Pokyny z Moskvy jsou víc než politická síla bývalého agenta a člena KSČ s trestním stíháním na krku. Miloš Zeman jako Putinův místodržící se rozhodl svou kolaboraci s východní diktaturou vůbec neskrývat. Andrej Babiš už může jen jako pejsek poníženě olizovat páníčkovu ruku.

Odstranit ministra jen proto, že nechtěl u nás zavádět neschválenou ruskou vakcínu, to je jen jeden díl celého seriálu. Zeman už je dávno jen potrubí, přes které proudí ruské lži. „Na východní Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci,“ (řekl to přece ministr Lavrov), v České republice se vyráběl novičok, naše bezpečnostní služba je neschopná, udržet Rosatom ve hře při dostavbě jaderných bloků je výhodné. To ostatní už je takový kolorit, třeba společensky se unavit na ruské ambasádě tak, že se ke korunovačním klenotům musí státní hlava doplížit podél zdi a pak se nad nimi kymácet.

Zrovna ve dnech, kdy se na ukrajinské hranici masově soustřeďují ruští vojáci a těžká bojová technika, pokračuje Zeman v plnění svého úkolu. Zavléct nás co nejvíc do sítí kremelského vlivu. O republiku tady nejde. Ta část politické scény, která to způsobila, nebo tomu nezabránila, si zaslouží jen hluboké pohrdání. Zemanovo řádění už měl dávno projednat Ústavní soud, ale dobře víme, kdo tomu zabránil.

O co ale jde? Proč někdo svůj život nakonec pokálí ještě víc, než to stihl za předchozí desítky let? To se třeba někdy z moskevských archivů dozvíme, pokud budou mít v té zemi zase jednou světlou chvilku. Třeba jen využití ješitnosti a šimrání ega starce, kterému ubývají síly a chce, aby jím aspoň někdo nepohrdal. Navenek. Možná nějaké to kompro. Nebo nezdolatelný tlak okolí, čímž máme na mysli třeba temnou figuru Martina Nejedlého. Nebo duševní nemoc?

Třeba všechno dohromady, jak se to někdy stává. To je ale zatím jedno, podstatné je, že Zeman prostě musí pryč, dřív, než napáchá nějaké nevratné nebo těžko napravitelné škody. Včera bylo pozdě.

Chcete si přečíst některou z knih o Miloši Zemanovi? Více ZDE.