Předseda sněmovny Radek Vondráček míří o víkendu s delegací do Ruska, spolu s členy zdravotnického a školského výboru. Bude jednat i s předsedy obou tamních parlamentních komor Vjačeslavem Volodinem a Valentinou Matvijenkovou, kteří jsou na sankčním seznamu Evropské unie i Spojených států kvůli anexi Krymu.

O čem chce mluvit? Prý o apolitických věcech, jako je třeba školství. O sporných tématech, jako jsou sankce, ruské angažmá na Ukrajině, v Sýrii a Libyi nebo otrava Sergeje Skripala, mluvit nechce. Řekl to na ČT 12. 10. v Událostech, komentářích.

Dostal dotaz: „Řeknete slovo Krym, Ukrajina?“

„To jsou myslím otázky, kde jsou naše postoje jasné. Já považuju Česko za suverénní samostatný stát.“

Následný dotaz: „Řeknete je tam?“

Vondráček: „Otázka je, jestli budou vůbec zmíněny. Protože jednak my nepřekvapujeme své spojence, naše postoje jsou jasné, a ty postoje jsou jasné i ruskému protějšku. Tak já si nemyslím, že tyto otázky bychom tam řešili. Budeme hledat to, co nás spojuje, protože Rusko je země, která je například členem Rady bezpečnosti, Rusko je země, se kterou můžeme nalézt nějaké společné body, jako je například boj proti terorismu.“

Takže se o tom mluvit nebude, všichni přece víme, jak to je, tak proč si komplikovat život. Ještě by se mohl „protějšek“ moc a moc zlobit.

Pikantní je ta zmínka o společném boji proti terorismu. V souvislosti s tím, jak ruští agenti za sebou v rámci turismu nechávají stopy polonia a novičoku, to bude skutečně ten správný partner.

Aby těch perel nebylo málo, Vondráček pokračoval: „Vím, že nedávno se Rusko obrátilo na ministerstvo zahraničních věcí, že by mělo zájem o nějakou spolupráci, co se týče návratu uprchlíků do Sýrie. Migrace a uprchlíci hýbou i českou politikou a je v našem zájmu, můžeme-li nějak pomoci, aby se ti lidé mohli vrátit do svých domovů a pomohli při obnově Sýrie.“

To je pěkné. Uprchlíky přijímat nechceme, ale rádi pomůžeme, aby se do stabilizované dikatury někdo vrátil. Přeložme to do normálního jazyka. Budeme Rusku pomáhat vracet Asadovi lidi, kteří před ním utekli. To budou jistě nadšení. Do země, kde vládne Asadova třináctiprocentní menšina alavitských muslimů a u moci ji drží ruská letadla a nezištná pomoc Íránu. Proč? Aby měl diktátor Asad pracovní síly na obnovu své diktatury? A proč se s tím namáhat, když Rusko uprchlíky svými vojenskými akcemi vytváří?

Tak už víme, co se myslí tou naší hrdou zahraniční politikou. Mlčet a posluhovat a čekat, jestli ze stolu nespadnou nějaké drobečky. Dobrou chuť.