Migranti na polsko-běloruské hranici. FOTO: ČTK/AP/Czarek Sokolowski
FOTO: ČTK/AP/Czarek Sokolowski
NÁZOR / Ačkoliv se ukázalo, že Putin není tak geniální stratég, jak se myslelo, neznamená to, že by Kreml neměl základní představy, jak chce prosazovat svou bezprostřední moc a vliv. Pak do sebe zapadají i zdánlivě izolované události, jako je válka na Ukrajině, teroristický útok Hamásu a vlna migrace do Evropy.
V případě války je ruská iniciativa jasná a mytologii o Rusku, které jen předešlo útok Západu dychtícího po přírodních zdrojích a nenávidějícího Slovany, nebere nikdo soudný vážně. Hamás ovšem Rusko nejen neoznačilo za teroristickou organizaci, ale jeho představitelé jezdí jednat do Moskvy a v nejvyšších kruzích, včetně samotného Putina, se začaly objevovat antisemitské projevy.
Pokud jde o migraci, Modern War Institute ve Westpointu si všímá strategie použít uprchlickou vlnu jako zbraň. V článku z 30. listopadu analytik, antropolog a novinář Julian McBride popisuje čerstvé události. Na hranicích Finska a Estonska se v poslední době objevilo téměř tisíc migrantů z Iráku, Somálska a Sýrie. To se nezdá být pouhou náhodou, ale podle různých zdrojů nese všechny známky produktu hybridní války Vladimira Putina. Předpokládá se, že na vzniku této krize se podílely ruské bezpečnostní služby.
Z nárůstu počtu lodí s migranty, kteří se snaží překonat Středozemní moře, italská vláda přímo obvinila Wagnerovu skupinu. Itálie čelií vlně migrantů především z afrických zemí s proruskými vojenskými juntami, jako je Niger, Burkina Faso, Mali a Středoafrická republika. Wagnerova skupina a GRU (ruská zahraniční zpravodajská služba) působí v Libyi a Súdánu.
Pro země, které sousedí s Ruskem ve východní Evropě, nejsou tyto ruské postupy ničím novým.
„Příliv migrantů ve východní Evropě není pro země, které hraničí s Ruskem, ničím novým. Přesto je zneužívání zranitelných lidí, kteří jsou předmětem obchodu s lidmi, vážným problémem, který svět příliš dlouho přehlížel. Důvody pro to, aby se této problematice věnovala patřičná pozornost, jsou dostatečně silné už jen z morálních důvodů. Ale pro ty, které takové argumenty nedojímají, je ve hře jiný důvod: tyto cynické ruské akce jsou záměrně navrženy tak, aby prosazovaly cíle Moskvy na úkor stability nejen sousedních států, ale i organizací, jako je NATO a Evropská unie,“ píše Julian McBride.
Jak přibývá migrantů, je jasnější, jakou hru hraje Putin proti Ukrajině. Chce zmrazit boje a chtěl by dosáhnout dohody, která by byla výhodná pro Rusko. Ač má Rusko stále značné zdroje, ztráty na bojišti jsou nepříjemné a ekonomické potíže rostou. Ukrajinské síly teď odrážejí ruskou invazi v Avdijivce a zřizují strategická stanoviště na levém břehu Dněpru v Chersonu. Tento krok způsobuje nepříteli značné škody a může ohrozit klíčovou silniční komunikaci M14, která spojuje jih s Krymem.
Zatímco by na Ukrajině všechno strnulo, bylo by možné rozdmýchat nepřátelství mezi lidmi a nově příchozími v západních zemích. Záměrem je vyvolat vzestup krajně pravicových vůdců, jako se to povedlo v Maďarsku a na Slovensku.
V reakci na pokračující ruskou agresi Finsko (až na jeden přechod na severu) uzavírá hranice, aby si zajistilo bezpečnost a ochranu před případnými sabotážemi. Tím se připojilo k východoevropským zemím, jako je Lotyšsko, Litva, Polsko a Estonsko, které jsou ohledně hybridní a informační války ze strany Ruska „na ráně“. Moskva s ní začala ještě před invazí na Ukrajinu v roce 2021. Tehdy vlády Běloruska a Ruska nasměrovaly migranty k hranicím Polska a Litvy.
