
Bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

NÁZOR / Poslanec hnutí ANO Radek Vondráček projevil obavu o svobodu projevu u nás a v Evropě, přičemž se inspiroval slovy amerického ministra zahraničí. Jak pan ministr, tak pan poslanec by se možná nejdřív měli starat o to, jak se svobodou projevu v praxi zacházejí jejich političtí souputníci.
„Správná otázka! Proč příznivce Fialovy a Rakušanovy vlády tak rozčiluje obrana svobody slova?“ táže se na sociální síti X Vondráček. Inspirovaly ho k tomu výroky amerického ministra zahraničí Marca Rubia, který se ptal: „Proč by naše spojence nebo kohokoli jiného měla dráždit svoboda slova?“
Předně by bylo dobré, aby si ministr Rubio a pan Vondráček zametli před vlastním prahem. Podle indexu Reportérů bez hranic je Česko ohledně svobody slova na 17. místě a lépe jsou na tom jen další evropské země a Kanada. Spojené státy jsou na 55. místě a spojenec Donalda Trumpa, Vladimira Putina a Andreje Babiše Maďarsko je na 66. místě.
Svoboda projevu u nás nikoho nikoho nerozčiluje. Oprávněné znepokojení vyvolalo, když si oligarcha Babiš koupil vydavatelství Mafra se dvěma celostátními deníky a hromadou společenských časopisů (tehdy s dosahem až 3,5 milionu lidí). To mu prostřednictvím jeho úslužných lokajů maskovaných jako novináři umožňovalo vést permanentní kampaň, která se maskovala jako žurnalistika. Ve svých řečech, v kterých mu nikdo nebrání, útočí na novináře a veřejnoprávní média. To samé dělají na sociálních sítích a jeho setkáních s občany jeho stoupenci. Stejně jsou na tom všechny politické strany.
Ve Spojených státech Donald Trump vyhrožoval televizní stanici CBS odebráním licence a novinářům vězněním. Elon Musk si koupil síť Twitter, proměnil ji v žumpu ultrapravicových sil a sloužila mu jako nástroj politického vlivu. Přes Twitter (dnes X) Musk podporuje evropské extremistické strany jako AfD v Německu a proruskou Reform Party ve Spojeném království a manipuluje občany proti jejich vládám. Sám ale snižuje volbou algoritmů dosah účtů, které se mu nelíbí, a účty turecké opozice na žádost Erdoganova režimu před volbami úplně zneviditelnil. Kde je svoboda projevu?
Americký historik Timothy Snyder to pojmenoval výstižně. „Jsem v Mnichově a lidé mě neustále žádají, abych rozluštil Vancův projev. OK: Ve Vanceově angličtině ,free speech‘ znamená ,nechte Muska řídit vaše volby‘ a ,demokracie‘ znamená ,nechte Rusko řídit vaše volby‘,“ píše Snyder.
Pro Andreje Babiše, Tomia Okamuru a podobné disidenty nové doby by nejspíš jedinou přijatelnou formou svobody projevu bylo, kdyby oni mohli hlásat největší nehoráznosti a všichni tomu uctivě bez námitek a jakékoli kritiky přikyvovali. Na tohle jim neskočíme.