ANALÝZA / Rusko ukončilo Černomořskou obilnou dohodu, kterou s válčícími zeměmi dojednalo Turecko a OSN. Rozhodnutím si Ruská federace bere za rukojmí další státy světa, zejména ty z globálního jihu. Agrární produkty ale z Ukrajiny, která bývá označována za obilnici světa, nejspíš budou proudit dál. Podle analytiků se ukončením dohody vrací na volný trh s obilím. Světovým gigantem v jejím pěstování ale už druhý největší stát Evropy není. Jeho produkce se od začátku ruské invaze zmenšila zhruba na polovinu.
Takzvanou Black Sea Initiative, neboli Černomořskou obilnou iniciativu, dojednalo Rusko s Tureckem, Organizací spojených národů a Ukrajinou zhruba před rokem. Na konci července se v Istanbulu sešli generální tajemník OSN Guterres, turecký prezident Erdoğan, ruský ministr obrany Šojgu, ukrajinský ministr infrastruktury Kubrakov a turecký ministr obrany Akar.
Společně podepsali dohodu, která znamenala otevření bezpečného námořního humanitárního koridoru v Černém moři. Ten využívaly lodě k stabilnímu a bezpečnému vývozu obilovin, dalších potravinových komodit a hnojiv z Ukrajiny především do zemí globálního jihu. Dohoda byla nutná. Kvůli okupaci v té době velké části území Ukrajiny ruskou armádou, ostřelování přístavů a blokování nákladních lodí hrozila potravinová krize.
Dohoda o vývozu obilí a dalších produktů z Ukrajiny ale v pondělí skončila. „Dnešním dnem fakticky přestaly platit černomořské dohody. Bohužel část ujednání týkající se Ruska nebyla dosud naplněna. Jejich platnost tedy skončila,“ oznámil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. „Pouze poté, co uvidíme konkrétní výsledky, a ne pouhé sliby a ujišťování, bude Rusko připraveno uvažovat o obnovení dohody,“ dodala následně ruská diplomacie.
Ještě před válkou byla Ukrajina světovým gigantem. Vyráběla tolik potravin, že by nakrmila 400 milionů lidí ročně. Patřila k největším světovým vývozcům slunečnice, kukuřice, pšenice a ječmene a ne nadarmo byla přezdívána obilnicí světa. Válka ale vše změnila. V roce 2021 vyprodukovala 107 milionů tun veškerých plodin, letos podle očekávání vyprodukuje maximálně 50 milionů tun. V posledním předválečném roce Ukrajina zajišťovala téměř šest procent světového exportu pšenice a 13 procent kukuřice.
S koncem dohody se objevují katastrofické scénáře. Existují obavy, že vývoz ukrajinského obilí, i když v menší míře než před válkou, koncem dohody končí. Prezident Ukrajinsko-české obchodní komory a podnikatel Petr Krogman tvrdí, že vývoz bude pokračovat. „Je to problém (ukončení dohody, pozn. red.), ale na druhé straně je to i šance, že konečně skončí to vydírání a omezování Ukrajiny ze strany Ruska a obilné dohody,“ říká deníku FORUM 24. Obilná dohoda byla pro Ukrajinu prý nevýhodná a škodlivá. Právě kvůli ní se podle Krogmana snížila produkce zemědělství na méně než polovinu.
Takovou dohodu Ukrajina opravdu nepotřebuje. Bude rozumnější, když bude vyvážet jako svobodný stát.
I když obilná dohoda skončila, lodě s obilím přes Černé moře v posledních dvou týdnech stejně neprojížděly. Lodě totiž museli kontrolovat ruští inspektoři. Ti ale celý proces sabotovali. „Takovou dohodu Ukrajina opravdu nepotřebuje. Bude rozumnější, když bude vyvážet jako svobodný stát, protože nikdo nemá nikomu právo diktovat, co může a nemůže vyvážet, a bude si moct přes moře exportovat sama a myslím si, že je to velmi reálné,“ popisuje podnikatel, jehož firma na Ukrajině hospodaří na 42 tisících hektarech půdy.
