Zažili jsme další ze série demonstrací na pražském Václavském náměstí. Média jim poněkud povrchně říkají demonstrace protivládní, ale to ani zdaleka nevystihuje podstatu věci.

Protivládní protesty jsou v demokraciích běžným a legitimním jevem. Demonstrace vedené nyní Jindřichem Rajchlem, dříve Ladislavem Vrabelem, a pod současnou hlavičkou „Česko proti bídě“ totiž nepatří k běžným projevům nesouhlasu s konkrétní vládou. Jsou to demonstrace proti naší příslušnosti k západnímu svobodnému světu. Jsou to demonstrace proti demokracii jako takové.

Dobře to vystihl transparent jedné z účastnic: „Jděte do p*dele s vaší inflační demokracií.“ Dotyčná paní tím řekla možná víc, než si sama uvědomuje. Řekla, že demokracie jako taková je „inflační“, ztrácí hodnotu.

Inu, jak pro koho. Demokracie je pro nás prostředí svobodné veřejné debaty, svobodných voleb, svobody se shromažďovat. Prostě všeho toho, co jejich milované Rusko už svým občanům zatrhlo.

Jsou to demonstrace lidí, kteří vulgárně urážejí nejen českou vládu, ale zejména válečné uprchlíky z Ukrajiny a požadují, abychom nechali Rusko ovládnout napadený suverénní stát. Teď jde o Ukrajinu, příště bude na řadě Pobaltí, pak je už řada na nás. Tito lidé, kteří mávají českými vlajkami, zrazují vlastní zemi a aktivně pomáhají smrtelnému nebezpečí ze strany zločinecké ruské vlády.

Všimněme si přitom dobře, jak se chová malý český vůdce Jindřich Rajchl. Napodobuje nejspíše vědomě fašistického diktátora Benita Mussoliniho a kolem něj se při demonstracích vyskytují lidé s okázalými neonacistickými symboly. Nálepka nácků, kteří zneužívají city lidí vůči vlastní zemi a národu, je zcela oprávněná. Nálepka fašistů není u rajchlovců vůbec přehnaná.

Naštěstí jde o stále stejné lidi, jejich počet nestoupá…