postup nejracionálnějším krokem. Mnoho lidí si myslí, že Putin je mimo realitu. Obecně však platí, že člověk, který je mimo realitu, nemůže zůstat u moci 21 let.“
A ještě: „Pro Vladimira Vladimiroviče a jeho přátele je hlavní otázkou, co přijde dříve – jeho fyzická smrt, nebo konec systému? Pokud Putin odejde dříve, bude kalkulace, alespoň pro něj osobně, správná.“
Je tady ale jeden faktor, který může některé procesy urychlit, a to je současný boj Západu proti CO2, uhlíkové stopě a změnám klimatu. Pro nás je to tajímavé proto, že často se snahy Západu, především Evropské unie, líčí jako oslabení a proces, na kterém Rusko jako vývozce ropy a plynu vydělá. Podle Inozemceva je to ale jen krátkodobý zisk. Pokud se Rusko nezapojí, bude to pro něj znamenat další propad do zaostalosti za světem, který jde dál.
„Ano, dekarbonizace je hrozbou, kterou bychom neměli brát na lehkou váhu, jako jsme se chovali k „břidlicové revoluci“ a zkapalněnému plynu, přičemž jsme tyto technologie bezostyšně ignorovali. Tato chyba nebyla fatální, ale dekarbonizace je mnohem závažnější příběh… Stejně jako za Mikuláše I. jsme nyní opět pozadu o celé odvětví. A Západ nemá v úmyslu zpomalit. Zatímco dříve Západ upřednostňoval zelenou revoluci jako způsob řešení problémů životního prostředí a klimatu, v posledních letech tato myšlenka ustoupila do pozadí. Za posledních osm let investovaly jen energetické společnosti 2,5 bilionu dolarů do neemisních projektů. A je třeba je získat zpět. Dekarbonizace se tak stává soběstačnou páteří. Kapitalizace všech společností v tomto odvětví, jako je Tesla, prudce vzroste. Prodejem pouhých pěti procent svých akcií získají desítky miliard dolarů, které budou moci investovat do svého dalšího rozvoje… Dekarbonizaci lze přirovnat ke kameni řítícímu se z hory. A dost možná se ukáže, že je to asteroid, do kterého narazí ruská raketa. Mnohem dříve než v roce 2035.“
Teď jsou ceny energií stále vysoké a pravděpodobně dále porostou a je pravděpodobné, že budou zajištěny dva až tři roky působivých příjmů z vývozu. „Rozpočet a Státní investiční fond budou zaplaveny penězi. Ale bude to poslední nádech, jako na ventilátoru. Od roku 2024-2025 začnou ceny a příjmy z vývozu rychle klesat. Nahromaděné rezervy a vládní půjčky zmírní situaci na dalších pět let. Ale na začátku roku 2030 začne přihořívat.“
I kdyby ale Kreml začal modernizovat zítra, Rusko bude stále zaostávat. „Snaha měla začít před 13 lety, kdy cena ropy dosahovala 140 dolarů za barel, dolar měl hodnotu 23 rublů a podmínky pro dovoz a instalaci nejmodernějšího vybavení byly vhodné. Místo toho se však ruský establishment uvolnil a blaženě se usmíval.“
Jednou pak nastane čas na změny. Vypadat budou podle toho, jestli to bude zítra, nebo za 15 let. Za delší dobu už Putin a dnešní lidé z opozice nebudou hrát žádnou významnou roli. Není nejspíš ani šance, že by Putin předal moc jedné ze svých dcer. „Ruská federace není říše Romanovců nebo Turkmenistán, ale víceméně moderní evropská země.“
„I když Putin jmenuje svého nástupce, po jeho odchodu, smrti nebo rezignaci budou jeho výsady zpochybněny jinými. Elity se budou strašlivě rvát do vzájemného zničení. V důsledku toho budou všichni smeteni. Po rozpadu SSSR nezůstal v čele komunistické strany nikdo. Po odchodu Putina se stane totéž. Moc se přesune od současných sedmdesátníků přímo k současným třicátníkům… V kyvadlovém charakteru ruských dějin neexistuje příklad diktatury, kterou by vystřídala ještě brutálnější. Pokud po Putinovi nastoupí ti, kdo hlásají kurz k ještě tvrdšímu vnitropolitickému režimu, ještě tvrdšímu vztahu k Západu, komu se to bude líbit? Většina, včetně siloviků, bude vyčkávat, která strana zvítězí.“
Pak může dojít k tomu, že bude zrušena řada šílených zákonů a že bude obnovena a pravděpodobně vylepšena ústava z roku 1993. „V žádném případě však nelze přejít do režimu vendety a konflikty ještě prohlubovat. Proto jsem kategoricky proti jakýmkoli lustracím, zabavování majetku a pronásledování. Korupce pronikla do společnosti tak hluboko, že pokud začneme potírat všechny zúčastněné, začne ‚hon na čarodějnice‘, rozkvete udavačství a represe postihne mnoho lidí. Jediným rozumným způsobem, jak zajistit občanský mír, je vyhlásit amnestii, umožnit lidem přiznat svůj majetek, zaplatit daně a odškodnit je… Myšlenka revoluce je podle mého názoru sympatická jen málokomu, zejména mezi mladými lidmi. Od pádu SSSR naše společnost silně zburžoazněla, individualizovala se a nikdo si nepřeje zmatek občanské války. Kromě toho naše společná loď není dost silná na to, aby se na ní rozpoutal krvavý boj.“
Jak se to v Rusku vyvine, tedy ještě uvidíme. Možná by ale vášniví kritici Green Dealu mohli některé myšlenky z tohoto rozhovoru vzít v úvahu.
