Do roku 2035 chce NASA přistát s lidmi na Marsu. Dosažení rudé planety, vzdálené v průměru od 54,6 milionu kilometrů do 400 milionů kilometrů, je však ohromný výkon. Chladnější než Antarktida a s malým nebo žádným kyslíkem je Mars nepřátelské prostředí. Čím déle potrvá astronautům se tam dostat a čím déle tam zůstanou, tím více budou ohroženi. Proto vědci hledají způsoby, jak zkrátit dobu cesty.

Společnost Ultra Safe Nuclear Technologies (USNC-Tech) se sídlem v Seattlu navrhla řešení: motor s jaderným tepelným pohonem (NTP), který by dokázal dopravit lidi ze Země na Mars za pouhé tři měsíce. V současné době je nejkratší možná cesta pro kosmickou loď bez posádky sedm měsíců, ale očekává se, že mise posádky potrvá nejméně devět měsíců.

Jak ve svém článku na CNN.com píše Nell Lewis, myšlenka jaderných raketových motorů pochází ze 40. let minulého století, ale tato technologie byla teprve nedávno revidována jako řešení pro výzkum hlubokého vesmíru.

Michael Eades, ředitel inženýrské společnosti USNC-Tech, tvrdí, že rakety na jaderný pohon by byly výkonnější a dvakrát účinnější než dnes používané chemické motory, což znamená, že by mohly cestovat dále a rychleji a přitom spalovat méně paliva.

„Jaderná technologie rozšíří dosah lidstva mimo nízkou oběžnou dráhu Země a do hlubokého vesmíru,“ říká Eades pro CNN.

Většina raket je dnes poháněna chemickými motory. Ty by vás mohly dopravit na Mars, ale trvalo by to dlouho – nejméně tři roky na zpáteční cestu – říká Jeff Sheehy, hlavní inženýr ředitelství kosmických technologií NASA.

NASA se tam chce dostat rychleji, chce minimalizovat čas posádky ve vesmíru. To by snížilo vystavení atronautů kosmickému záření, které může způsobit zdravotní problémy včetně nemoci z ozáření, zvýšené celoživotní riziko rakoviny, účinky na centrální nervový systém a degenerativní onemocnění. Snížilo by to také celkové riziko mise. „Čím déle jste venku, tím více času máte na to, aby se něco pokazilo,“ dodává Sheehy. Proto se vesmírná agentura snaží vyvinout rakety na jaderný pohon.

Systém NTP využívá jaderný reaktor k výrobě tepla z uranového paliva. Tato tepelná energie ohřívá kapalnou pohonnou látku, obvykle kapalný vodík, který expanduje v plyn a tryská zadním koncem, čímž vytváří tah.

Rakety NTP produkují dvojnásobný tah na jednotku pohonných hmot než chemický pohon – což je jako říct, že to dělá „dvojnásobek mil na galon“, říká Sheehy. To znamená, že technologie by mohla dostat astronauty na Mars a zpět za méně než dva roky. Jednou z hlavních výzev pro stavbu motoru NTP je však nalezení uranového paliva, které vydrží spalující teploty uvnitř jaderného tepelného motoru.

USNC-Tech tvrdí, že by se tento problém vyřešil vývojem paliva, které může pracovat při teplotách až 2200 stupňů Celsia. Palivo obsahuje karbid křemíku, materiál používaný v tankovém pancíři, který tvoří plynotěsnou bariéru, jež brání úniku radioaktivních zplodin z jaderného reaktoru a chrání astronauty.

Spolu s dalšími společnostmi vyvíjejícími podobnou technologii představila USNC-Tech svůj projekt NASA. Stále však panují obavy z radiace vyzařované z jaderného reaktoru uvnitř kosmické lodi. Ta by byla zmírněna konstrukcí rakety, vysvětluje Michael Eades. Tekuté pohonné látky, uložené mezi motorem a prostorem pro posádku, blokují radioaktivní částice a fungují jako „ohromně dobrý radiační štít“, říká.

K ochraně pozemního personálu by kosmická loď NTP nevzlétala přímo ze Země, dodává Sheehy. Místo toho by ji na oběžnou dráhu vynesla běžná chemická raketa a teprve pak by se uvedl do chodu její jaderný reaktor.

Kdyby došlo k neštěstí a reaktor rakety by se rozpadl, kusy by podle jeho slov nespadly na Zemi – ani na jinou planetu – po desítky tisíc let. Tou dobou by se radioaktivní látka „přirozeně rozpadla do té míry, že už by nebyla nebezpečná“.