My, podnikatelé a živnostníci, si stěžujeme na zhoršující se podmínky pro podnikání. Vadí nám spousta nesmyslných povinností, nesplnitelné lhůty a likvidační pokuty. Vadí nám, jak se o nás mnozí politici a úředníci vyjadřují a jak s námi úřady jednají. A když si tak stěžujeme, slýcháme od lidí, kteří
nám to přejí, často provokativní otázku: „Proč teda vlastně podnikáte, když se vám to nelíbí?“ Možná je třeba na to odpovědět, tedy se o to pokusím.

Nejprve proč nepodnikáme.
Nepodnikáme proto, abychom živili stát. Nepodnikáme proto, aby se úředníci měli dobře, aby měli pět týdnů dovolené, třinácté platy, odměny na konci roku, zdarma divadlo, fitko, pobyty na horských chalupách. Nepodnikáme, abychom živili zbytečné úřady, předražené zakázky a korporace žijící ze
státního rozpočtu.

Nepodnikáme proto, aby aktivisté v neziskovkách měli pohodlný život, a jistě nepodnikáme proto, aby ty neziskovky za naše peníze bojovaly proti nám.

Nepodnikáme ani kvůli tomu, aby byli šťastní naši zaměstnanci. Nepodnikáme proto, aby mohly růst
platy, aby měli zaměstnanci stále více námi placené dovolené, více benefitů, více stravenek, více zdravotního volna po náročném víkendu. To vše a mnohé jiné není důvodem pro naše podnikání. Naopak, je to jen nežádoucím důsledkem
toho, že všichni chtějí z podnikatelů a živnostníků ždímat peníze a výhody. Tak to není cílem podnikání.

Proč tedy podnikáme?
Protože chceme. Každý máme své motivy a cíle, jsou však faktory, které nás spojují a jsou drtivé většině podnikatelů společné – potřeba samostatnosti a nezávislosti.
Většina nepodnikajících občanů se domnívá, že hlavním důvodem pro podnikání jsou peníze. Nemohou se mýlit více. Hlavním motivem podnikání je potřeba nezávislosti.

My, podnikatelé a živnostníci, chceme žít po svém. Chceme dělat věci tak, jak si je vymyslíme, chceme se samostatně
rozhodovat a nechceme, aby nám do toho někdo mluvil. Nechceme, aby nám do života kecal stát a jeho úředníci.

K podnikání je také třeba mít určitou výbavu. Nejde o počítače, stroje či nářadí, jde o výbavu osobnostní. Odvaha, vytrvalost, odolnost a cílevědomost, to je výbava podnikatelů. Kdo ji nemá, nepodniká, nebo nepodniká úspěšně. Samozřejmě i lidé, kteří nepodnikají, mohou být takto vybaveni, ale k podnikání jim chybí nutkavá potřeba být nezávislí, stát na vlastních nohách a dělat si věci po svém. Kombinace toho všeho je totiž tím pověstným faktorem X podnikání.
Podnikáme, protože chceme, a to přesto, že podnikání není pohodlné živobytí. Nikdo nám nic nepřipraví a nezajistí. Co si neuděláme, to nemáme. Za svá rozhodnutí neseme plnou odpovědnost.

Kdejaký levicový politik se o nás otře. Když státu dochází peníze, zmáčkne podnikatele a živnostníky. Aktivisté a levicoví odboráři se snaží udělat z našich firem rekreační zařízení zaměstnanců. Úředníci vymýšlejí, jakými dalšími povinnostmi by nám zkomplikovali život, a potom nás chodí kontrolovat. A
kontroly, to je v podnikání kapitola sama pro sebe. Kdyby nepodnikající občané museli snášet to, co my, tak by část z nich spáchala sebevraždu a část by na ty úředníky střílela. Představte si tu zvrácenost, platíme si úředníky a oni nás pak při kontrolách šikanují. Za naše peníze si budují moc nad
námi. No není to k popukání?

A přesto podnikáme. Ale nemáme nekonečnou trpělivost. A tak jsme si založili odbory, začínáme jednotně vystupovat, chceme, aby nás stát bral vážně, aby se k nám choval jako k partnerům, a ne jako k lovné zvěři či k nevolníkům. Proč tedy podnikáme? Protože podnikání je svoboda. A o tu my zatraceně stojíme.