O dva hlasy neprošel návrh Pirátů zrušit povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Jejich výrobci tak budou mít dál svázané ruce a nebudou výrazněji investovat do technologií energetického využití zemědělského odpadu apod., vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24 pirátský poslanec Radek Holomčík, člen sněmovního zemědělského výboru.

Jak je návrh postavený?

Stát vzal celý balík povinností a přenesl jej na dodavatele pohonných hmot. Přijde nám fér, aby se mohli sami rozhodnout, jak příslušné požadavky splní.

Ten návrh by zachoval závazky ve vztahu k Evropské unii sledující snižování emisí i zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie, vyškrtl by ale povinné přimíchávání coby nástroj, jak tyto závazky plnit.

Máte analýzu, o kolik méně by se používalo biopaliv, pokud byste s vaším návrhem zrušit jejich povinné přimíchávání uspěli?

V krátkodobém horizontu by se nic moc nezměnilo. Momentálně nejsme připraveni plnit cíle jinými způsoby. Návrhem však chceme dát producentům paliv možnost rozhodnout se, zda budou pokračovat s palivy první generace, nebo budou investovat do technologií k energetickému využití odpadu nebo zbytkové zemědělské produkce. Jenže nařízení o přimíchávání biopaliv způsobilo, že se neřešily jiné způsoby výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Co ještě vám na povinném přimíchávání biopaliv do pohonných hmot vadí?

Vadí nám stav, kdy se něco plošně pěstuje, sklidí se to, sveze se to na zpracování a poté zas plošně distribuuje. Tento centralizovaný model zabíjí veškerý ekonomický, a hlavně ekologický přínos, který biopaliva mohou mít.

Pokud se ale zachová například princip lokálního využití, kdy se nebudou vozit zbytečně daleko od pole nebo z výroby, pak jsou biopaliva zajímavá součást budoucího energetického mixu v dopravě.

Nákladem na výrobu biopaliv bývá i jejich pěstování zjednodušeně řečeno na úkor obilí. Nakolik to platí v Česku?

V principu je to pravda, nicméně věc je mnohem složitější, než jak na první pohled vypadá. Česká republika na rozdíl od Německa netrpí nedostatkem zemědělské půdy pro zajištění potravinové soběstačnosti. Pokud jde o řepku, která je u nás určitým symbolem biopaliv, tak i z ní jde o něco více než polovina na potravinářské, případně kosmetické účely.

Jaký dopad na výběr daní má nižší spotřební daň u biopaliv?

Daňové dopady tam jsou, ale nepodařilo se nám je z ministerstva zjistit.

Nicméně ono snížení spotřební daně nevyplývá z žádného nařízení Evropské unie, nýbrž je z vůle České republiky…

Mechanismus podpory biopaliv je u nás kromě povinného přimíchávání daný právě sníženou spotřební daní, což je ale spíše kvůli dopadu na výslednou cenu pohonných hmot.

My bychom každopádně viděli radši, kdyby Česká republika upustila od preferování jediné cesty a otázku výroby energie z obnovitelných zdrojů řešil nenásilně trh bez podobných tvrdých nařízení. Jinými slovy, chceme uvolnit ruce klíčovým aktérům, na které je přenesena předmětná povinnost.

Kdo byl proti zrušení?

ANO a KDU-ČSL hlasovaly proti zrušení přimíchávání.

Jak si to vysvětlujete u lidovců?

Mají problém se zrušením přimíchávání bioetanolu do benzínu, protože bioetanol se vyrábí z obilí, cukrové řepy apod., takže by to mělo dopad na zemědělce.

Kvůli těmto agrárním dopadům jsme měli připravený i návrh, který by řešil jen povinné přimíchávání bionafty, ale ustoupili jsme od něj, protože je třeba ten systém překopat celý, jinak tam nebude dostatečný impuls k využití dalších technologií.