Pokles příjmů z exportu ropy a plynu je pro Rusko zdrcující. Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / Rok a půl po invazi Ruska na Ukrajinu byly sice na Rusko uvaleny sankce, jaké nemají v historii obdoby, ale pozornost budí, že do Evropy stále proudí ruská ropa. K nám dokonce víc než třeba v roce 2012. Jak je to možné? Je to trochu složitější příběh. Vlastně příběhy dva.
Libor Rouček, bývalý europoslanec za ČSSD, považuje jednání Česka za pokrytecké.
„Když jsem před nedávnem upozorňoval, že ruští a běloruští tenisté a tenistky mohou hrát po celém světě, ale ne u nás, stejně jako pěvkyně Netrebko zpívat, naši pravicoví přátelé mi vyčítali, že jsem prý ztratil ‚morální kompas‘ a že ‚napomáhám agresorovi‘. Nyní, když se ukázalo, že Česko nakupuje navzdory embargu v Rusku více ropy než dokonce před zahájením ruské války na Ukrajině, ti samí pravicoví přátelé mlčí! Obávám se, že již ztratili nejen morální, ale i politický kompas…,“ píše na facebooku Libor Rouček.
Předně je dobré vědět, že Česko embargo neporušuje. Embargo platí od prosince 2022. „Nejvyspělejší ekonomiky světa G7 se společně s Austrálií a Evropskou unií dohodly na cenovém stropu pro ruskou ropu dopravovanou po moři, kterou stanovily na 60 dolarů (1383 Kč) za barel. Cenový strop se tak připojuje k omezení Evropské unie, která dopravu ruské ropy do členských států i jiných zemí zcela zakazuje. Výjimku mají ale stále státy, které ruskou ropu přepravují ropovody. Mezi ně patří i Česko,“ psaly tehdy Seznam Zprávy.
Výjimku jsme ovšem využili. „V polovině letošního roku činil podíl ropy dovezené prostřednictvím ruského ropovodu Družba kolem 65 procent. V loňském roce byl okolo 56 procent a v předchozích letech ještě nižší. V pondělí (11. září) to uvedla mluvčí státní společnosti Mero Barbora Putzová. Podíl ruské ropy je tak nejvyšší minimálně od roku 2012,“ píše iRozhlas.cz.
Závislost na jedné rouře jménem ropovod Družba by se měla zmenšit. Podle předsedy představenstva státní společnosti Mero Jaroslava Pantůčka by se z Družby mělo přejít na Transalpinský TAL.
„V květnu letošního roku se nám podařilo přesvědčit ostatní vlastníky ropovodu TAL o tom, že Česká republika, potažmo naše společnost, dostane exkluzivní kapacitu na následujících dvanáct let v objemu čtyři miliony tun ročně, což je přesně objem, který potřebujeme – lidově řečeno – překlopit z ropovodu Družba do ropovodů TAL a IKL,“ říká Pantůček. Podle něj se budou do konce roku 2024 zkoušet různé mixy rop neruského původu, které by odpovídaly tomu, na co jsou nastavené při zpracování ropy z Družby.
„Tyto mixy budeme právě do konce roku 2024 zkoušet tak, aby byly rafinérie schopné od 1. ledna 2025 přejít nejenom na ropovod TAL, ale i na úplně jiné ropy, které budou neruského původu,“ vysvětlil.
Ropa původem z Ruska ale proudí do Evropy i jinými cestami, než je Družba, a to oklikou přes Indii.
Jak uvádí server Politico, znepokojuje to Ukrajinu, protože ta považuje zisky z takových obchodů, byť výrazně nižší, než tomu bývalo, za krvavé peníze.
Politico cituje Maximilliana Hesse, pracovníka Institutu pro výzkum zahraniční politiky a autora nové knihy o sankcích vůči Rusku, podle kterého rafinace ruské ropy třetími zeměmi není ani tak selháním těchto opatření, jako spíše jejich zamýšleným rysem.
„Součástí strategie Západu, jak USA opakovaně uvedly, je udržet ruskou ropu v toku,“ řekl, přičemž Moskva za svůj vývoz vydělá méně a nezíská prémie, které plynou z prodeje rafinovaného paliva namísto ropy.
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby Rusko nedostávalo na financování své války jen „málo“, ale pokud možno vůbec nic. Čím víc se Západ neopatrně s Ruskem ekonomicky zapletl, tím hůř se mu různých závislostí zbavuje.
