GLOSA / Tak oni skutečně existují! A jsou přesně takoví, jak je zná člověk z médií a sociálních sítí. Plnokrevní putinisti. Věřím, že nejsem sama, kdo si od února 2022 přál takové exempláře potkat a naplno jim říct, co si o nich myslí. Mně se to před čtrnácti dny poštěstilo během cesty na trajektu z Tallinu do Helsinek.

Přispělo k tomu rozhodnutí firmy, která linku provozuje, pojmout „palubu na venčení psů“ jako kamrlík bez oken o velikosti zhruba dvanácti čtverečních metrů. Tam jsme se potkali. Pár šedesátníků cestujících z ruského Petrohradu do Finska, kde jsou už třicet let doma. S nimi dva psi, naháči, oblečení do svetrů. A co se obvykle děje, když se na omezeném prostoru potkají pejskaři? No dají se do řeči.

„Jen pojďte dál,“ prohodí paní spontánně rusky. Když zjistí, že její jazyk ovládám, evidentně příjemně překvapena zapřádá hovor o našich čtyřnohých mazlíčcích. Pak se konverzace posune k tomu, odkud a kam cestujeme. Žena procítěně vypráví, jak se jí stýská po ruské vlasti.

Do hovoru se zapojuje její partner, který po rozpadu Sovětského svazu podle svých slov odešel za lepším výdělkem do Finska. „Ruskou ekonomiku teď naštěstí táhne válečný průmysl,“ říká spokojeně.

Dále čtěte

Objednejte si plakát Putinův zlý sen a ukažte všem, jak bude vypadat rozdělené Rusko

Chcete si doma pověsit opravdu vydařený plakát? Chcete mít něco, čím vyjádříte svůj názor? Tak právě pro vás je tu…

Lepší rozehrávku mače jsem si ani nemohla přát. „A válka vám nevadí?“ ptám se. „Nejsem pro válku, ale podporuju Rusko v tom, aby se bránilo,“ rozsvítí se oči ruské vlastence a těsná místnost se pomalu mění v ring.

„Před kým?“ „Před NATO.“ „Co s tím má společného NATO?“ „Chtělo se rozšířit na Ukrajinu.“ „Ukrajina je přece samostatná země, co je Rusku do toho?“ „To ano, ale leží blízko ruských hranic.“

Pak paní, v obličeji už celá rudá, vypráví, jak na Donbase ukrajinští fašisti vraždí ruské děti. A že když někde žije ruská většina, má to území patřit Rusku. V rámci osvětové činnosti připomenu logiku hitlerovského Německa ve vztahu k českému pohraničí. „Jenže Češi Němce nezabíjeli,“ namítne pán.

Když opakovaně označím Rusko za agresora, koulí žena očima a ještě více rudne. Směje se mi, že jsem obětí americké propagandy a že bych měla sledovat ruskou televizi. „A kdo podle vás bombarduje Ukrajinu?“ zkouším otázku na tělo. Žena má okamžitě suverénní odpověď, její triumfální výraz tentokrát doprovodí i ukazovák zapíchnutý do vzduchu: „No přece Američani.“

Dále čtěte

Tady hranici s agresorem ještě nezavřeli. Po mostě Přátelství přes řeku Narvu putují denně tisíce Rusů

Zejména poté, co loni v listopadu uzavřelo Finsko téměř všechny přechody na hranici s Ruskem, stala se pro mnohé jedinou…

Půdu pod nohama a hlavně nervy začne ztrácet v okamžiku, kdy – už hodně zvýšeným hlasem – konstatuji, že tupější ženskou jsem v životě nepotkala. Že sice tolik let žije na Západě, ale mozek má pořád ruský. Načež se rozhodne už mě dál neposlouchat a demonstrativně si zacpe uši.

V reklamě na linku Tallin–Helsinky by mohlo stát: V rámci ceny jízdenky lze také navštívit putinovské obludárium. Jenom mě mrzí, že cesta skončila dřív, než jsem se svých spoludiskutérů stačila zeptat, proč se do milovaného Ruska nevrátí.