Sám Putin si pravděpodobně myslí, že jeho úkolem je zvítězit nad USA, nastolit nový světový řád, v němž bude Rusko hlavním hráčem, a tak dále. Ale mýlí se, píše pro Novaja Gazeta Europe opoziční politik Leonid Gozman. „Jeho posláním bylo zničit Rusko. A to se mu podařilo. Nyní může v klidu odejít.“
Podle Gozmana bylo zničení Ruska to jediné, čeho se mu podařilo dosáhnout, nic jiného. „Upadající ekonomika, zhoršující se demografická situace, prohlubující se technologická zaostalost, všeobjímající pokrytectví – to jsou úspěchy Putinovy vlády. Ve výčtu bychom mohli pokračovat ještě dlouho. S tím, že vrcholem úspěchů jsou války a masové vraždy.“
Země, kde se mnozí narodili a vyrostli, už neexistuje a také svět už nevidí zemi, s níž spolupracoval. Zbylo jen „území, které představuje hrozbu“ a světu nezbývá nic jiného, než se proti němu spojit.
„Naše země už jednou zanikla – zničili ji bolševici. Po Říjnové revoluci v roce 1917 zůstalo území, kde se odehrávalo šílenství, ale které už nemělo žádnou spojitost s Ruskem, jeho kulturou ani historií, snad kromě nejtemnějších okamžiků – jako byla vláda Ivana Hrozného,“ soudí politik.
Teď se děje něco podobného. Zatímco donedávna bylo slovo Rusko spojováno jak s dobrem, tak se zlem, tedy s diktaturou, Stalinem, vězeňskými tábory na jedné straně, byla tu na straně druhé ruská kultura, kosmický průlom, vítězství za války. To všechno je ale minulostí. Připomíná to období, kdy slova Německo a německý nesouvisela s Goethem nebo velkými německými vědci, ale s SS, šíleným Vůdcem a pecemi v Osvětimi a Treblince. Takhle dnes dopadlo přídavné jméno ruský. Budí asociace na smrt, ničení, agresi a lež a hned tak se to nezmění.
Pak Leonid Gozman vyjmenovává, co všechno už neexistuje. Třeba ruská armáda, ze které se stala „nebezpečná ozbrojená skupina rozsévající smrt na Ukrajině“. Armáda má bránit svou zemi a neprovádět zločiny v zemi sousední. Zanikl obraz vojenské mocnosti, na které si od doby Petra Velikého Rusko zakládalo. „Putin nyní celému světu ukázal, že žádná taková mocnost neexistuje.“
Podle Gozmana je Rusko nebezpečné i z hlediska bezpečnosti vlastního území. Jako kdysi Hitler po neúspěšné Zimní válce proti Finsku zjistil, že SSSR může být slabý, tak dnes by si to mohli myslet v Číně nebo by to mohlo napadnout Tálibán. „Jejich diverzní akce vůči přeshraničním územím se nyní staly pravděpodobnějšími. Svět dříve považoval Rusko za vojenskou velmoc, ale nyní, bez ohledu na to, kolik karikatur o zázračné zbrani odvysíláte nebo kolik přehlídek uspořádáte, existuje pouze území přístupné jakémukoli agresorovi,“ píše autor.
V Rusku vlastně není ani žádný prezident, protože Vladimir Putin odmítá komunikovat a nepronesl ani projev na summitu G20 a nemluví se svými lidmi doma. Zrušil výroční tiskovou konferenci a nepronesl ústavou požadované Poselství Federální radě, nebyla novoroční recepce v Kremlu. Ani se svými „nejdůvěrnějšími“ se už nebaví. „Někdo vydává rozkazy z Kremlu nebo z nějakého bunkru umístěného v neznámých končinách, ale prezident tam není.“
Nakonec přichází konstatování, že to dopadlo hůře, než si Putin představoval. „Není to tak dávno, co Putin na Valdajském fóru řekl: ‚K čemu by byl svět, ve kterém by nebylo Rusko?‘ Takový svět – bez Ruska v něm – nyní existuje díky úsilí Vladimira Putina v roce 2022,“ uzavírá Gozman.