Podobně mluví také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Dokonce i bez Ruské federace je třeba udělat vše pro to, abychom mohli využívat tento černomořský koridor. Nebojíme se,“ řekl podle jeho mluvčího Serhije Nykyforova. Na Ukrajinu se už prý obrátily společnosti, které vlastní lodě. „Uvedly, že – pokud jim to umožní Ukrajina a Turecko je bude pouštět – jsou připraveny pokračovat ve vývozu obilí,“ dodal v pondělí.
Ukrajinské zemědělství trpí válkou
Konec obilné dohody ale není jediným problémem ukrajinského zemědělství. „Oblasti na severu, východě a jihu podél ruské hranice nebo okupovaných území jsou na tom tragicky. Tam je třeba 80 procent polí neoseto, protože tam, kde je poškozená infrastruktura, jsou zničené mosty nebo železnice, místo standardních mostů jsou jen pontony, přes které náklaďák s obilím neprojede, je velmi těžké cokoliv vypěstovat,“ popisuje pro deník FORUM 24 Krogman.
Dalším problémem jsou i miny. Podle britského ministerstva obrany je nevybuchlou municí zamořená třetina země. Miny na Ukrajině už také zabily podle posledních zpráv přes 750 civilistů. „Jsou oblasti, kde armáda vyloženě nepovoluje hospodařit, protože jsou buď zaminované, nebo tam byly ruské základny a je to tam nebezpečné. To jsou oblasti, které jsou pro zemědělství ztracené,“ dodává Krogman.
Vyjednávání probíhala delší dobu a bylo vidět, že si Rusko nárokuje věci, na které Západ přistupovat nechtěl.
Rusko si tak zrušením černomořské dohody bere za rukojmí rozvojové státy globálního jihu. Ty byly z velké části na dovoze ukrajinského obilí stoprocentně závislé. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka vycházelo Rusko z celé řady úvah, proč dohodu neprodloužit. „Vyjednávání probíhala delší dobu a bylo vidět, že si Rusko nárokuje věci, na které Západ přistupovat nechtěl,“ popisuje pro deník FORUM 24. Jednou z nich byl například požadavek, aby se Ruská agrární banka znovu připojila do platební platformy SWIFT, ze které by benefitovala právě při platbách za agrární komodity.
„Dá se spekulovat o tom, že Rusko se tak rozhodlo i v kontextu možná některých změn svých dřívějších úvah o zapojení států globálního jihu, zejména se jednalo o africké státy a Blízký východ, protože tam směřovaly velké části ukrajinských exportů, a tam se dala očekávat nějaká potenciální destabilizace a dopady krize. Nevíme, co přesně za tím bylo, ale určitě to byla další souhra faktorů,“ dodává analytik.
Postup Ruska okomentoval i nový ministr zemědělství České republiky Marek Výborný (KDU-ČSL). „Je to krok, který může mít zcela dramatický dopad na země třetího světa, které v tuto chvíli budou ohroženy kvůli tomu, že dodávky obilí z Ukrajiny budou fakticky od zítřka (úterý, pozn. red.) zastaveny. A ta loď, která včera (v neděli, pozn. red.) odplula, tak byla tedy pravděpodobně poslední,“ prohlásil.
Pro státy globálního jihu ale ukončení dohody nemusí být tak velký problém, jak se na první pohled mohlo zdát. Některé státy totiž po začátku války svoji závislost na dovozu snížily. „Mám tendenci kontrastovat tu dnešní situaci s tím, co nastalo po 24. únoru právě proto, že to byl moment šoku, kdy byly některé státy naprosto závislé na dovozu z Ukrajiny a Ruska, protože jsou exportéry a v tomto ohledu vzájemnými konkurenty. Od té doby se stalo dost věcí, některé státy se snažily svůj dovoz diverzifikovat, některé se dohodly s Ruskem, takže si myslím, že tato karta přestala být tak relevantní, jak tomu bylo v průběhu minulého roku,“ říká Havlíček.
Další ukrajinské možnosti?
Kromě mořské trasy má Ukrajina i další možnosti, jak své produkty dostat do cílových zemí. Možností je trasa železnice do Evropy a také říční cesta po Dunaji. „Cesty existují, část komodit je přepravována i přes železnici do bulharských, rumunských nebo polských přístavů. To je něco, co je dále prozkoumáváno a za uplynulých 15 měsíců se kapacita zásadním způsobem zvýšila,“ komentuje Havlíček.
