„Radši dejte výpověď a prodávejte na trhu okurky“ – radí novinářům legenda ruské žurnalistiky Jakovlev. „Když slyším Wagnera, mám chuť obsadit Polsko,“ – vtipkuje v jednom svém filmu Woody Allen. Když se podíváte na ruské televizní zprávy, budete mít chuť obsadit Ukrajinu, Pobaltí, a dokonce i to Polsko. Kromě toho budete nenávidět všechny svého včetně souseda, protože beztak je to americký agent, takže vlastně může za to, že se zdražil chléb. Být denně vystaven vymývaní mozků a nepodlehnout vůbec není tak lehké, jak by se mohlo zdát.
Pokud jednou situace zajde tak daleko, že Putin stane před mezinárodním tribunálem, po jeho boku nebudou sedět jeho generálové, ale jeho věrní novináři.
Jsou určité nepřekročitelné hranice, soudí zakladatel a dlouholetý šéfredaktor respektovaných ruských novin Kommersant Vladimir Jakovlev. Z Tel Avivu, kde nyní žije, publikoval výzvu ruským novinářům, aby se již dále nepodíleli na bezprecedentní lži a štvaní ruské společnosti proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli, které dnes praktikují ruská média.
„Moje rodina vždy pracovala v novinách. Můj děděček, můj otec, já. Pracovali jsme za Stalina, za Chruščova, za Brežněva i za Jelcina. Vyzkoušeli jsme se všechny možné kompromisy s vlastním svědomím, které dovolovaly dělat noviny a zachovat si sebeúctu. Naše rodinná historie mě naučila, že jsou chvíle, kdy doba kompromisů končí a je třeba říct stop. Ten moment nastal!“ píše Jakovlev.
Na celém světě novináři vědí, co je to „hypotéková žurnalistika“. Píšeš to, co nechceš, ale neodejdeš. Máš přece hypotéku. V Rusku je to úplně stejné. Většina novinářů, kteří se podepisují pod lživé a štvavé články, jako smutně proslulá reportáž ruského Prvního kanálu o chlapci, ukřižovaném armádou na východní Ukrajině, to nedělá ráda, ale mají přece rodinu…
„Rukopisy nehoří. Bohužel. Každý podepsaný článek, každé jméno v titulcích, každá tvář na obrazovce zůstane navždy uchována na internetu, na YouTube jako vytesaná do betonu. Jděte od toho a radši prodávejte na trhu okurky. Nakonec si tím i víc vyděláte,“ uzavírá Jakovlev.
Leonid Parfjonov, další legenda ruské žurnalistiky, byl nucen opustit televizní obrazovku již před několika lety. Dnes říká, že nic jako žurnalistika v Rusku neexistuje. V zemi funguje státní propaganda, pro novinařinu nezbývá místo. Co je nejsmutnější, není po ni poptávka. Lidé ji prostě nepotřebují. V Rusku, které má téměř 150 milionů obyvatel, dosahují náklady novin jen o něco výš než v České republice. Respektovaný a ve světě denně citovaný Kommersant prodává zhruba 100 tisíc výtisků denně. Dokonce i ty nejpopulárnější bulvární tituly jen zřídka překročí milionovou hranici.
Ta část ruské společnosti, která nemá chuť na válečná dobrodružství, ve své většině schovává hlavu do písku a radši se věnuje zahradničení na chatě. Slušným novinářům teď jejich bývalí šéfové radí totéž.
