Zvolený prezident Petr Pavel byl pro prokremelskou dezinformační scénu válečný štváč, který chce naši zemi zavléct do války, a vymýšlely se důvody, jak by zcela jistě mohl provést mobilizaci. Když se na konferenci v Mnichově vyjádřil, že letos nečeká konečné vítězství Ukrajiny, možná ji na chvilku zmátl. Jistě ale jen na chvilku.
„Moje poznámka na panelu o Ukrajině na Mnichovské bezpečnostní konferenci v žádném případě nezpochybňovala pomoc všemi dostupnými prostředky až do porážky Ruska. Jako bývalý voják se ale nechci řídit nadějí nebo vírou. Dávám přednost realistickému pohledu a analýzám založeným na faktech. Proto je třeba dodat, že státům, které nejsou ve válce, se snadno hovoří o nejlepším možném výsledku, tedy úplném vítězství, když jejich lidé neumírají,“ napsal pak Pavel na twitter, aby bylo jasné, co měl na mysli.
Jaká slova na mnichovské konferenci padla, jsme tu již citovali.
Pavel vyjádřil skepsi ohledně toho, že se Ukrajině podaří v tomto roce vyhrát válku a že je třeba přemýšlet nad tím, jakým způsobem má být Rusko poraženo. Varoval také před tím, že v případě porážky Ruska může dojít k jeho rozpadu. „Mohla by vést ke kolapsu Ruska. A pokud se Rusko rozpadne, můžeme mít více problémů. Nebudeme mít nikoho, s kým můžeme jednat o bezpečnostních zárukách a pracovat na budoucí bezpečnostní architektuře Evropy,“ nastínil Pavel při veřejné diskuzi, které se účastnili také bývalý ředitel americké CIA David Petraeus a několik premiérů severských zemí.
„Musíme být obezřetní ohledně podpory Ukrajiny v dosažení určitých výsledků. Ukrajina v určitém bodě může změnit své vlastní představy,“ dodal Pavel s tím, že západní politici by měli být realisté a doufat v to nejlepší, ale připravovat se na to nejhorší.
Ukrajinský ministr zahraničních věcí Kuleba v reakci na Pavla zmínil, že by se takového způsobu uvažování měli státníci vyvarovat. „V případě podpory Ukrajiny musíte Ukrajině věřit, a ne nás připravovat na nejhorší,“ uvedl podle Ukrajinské pravdy Kuleba a dodal, že neexistuje rozdíl mezi těmi, kteří říkají frázi „Ukrajina se může vzdát“, a těmi, kteří říkají frázi „Ukrajina se pravděpodobně bude muset vzdát“.
Tady mají v podstatě všichni pravdu a mohou si své výroky dobře zdůvodnit, byť je mohou dál uvádět do dalších souvislostí. Petr Pavel říká, že nejde o fanouškovství. Jako voják jistě nevěští z křišťálové koule, protože válku zažil a jako bývalý vysoký činitel NATO něco o válčení ví. Jde o otázku zdrojů a rozhodnutí. V tomto pořadí, ale nedílně spolu.
Jak lze předpokládat, Rusko sotva vyhraje válku tak, jak zamýšlelo, tedy že by došlo k obsazení Ukrajiny, sesazení vlády a nastolení promoskevského režimu a „převýchově“ Ukrajinců, aby pochopili, že byli osvobozeni a zachráněni ze svého nacistického, banderovského a satanistického poblouznění. Když se ještě dělaly (nebo předstíraly) loni na jaře jakési pokusy o jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, padaly návrhy jako stažení vojsk za linii z 24. února a budoucí řešení otázky Krymu. To by ovšem znamenalo, že Putin nedosáhl ničeho a neprodal by to jako vítězství ani prosťáčkům. Ukrajinci ale zase sotva mohou chtít o moc méně, protože země s ukradenou většinou mořského pobřeží by skutečně s výsledkem být spokojena nemohla.
