Dlouhá ruka Vladimira Putina dosáhne do států od Kavkazu až po Rakousko, všímají si němečtí analytici i novináři. Citují četné příklady ruských vlivových operací v Evropě, které zasahují Maďarsko, Slovensko, balkánské i další země. Nechybí ani Česká republika a její bývalý premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
O vlivu ruské propagandy a vytváření osy autokratického vlivu putinovského formátu v Evropě píše německý list Der Spiegel. Odvolává se při tom na studii, kterou zveřejnila německá nadace Friedricha Neumanna pod názvem „Rusko – průkopník autokracií“.
Její autor Thomas Brey, letitý korespondent agentury DPA v Srbsku, analyzuje ruské vlivové operace v šestnácti evropských zemích ve střední a jihovýchodní Evropě. Situaci v nich popisuje jako mozaiku promyšlených strategií působení Moskvy přizpůsobených specifickým regionálním podmínkám.
Zastřešujícím cílem Rusů má být vytvoření „osy autokratů“ v rámci vhodných členských i kandidátských zemí Evropské unie. Jejich smyslem pak je v první řadě otřást důvěrou jejich obyvatel v tuto evropskou instituci a její politický řád.
Těžištěm a svorníkem úsilí Kremlu v Evropě má být orbánovské Maďarsko, jehož premiér vládne nepřetržitě bezmála patnáct let a postupně okleštil demokratické instituty ve své zemi. Zároveň často zpochybňuje rozhodnutí Evropské unie, když mimo jiné vetuje evropská opatření na pomoc Ukrajině. Spolupracuje s dalšími podobně smýšlejícími politickými osobnostmi z východní a jihovýchodní Evropy, podporuje je (a v případě potřeby jim například poskytne i azyl).
Viktor Orbán slouží jako vzor pro ostatní podobné politiky, mezi nimiž v rámci středoevropského prostoru Spiegel zmiňuje slovenského premiéra Roberta Fica (SMĚR-SD) a rakouského designovaného kancléře Herberta Kickla, předsedu krajně pravicové Svobodné strany Rakouska.
Hlavní ruskou laboratoř a tréninkový prostor nicméně podle listu představuje Balkán, zejména Srbsko pod vládou pevné ruky tamního prezidenta Aleksandra Vučiće. (Autor ale analyzuje ruské vlivové operace také v Bulharsku, v Bosně a Hercegovině nebo v Chorvatsku).
Zpochybňuje unii a rozsévá strach
Německá studie jmenuje i další evropské politiky, kteří se různou měrou řídí podle Orbánova vzoru. Figuruje mezi nimi také jméno předsedy českého hnutí ANO Andreje Babiše.
Autor uvádí, že česká společnost od invaze vojsk Varšavské smlouvy a po dvou desítkách let ruské okupace vykazovala rezistenci a patrný odpor proti ruskému vlivovému působení. To se však podle něj nyní mění, a to i vinou politiky hnutí ANO.
Pokud jde o politiku ve vztahu k Evropské unii, Babiš a jeho hnutí sice s ohledem na potřebu evropských dotací pro Agrofert nevedou boj proti vnitřnímu trhu unie. Na druhou stranu ale ostře napadají unijní migrační politiku i Green Deal a zdůrazňují roli národních států na úkor Bruselu.
Studie demonstruje Babišův vztah ke zmíněné autokratické ose i tím, že po boku Viktora Orbána a Herberta Kickla spoluzakládal evropskou frakci „Patrioti pro Evropu“.
Pokud jde o jeho vnitropolitickou agendu, Babiš a jeho hnutí podle německého autora především využívají populismu a xenofobie vyživovaných šířením strachu mezi českými občany. Tím usnadňují vytváření vhodného společenského podhoubí, na které snadno nasedají ruské vlivové operace. Během nich se Kreml pokouší využít neklidu znejistěné společnosti ve svůj prospěch a k prohlubování a šíření svého vlivu v České republice.