Jindřich Rajchl (PRO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Jindřich Rajchl i nadále zneužívá útok na dvě ukrajinské ženy k reklamě na svou zářijovou demonstraci. Jako vedlejší efekt svého snažení ale vytvořil text, který může sloužit jako odstrašující ukázka dezinformátorské relativizace, lhaní a manipulace. Základem jeho argumentace je, že nemá žádné argumenty ani nové informace. Zato odhodlaně a s naprostou samozřejmostí prezentuje své mlhavé a neurčité fantazie, že se nějaká událost stala jinak, než se píše v novinách. A když si tím fantazírováním a zpochybňováním získá pozornost čtenáře, pozve jej na svou demonstraci.
Co víme z hodnověrných zdrojů? „Napadená žena a její kamarádka seděly na chodníku, když u nich zastavilo auto. Řidič se jich prý zeptal, zda jsou Ukrajinky. Poté, co přikývly, kousek poodjel, pak se k ženám vrátil a napadl je.“
Píše to veřejnoprávní rozhlas a informace byla zveřejněna před několika dny, aniž by ji ať už veřejnoprávní rozhlas – jedno z nejdůvěryhodnějších médií u nás – jakkoliv měnil, doplňoval či dementoval. A žádnou kritiku na zprávu iRozhlasu nelze najít nejen v jiných médiích, dokonce nic takového není ani na sociálních sítích. Takže kromě individuálních (a v tomto případě účelových) fantazií pro relativizaci či znevěrohodnění té informace nejsou žádné racionální důvody kromě zbožného přání mluvčího, přesněji píšícího diskutéra. Druhým učebnicovým příkladem manipulace je, že Rajchl dle svých slov diskutuje s ministrem Rakušanem, ale ve skutečnosti polemizuje s obsahy, které Rakušan neřekl.
Překruť, přelži, ale nesouhlas!
Jindřich Rajchl napsal čtyřiadvacátého srpna na svůj facebook: „Vít Rakušan na tiskové konferenci 13. 8. 2023: „Kolektivní vina v případě trestných činů neexistuje.“ Vít Rakušan 23. 8. 2023 po zveřejnění informací o útoku na dvě ukrajinské ženy: „Tyto činy jsou výsledkem nenávistných výroků na adresu Ukrajinců.“ Během deseti dnů otočil ministr vnitra názor o 180 stupňů. Najednou se mu totiž svalení viny na někoho jiného neskutečně hodí do krámu.“
Aplikace kolektivní viny je například napadení nějakého Ukrajince někde v naší zemi za to, že nějaký jiný Ukrajinec znásilnil a pokusil se zavraždit patnáctiletou dívku v Plzni. Modelové napadení toho Ukrajince, který nemá se znásilněním v Plzni nic společného, by bylo uplatňováním kolektivní viny. Tu náš národ uplatňoval po druhé světové válce, kdy vyháněl ze Sudet Němce včetně žen a dětí, které s nacistickými zločiny nic společného mít nemohly.
Pak se kolektivní – přesněji rodinná – vina uplatňovala za socialismu, prostřednictvím kádrování. Děti, které nesly „vinu“ nesprávného třídního původu a nesměly kvůli tomu studovat, byly obětí uplatňování kolektivní viny.
Ale všichni, kteří ať už výroky, svoláváním demonstrací, vysíláním na facebooku či útoky na budovy a sochy s ukrajinskými vlajkami štvali proti Ukrajincům, zcela nesporně spoluvinu na útoku na Ukrajinky nesou. Rozdmýchávali etnickou nenávist. To, že se zapojili do štvaní proti Ukrajincům – to byl jejich vědomý, cílený a volní akt. Kolektivní vina by byla, kdyby Rakušan obvinil ze spoluviny na útoku na dvojici Ukrajinek obyvatele Plzeňského kraje, obyvatele Plas, kde k incidentu došlo, či obecně řidiče motorových vozidel. Útočník totiž řídil auto.
