Ruští představitelé – bývalý prezident Dmitrij Medveděv, mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová, bývalý šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin a mnozí další – mluví jako pouliční pankáči a dělají sprosté vtipy, všímá si ruský opoziční politik Leonid Gozman. Jako by vládnoucí systém nemohl existovat bez vulgarit. A hlavním vtipálkem je Vladimir Putin.
Gozman na úvod svého článku pro Themoscowtimes.com připomíná různé proslavené Putinovy výroky, třeba o tom, jak teroristy zarazí do hajzlu, nebo „kdyby vaše babička měla mužské genitálie, byla by vaším dědečkem“. Teď objevil a sdělil, že zaměření Západu na rozvoj obnovitelné (Putin říká ‚nekonvenční‘) energie ukazuje zájem západních vůdců o homosexuální vztahy.
Podle Gozmana degradace veřejného jazyka odráží degradaci ruské veřejné politiky a také ukazuje světonázor a preference vrcholných představitelů státu. Putin se nevyjadřuje tímto způsobem na radu nějakých PR poradců, je v tom autentický. K jeho světonázoru patří i sexismus, homofobie a zdůrazňování síly, která nemusí brát na nic ohled, ani na podepsané dohody nebo uznání hranic. Přirovnal se k Petru Velikému, a když si něco bere, tak se mu to vlastně jen „vrací“.
„Moc dělá právo. Síla, ne smlouvy. Stejně jako Petr Veliký nenapadáme, ale bereme si zpět, co je naše. Podepsané dohody, uznání hranic a tak dále jsou irelevantní. Důležité je, že to považujeme za své, že na to máme historické právo a sílu vzít si to zpět. S poslední částí jsou jistě problémy…“
„Moc vám dává právo neodpovídat na otázky a chovat se k tazatelům hrubě. V každém případě jim nebude dovoleno položit další otázku – časy předem nerežírovaných rozhovorů jsou dávno pryč. Prezidentovy tiskové konference a živé vysílání se proměnily v show, koncert, na němž baví své fanoušky ponižováním nepřítomných oponentů a předvádí, jak je ‚cool‘. Míra hulvátství a arogance se samozřejmě liší případ od případu. Někdy je téměř neviditelná, jindy překračuje meze. Záleží na Putinově rozpoložení a náladě, ale to není všechno. Nejdůležitějším faktorem je, jak moc je pro něj daná záležitost nepříjemná a jak moc ho dané téma znepokojuje nebo děsí.“
Leonid Gozman vysvětluje, jak se podle míry Putinova hulvátství a agresivity dá poznat, co považuje za hrozbu pro sebe a pro zemi.
„V tomto smyslu je jeho poslední ‚vtip‘ o spojování alternativní energie s homosexualitou více než objevný. Nepřítelem surovinové ekonomiky – ekonomiky jakékoli země, nejen ruské – je technologický pokrok, neboť oslabuje závislost na zdrojích. Kdysi výroba vlny zachránila lidi před závislostí na kožešinových zvířatech, s nimiž Rusko obchodovalo. Pak lidstvo drasticky snížilo svou závislost na dřevu jako zdroji energie. Nyní se ve vyspělých zemích spalují stromy pouze pro potěšení, v krbech a ohništích, ale ne pro vytápění… Dnes technologický pokrok snižuje závislost lidí na ropě a plynu, a to jak díky účinnějším technologiím, tak díky alternativním zdrojům energie, které prezidenta rozzuřily. Trend poklesu této závislosti se může zpomalit, může být dokonce na chvíli zvrácen válkou nebo jinými neštěstími, ale tato zpoždění nezruší dlouhodobý trend, který je jasný všem – včetně, zdá se, Putina.“
I když ale Putin ví, že ruské trumfy mizí, nemůže s tím už nic dělat. Promarnil čas: „Biliony petrodolarů se v Rusku neproměnily v nové technologie. Stále nemáme světu co nabídnout. Samozřejmě kromě hrubosti a nadávek, které Putin bohužel předvedl.“