Rusko situace s postupným vznikem nové železné opony také využívá jako ospravedlnění pro zadržování vlastních mužů ve vojenském věku uvnitř země.
„Neměli bychom podceňovat kremelský manuál hybridní války, neboť Moskva k dosažení svých cílů využívá informační válku. Současný nárůst počtu protiimigračních a proruských stran v důsledku tlaků migrantů, kteří jsou napojeni na Moskvu, dává Putinovi naději, že jeho síly mohou odolat vojenské pomoci Ukrajině a nakonec dovést Rusko ke globálnímu ekonomickému smíru se zmrazenými územními zisky,“ končí svůj rozbor Julian McBride.
V některých zemích už se Putinovi rozkladná činnost docela daří, Maďarsko a Slovensko jsou nejnápadnější. Najdou se ale lidé, kteří to poněkud bagatelizují.
Server Politico cituje jednoho představitele Evropské unie, který se pokouší nevidět dopady kolaborace politiků jako Orbán a Fico tak černě. „Slovensko je tak malá země, že to sotva něco změní,“ řekl jeden z činitelů EU. „Slovensko nemá téměř žádné páky. Potřebuje své kohezní fondy a dobrou vůli EU, nemůže si opravdu dovolit být v Bruselu potížistou. Pro Orbána je mnohem důležitější ztráta Polska jako spojence v otázkách právního státu, to mělo díky své velikosti skutečný vliv,“ míní činitel.
Ne všichni to ale vidí tak optimisticky, protože chování populistických nacionalistů je otřesné. Orbán vyrazil do Pekingu, kde si potřásal rukou s Putinem, přirovnal EU k Sovětskému svazu a slíbil, že zadrží novou dávku pomoci Ukrajině. Fico ohlásil, že dodávky slovenských zbraní Ukrajině skončí.
V soukromých rozhovorech se diplomaté ze střední a východní Evropy ptají, proč by západní mocnosti měly nadále sdílet citlivé informace s Maďarskem, když je Orbán loajální především k Rusku. „Kdybych byl na místě Ukrajiny, necítil bych se pohodlně při sdílení jakýchkoli plánů, dokud je v místnosti on,“ řekl vysoce postavený diplomat, který nechce být jmenován.
V Nizozemsku volby vyhrál Geert Wilders, který chce vyvážit „hysterickou rusofobii, která v Nizozemsku tu a tam panuje“, a oznámil na příští rok cestu do Moskvy. V Německu vypukl skandál strany AfD, jejíž politici dostali ruské peníze a přímé pokyny, jak zastavit dodávky zbraní Ukrajině. U nás fantasmagorické „mírové návrhy“ podává Tomio Okamura. V podstatě spočívají v tom nechat Ukrajinu na pospas Rusku, aby si s ní udělalo, co chce. Jak by pak reagoval na další miliony uprchlíků, které by odtamtud Putin vyhnal, je ale celkem předvídatelné. Štval by proti nim a pokoušel by se z toho vytřískat další politický a následně i (jistě příjemný) finanční kapitál.
Co mají ti lidé společného? Jsou to velcí bojovníci proti migraci. Té samé migraci, kterou Kreml, jemuž dělají vlivové agenty, násilně vyvolává. Bojují udatně i tam, kde celkem žádní uprchlíci z afrických a arabských zemích nejsou, jako třeba u nás. Nejsou, ale mohli by být, budou tvrdit tyhle postavy, které ze sebe dělají spasitele.
Ruská hybridní válka už dávno není studená, je dost horká. Bohužel se i demokratické strany chovají, jako by se nic zvláštního nedělo. Protože se dá čekat značně zvýšená aktivita kremelské továrny na lži, může se to vymstít.
