NÁZOR / Šéf útvaru předstírajícího činnost parlamentu, tedy Vjačeslav Volodin, předseda Státní dumy, vypustil na veřejnost další ze svých lží. Pokud se mu jednou nepodaří ukrýt se na nějakém pustém ostrově, bude se z toho jednou zodpovídat.
„Zelenskyj zopakuje osud Saakašviliho. Dne 8. srpna 2008 Saakašvili nařídil zrádný útok na Jižní Osetii. Rusko chránilo civilisty. Saakašviliho režim byl od samého počátku své vlády důrazně rusofobní. Byl podporován EU a NATO, financován, zásobován zbraněmi, cvičil armádu. Totéž se později stalo na Ukrajině,“ blouzní Volodin.
V učebnicích by se Volodinovy halucinace mohly uvádět jako příklad ruského pojetí historie. Saakašvili nemohl „zrádně“ zaútočit na Jižní Osetii, protože toto území je součástí Gruzie. V roce 2008 začaly boje mezi Gruzií a separatisty v Jižní Osetii, a když gruzínská armáda útočila na správní středisko Cchinvali, Rusko se připojilo na stranu separatistů. Rusko pak uznalo takzvanou samostatnost obou států. Své vojáky z gruzínského území sice stáhlo, ale v Abcházii a Jižní Osetii je ponechalo.
Scénář je vždycky ten samý. Jak je někde na území sousedního státu ruské obyvatelstvo, v Moskvě udělají všechno, aby ho poštvali proti tamní vládě. Pak přijdou, aby „své osvobodili“.
Volodin fantazíruje dál. „Později, když se Saakašvili stal pro Západ nepotřebný, byl ve své vlasti odsouzen. Bude vyhoštěn z Ukrajiny a zbaven občanství. Nyní si odpykává trest za zločiny, které spáchal jako gruzínský prezident. Historie se opakuje, ale nyní se Zelenským. Západ už má jeho i nenasytného kyjevského režimu plné zuby. Jeho nevděk se stal dominantou evropské politiky. Otevřeně se to říká na oficiální úrovni v Británii, a dokonce i v Polsku,“ tvrdí bezvýznamný Putinův paňáca.
Tady je dobré uvést věci na pravou míru. Saakašvili je dost svérázná postava a kdekoli se objevil, byl kolem něho značný neklid. I na Ukrajině, kde byl jmenován gubernátorem Oděské oblasti a pak vedl ostré spory s prezidentem Porošenkem. V Gruzii ho obvinili z násilného potlačení demonstrací na tbiliské třídě Rustaveli v listopadu 2007 a z překročení pravomocí prezidenta republiky, když udělil milost policistům odsouzeným za vraždu bankéře Sandra Girgvlianiho. To jsou ovšem vnitřní gruzínské záležitosti, o které se přou sami Gruzínci. Zmatená mysl ruského činovníka si neumí představit, že se v nějaké zemi něco děje a nemusí za tím být Západ, USA nebo CIA.
Ve srovnání s Ruskem, jeho rolí a jeho vnitřními poměry to není nic. Rusko vyvolává neklid všude, kam se jen podívá. Putinův režim potlačoval demonstrace značně brutálně a byl to Putinův mluvčí Peskov, který potěšeně konstatoval, že ozbrojené složky rozmažou játra demonstrantů po asfaltu. Putin osobně je podezřelý, že přinejmenším s jeho vědomím a souhlasem byly páchány politické vraždy, a je viníkem válečných zločinů. Nejen na Ukrajině, ale také v Čečensku a v Sýrii. Prezident Zelenskyj je skutečný prezident, na rozdíl od Putina, protože byl řádně zvolen. Nevyslal nikam okupační vojska a nepáchá válečné zločiny.
Pokud by měl někdo sedět ve vězeňské cele, tak je to Putin, jeho generálové a ministři, šéfové rozvědek, patriarcha Kirill, televizní propagandisté a samozřejmě sám Volodin. On stojí v čele takzvaných zákonodárců, kteří Putinovi vždycky v nerozborné jednotě odkývají všechny jeho zločinné akce proti cizím zemím i vlastním lidem.
Až bude obrůstat mechem v cele, může si pročítat své dnešní lži a litovat, že nebyl zticha. To už bude pozdě.