Petr Pavel jen říká, že si to Ukrajinci musí rozhodnout sami, protože tam umírají jejich lidé. Průzkumy ukazují, že tamní občané ovšem nějakým velkým ústupkům nakloněni nejsou. Ukrajinští představitelé mohou být poněkud podrážděni, a to dost pochopitelně, protože jsou ve velkém vypětí sil, kdy jde o hodně, a nelíbí se jim, když někdo zmíní, že velké vítězství třeba nebude. Spory o věty si ale zúčastnění celkem snadno velmi rychle vyjasní.
Co by se dělo po případném rozpadu Ruska, nebo přinejmenším při nějakých velkých vnitřních turbulencích v tamní říši, se můžeme jen domýšlet. Stačí si vzpomenout na roky 1917–1920 v Rusku a přimyslet si k tomu jaderné zbraně v rukou všelijakých místních knížat a soukromých armád. Ne snad že by to ti lidé uměli použít, ale už představa, že s tím budou obchodovat, je znepokojivá. Odkud by se začali trousit kupci, je celkem jasné.
Je ale hezké, že prokremelské hlásné trouby přišly o obraz fanatického válečného štváče, který „chce bojovat do posledního Ukrajince“. Dozvěděli jsme se toho od nich v poslední době hodně. Ocitujme:
„Všichni ještě pamatujeme kampaň před druhým kolem prezidentských voleb. A také ten řev, který spustili všichni fandové exsoudruha generála špiona, a to jak ti obyčejní, tak mediální nebo ti papalášští, když Babiš poukázal na to, že v případě zvolení exsoudruha generála, dnes vší moudrosti futrála, hrozí, že nás zavleče do války na Ukrajině!“ psal na webu Nová republika 14. února Petr Vlk.
Bývalý budoucí prezident Jaroslav Bašta z SPD na facebooku psal 1. února: „Budoucí prezident Petr Pavel podpořil vstup Ukrajiny do NATO. To by znamenalo otevřenou válku NATO proti Rusku. Tomu musíme jednoznačně zabránit!“ vyzývá Bašta. Osud ovšem způsobil, že nebude moci hned odvolat naši válkychtivou vládu, tak není jasné, jak hodlá ve svém mírovém boji dál postupovat.
Ivan David (SPD), který zřejmě hodlá za Putina bojovat do posledního komsomolce, se už předtím 21. ledna na svém plátku Nová republika také hezky rozjel. Přirovnal Petra Pavla ke kolaborantovi Emanuelu Moravcovi. „Moravec sloužil za války, v níž mělo zahynout a zahynulo mnohem více Slovanů než Židů. Pavel podporuje válku zatím zbraněmi a penězi. Až dojdou Ukrajinci, budou na řadě Poláci (mnozí ochotně), Slováci a Češi,“ věští budoucnost pan David.
Ve výčtu nesmí chybět Jiří Hájek a jeho Protiproud. „Až soudruh Pavel devátého března konečně obsadí Pražský hrad, vyrazí do boje za definitivní zničení naší země už zcela oficiálně. Jeho hlavní destinací se patrně stane Polsko. Už tam nebude muset jezdit inkognito nakupovat se svou podplukovnicí potraviny a další zboží jako dosud,“ tvrdí 19. února Hájek, tento zbytečný mezičlánek mezi agenturou TASS a Českem.
Vlastenecko-slovanské mírové sbory se ale nepochybně rychle zorientují. Výroky Petra Pavla si budou interpretovat tak, že Ukrajina je na kolenou a je na čase dojednat kapitulaci a potrestat naše válečné štváče. Vedle toho se pojede linka, že jde o pokrytectví a dodávkami zbraní a peněz dál podporujeme imperialismus NATO a velké spiknutí Nového světového řádu. Aeronet k tomu přidá nějakou mystickou úvahu pro náročné a že všichni politici světa jsou stejně jen loutky vyšších tajemných sil kosmického rozměru. Co těm lidem zbývá. Oni tak prostě psát musí. Doslova musí.