Uchovávání památky ruských vojáků, kteří se účastnili osvobozeneckých misí v zahraničí, bude působit proti pokusům o falšování historie v těchto zemích. Toto stanovisko vyjádřil v úterý spolupracovník ruského prezidenta Putina a předseda Ruské vojenské historické společnosti (RVIO) Vladimir Medinskij.

„Ve Francii jsme v posledních letech postavili asi deset památníků hrdinům našich zahraničních tažení z roku 1814. Musíme rozhodně navěky uchovat velké činy našich hrdinů, bude to nejlepší názorná agitace a protiváha prohlášení politiků, kteří jsou odtrženi od skutečné historie,“ prohlásil během prvního setkání organizačního výboru nazvaného „Naše vítězství“.

Podle Medinského se téma historie, a zejména historie Velké vlastenecké války, v posledních letech stalo mezinárodním tématem.

„V naší zemi se historie Velké vlastenecké války stává součástí mezinárodní agendy, mezinárodních vztahů, prakticky bojištěm. Před 10 až 15 lety se nám zdálo, že k tomu nikdy nedojde, nedokázali jsme si představit, že se na úrovni nikoli nějaké politické omáčky, ale hlav států bude diskutovat o těchto otázkách. Například Česká republika diskutuje o zavedení dvou památných dní, data okupace Česka hitlerovským Německem a data okupace Česka Sovětským svazem v roce 1968,“ uvedl Medinskij.

Pak ještě vyzval „ke konsolidaci úsilí státních a veřejných institucí proti pokusům o padělání historie“.

Je patrné, že některým ruským představitelům stále nedochází, v čem je ten problém. Že je okolní národy nevnímají přesně tak, jak by někteří Rusové sami chtěli, totiž jen jako osvoboditele. Proto také v dnešním Kremlu tak neradi slyší o paktu Ribbentrop-Molotov, kdy na základě této dohody SSSR vpadl do Polska hned po nacistickém Německu a s touto diktaturou si ho rozdělil. Když to mělo být osvobození, proč byli sovětskou tajnou policií povražděni polští důstojníci a příslušníci inteligence v Katyni. Rusku se nelíbí, že se připomíná okupace tří pobaltských států, sovětský útok na Finsko, deportace ruských emigrantů ze zemí, které obsadila za války Rudá armáda, do gulagu. Pořád živé jsou vzpomínky na sovětské tanky v Maďarsku, Československu a Afghánistánu, stavba berlínské zdi a tlak na Polsko, který tam vedl k vyhlášení výjimečného stavu. Teď jsou ruští vojáci na východní Ukrajině, kde vedou proti Ukrajině válku, ale Moskva se tváří, že tam nejsou. Bombardují civilní obyvatelstvo v Sýrii, ale prý s tím nemají nic společného. Na své vojáky padlé v zahraničí jsou tak „hrdí“, že se o nich nesmí veřejně mluvit a pohřbíváni jsou tajně.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Pokud někdo přepisuje historii, tak jsou to dnešní vládci v Kremlu a dělají to samé, co tam dělali vládci v dobách Sovětského svazu. Nelze se tomu divit, vždyť sám prezident byl důstojníkem KGB, která se zločinně podílela na represích vlastních občanů. Lidmi stejného druhu se obklopuje.

Pokud jde o to vnímání dějin, nikdo nepopírá, že Rudá armáda porazila Wehrmacht. Jen není důvod nepřipomenout, že Stalin Wehrmachtu první dva roky války dodával strategické suroviny, zatímco Luftwaffe bombardovala Británii, a že Sověti Wehrmachtu po porážce Polska blahopřáli. A že kam jejich vojska za války došla, tak téměř všude přesně na té linii byly nastoleny totalitní režimy moskevských satelitů. Těžko se mluví o osvobození, když výsledkem nebyla svoboda. Ale tohle oni nepochopí a nepochopí.

Možná by se mělo Rusko snažit vylepšit svou pověst nejdřív jinými kroky, než je budování pomníků.

(Zdroj: TASS.ru)