Ministr Rakušan však mluvil o spoluzavinění útoku těmi, kdo zášť proti Ukrajincům rozdmýchávali, mluví o konkrétních lidech, kteří spáchali konkrétní skutky či pronesli konkrétní výroky. Pokud chce Rajchl naznačit, že takových bylo hodně (což je koneckonců pravda), tak členů SS bylo taky hodně, a zodpovědný za členství ve zločinecké organizaci přesto byl jeden každý z nich. A když je po válce věšeli, tak o trest za kolektivní vinu nešlo. Jindřich Rajchl prostě obvinil ministra Rakušana z něčeho, co Rakušan neudělal. Ale pořádně to za to nevyřčené náš korunní princ antisystému Rajchl Rakušanovi nandal.
Možná, ale, třeba…
Rajchl pokračuje: „A především (ministr Rakušan, pozn. aut.) prezentuje svou pouhou domněnku o pohnutce podezřelého pachatele jako objektivní fakt, jenž následně zneužívá k laciné politické hře a k rozdmýchávání nenávisti ve společnosti. Je to naprosto nezodpovědné a neskutečně krátkozraké. Jednoduše řečeno – zcela ubohé.“
Policie mezitím na X-teru potvrdila, že se skutek stal, že pachatel je znám a byl vyslechnut. Nic, co by vyvracelo, že šlo o etnický útok na Ukrajinky (jak referovala hned celá řada médií), Policie ČR nesdělila. Žádnou informaci, že nešlo o etnický útok, Rajchl neřekl. Přesto motiv útoku zpochybňoval. Podobně jako zpochybňovali antivaxeři výsledky vědeckých studií či čísla o účinnosti vakcín fantazírováním, že nějaká skutečnost také nemusí být pravda. Že třeba můžou mít vakcíny nějaký zlý vedlejší efekt, protože nějaký jiný lék na něco jiného někdy jindy zlý vedlejší efekt měl. Rajchl i antivaxeři – podobně jako statisíce antisystémových uživatelů facebooku – zpochybňují de facto cokoliv, co se jim nehodí do krámu, fantazírováním, že to taky mohlo být jinak. A Rajchl postupuje podobně jako řady antivaxerů, předtím popíračů globálního oteplení, a po 24. únoru 2022 i proruských švábů, kteří tvrdí, že za vpád ruských tanků na Ukrajinu může NATO. Také nevěděli, odkud své „anti-tvrzení“ vědí – stejně jako Rajchl neuvedl, jak ví, že možná nešlo o etnický útok.
Účel světí prostředky
Na konci svého rozhněvaného postu proti aplikaci kolektivní viny ministrem Rakušanem však poskytne Rajchl jasné vysvětlení svých manipulativních, emotivních a pro antisystém chytlavých fantazií: „Přímou odpovědnost za současnou situaci nenese nikdo jiný než právě Vít Rakušan a celá vláda Petra Fialy. A proto jediné, co nyní může přinést uklidnění tohoto vyhroceného stavu, je demise této protičeské asociální vlády. Postavit se otevřeně proti ní by proto nemělo být předmětem váhání či diskuse, nýbrž samozřejmou povinností každého občana České republiky. Pevně doufám, že to cítíme všichni stejně a že dojet v září do Prahy vyjádřit svůj odpor vůči tomuto zhoubnému režimu je to nejmenší, co můžeme pro naši zemi a naše děti udělat. My nikoliv můžeme, my musíme! 16. 9. Václavák. Česko proti vládě!“
Rajchl žvaní o aplikaci kolektivní viny ministrem Rakušanem a vykládá fantazie, že fyzické napadení žen poté, co odpověděly na dotaz, že jsou Ukrajinky, nebylo motivováno etnicky, ale je to jen reklama na jeho politickou akci. Na další z demonstrací proruských dezolátů, na další sraz flástenců, který již jednou vyústil v útok davu na budovu Národního muzea, kde dezoláti chtěli strhnout ukrajinskou vlajku. Takže celé to manipulativní lhaní a překrucování bylo jen reklamou na to, aby na jeho chystanou akci přišlo co nejvíce lidí, aby byl opravdu dlouho v televizi a aby si jej a jeho stranu dobře zapamatovali alespoň do příštích voleb. Možná europarlamentních, možná parlamentních. A to i přesto, že by mu mnohem více slušelo kandidovat na poslance ruské Dumy.