Je tak možné, že tyto cesty budou využívané čím dál častěji. Pokud by Ukrajina našla způsob, jak k exportu využívat lodě, nemusí to znamenat, že se dostanou na místo určení. Ruské ministerstvo obrany totiž uvedlo, že veškerá plavidla směřující k Ukrajině budou považována za vyzbrojené lodě převážející vojenský materiál, a tudíž za cíle útoku. Navíc země, pod jejichž vlajkami lodě poplují, bude Kreml považovat za zapojené do ukrajinského konfliktu na straně kyjevského režimu.
Rusko navíc v posledních dnech masivně útočí na tři přístavy, které na základě dohody mohla Ukrajiny využívat. Jen ve čtvrtek protivzdušná obrana podle ukrajinského letectva sestřelila 18 z 38 vzdušných cílů. Mluvčí ukrajinského jižního velitelství Natalija Humenjuková informovala, že útoky se zaměřují zejména na přístavní infrastrukturu a logistické objekty, tedy především skladiště. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve středu obvinil Rusko, že záměrně útočí na zařízení pro vývoz ukrajinského obilí.
Opravdu si to netroufnou, protože kdyby to udělali, tak s nimi Čína končí.
Rusko jinými slovy dál eskaluje celou situaci a je otázkou, jak by ta dohoda mohla dále pokračovat. Diskutovalo se zapojení i západních plavidel, které jsou v Černém moři zastoupeny, ať už jde o bulharské, rumunské nebo turecké lodě. V Černém moři jsou další dvě partnerské země NATO, jak Ukrajina, tak i Gruzie. Jediné Rusko je z pohledu NATO nepřátelskou zemí.
Výhrůžky útokem na lodě jsou podle analytika Havlíčka vážné. Naopak Krogman tvrdí, že jde o typické ruské blafování. „Opravdu si to netroufnou, protože kdyby to udělali, tak s nimi Čína končí a Turecko ovládá Bospor. Rusko je životně závislé na exportu přes Bospor a Černé moře, tudy vede většina jeho exportu a importu. Přes Černé moře dováží materiál na výrobu zbraní a všechno, co potřebují, vyváží tudy ropu,“ říká podnikatel deníku FORUM 24.
Průliv mezi Černým a Marmarským mořem na severozápadě Turecka ale možná není pro Ruskou federaci tak zásadní. „Černé moře je dnes místo, kde se odehrávají bojové operace, a zároveň je tam dostatečná kapacita, která nebude posílena. Turecko už teď omezuje provoz a podle konvence má zakázáno nechat vojenské lodě proplouvat,“ dodává Havlíček.
Turecko v hlavní roli
Samotné Turecko navíc hraje v celé situaci svoji vlastní roli. To samotnou obilnou dohodu zprostředkovalo, turecké a čínské lodě z Ukrajiny obilí převáží, souhlasilo se vstupem Švédka do NATO a vydalo Ukrajině bojovníky z oceláren Azovstal, kteří se chtějí vrátit na frontu. To vše Rusku nehraje příliš do karet. Dalo by se tak mluvit o tureckém přibližování k Ukrajině a Západu? „Bylo vidět, že v turecko-ruských vztazích byla v poslední době tenze. Můžeme sledovat to vypovězení dohody jako určitou snahu potrestat Turecko za tyto kroky,“ odpovídá na otázku deníku FORUM 24 analytik z Asociace pro mezinárodní otázky.
A dodává, že mezi Ruskem a Tureckem existuje celá řada potenciálně třaskavých témat, ale také celá řada příležitostí k další spolupráci Turecka se Západem. „Řekl bych, že ten trend je jasný,“ uzavírá.
Ukrajina byla zemědělským gigantem. Teď už je jím podle prezidenta Ukrajinsko-české obchodní komory jen napůl. Ukrajinská ekonomika je navíc pod tlakem. Původně se zaměřovala na zemědělství, to je ale částečně zničené, těžký průmysl se koncentruje hlavně na územích, kde probíhají nebo probíhaly boje, část kapacit tak Rusko obsadilo, nebo odvezlo ze země.