Podle prvních předběžných výsledků má Rakousko vůbec prvního krajně pravicového prezidenta. Kandidát pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer podle deníku Die Presse vyhrál s 50,1 % hlasů. Pokud se výsledky zítra ráno potvrdí, Hofer vyhraje volby ani ne o jeden procentní bod. Jeho rival Alexander Van der Bellen měl získat 49,9 % hlasů.
Odhad institutu SORA pro stanici ORF později hlásil výsledek opačný. Statistická chyba činí 1,6 procentního bodu, takže rozhodne až oficiální výsledek. Očekává se, že volební komise oznámí výsledky okolo 19:30 SELČ, ty ale budou bez započtení korespondenčního hlasování. To pro konečný výsledek bude očividně klíčové. Výsledek korespondenčního hlasování bude znám zřejmě až v pondělí.
Hoferovi říkají chameleon, jeho politiku přirovnávají k Donaldu Trumpovi, a obviňují ho, že do Rakouska vrací stín nacismu. Nosí u sebe zbraň, je fanouškem Margaret Thatcherové, a nemá rád islám. Vždy s vítězným a sebejistým úsměvem na tváři, sám sebe popisuje jako jediného, kdo dokáže „ochránit obyvatele, jejich kulturu, hodnoty, tradice a bezpečnost před novými přistěhovalci“. Podle odpůrců je to ale „vlk v rouše beránčím“, a svým skromným vystupováním pouze dovedně zakrývá své neskromné a velikášské cíle.
Ne, že by k velkým změnám neměl příležitost. Po svém vítězství dostane šanci změnit politické směřování Rakouska. Což se ostatně již stalo, když po prvním kole voleb hlavy státu a debaklu sociálnědemokratického kandidáta rezignoval kancléř Werner Faymann. V čele koaličního kabinetu i sociální demokracie ho nahradil Christian Kern. Hoferovo vítězné tažení rakouskou politickou scénou tím ovšem neskončilo.
Norbert Hofer, který se staví proti integraci Evropské unie a vstupu Turecka do EU, vyhrál první kolo voleb s 35 % hlasů. Od roku 1955 to je největší úspěch strany s výrazně nacionalistickými prvky v rakouské politice. Hofer jej dosáhl podle svých kritiků díky strachu veřejnosti o vlastní budoucnost. „Lidé, kteří se bojí o své děti, své důchody, a navíc je trápí obavy z uprchlické krize, hledají jednoduché odpovědi. A FPÖ jim je nabízí,“ tvrdí například právník a aktivista Axel Gotsmy.
Gotsmy pracoval v kampani pro Hoferova protivníka, kandidáta za stranu Zelených Van der Bellena, a rozdával letáky v chudší části Vídně, kde populisté pravidelně vítězí. Situaci neviděl před volbami právě nadějně. „Obávám se, že Hofer vyhraje, a Rakousko skončí stejně jako Polsko nebo v Maďarsko, kterým vládnou autokratické a represivní systémy,“ řekl. Van der Bellen je synem přistěhovalce ze Sovětského svazu, v kampani volal po toleranci a jednotě.
Bývalému profesorovi nebylo v Rakousku příliš nakloněno veřejné mínění. „Mnoho případů trestných činů v poslední době lidi vede k závěru, že se s uprchlíky nedokážeme vypořádat,“ řekl Gotsmy stanici ABC. A vzápětí sám přiznal, že v něčem je Hoferova politika blízká i jemu. „Nejsem nacista, ale měli bychom se starat o lidi ve své zemi,“ dodal.
Hoferovi nahrávaly mnohé okolnosti. I vražda 54leté ženy ve vídeňských ulicích ze začátku května, jejímž pachatelem byl uprchlík z Keni. Strach je přesně to, co vyvolává potřebu „vlády pevné ruky“, kterou Norbert Hofer nabízí. Mezi jeho nejvýraznější plány patří vybudování plotu podél jižní hranice Rakouska, aby se zabránilo „invazi muslimů“. Prohlásil, že v případě vítězství rozpustí parlament a vyhlásí předčasné volby. V nich by měla největší šance právě jeho FPÖ, jejímž členem je více než 20 let.
Proti uprchlíkům a migraci se vymezuje dlouhodobě. Je samozřejmě jako správný pravicový populista dostatečně kritický vůči EU i německé imigrační politice. Ostatně i známé prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové ohledně uprchlické krize „Zvládneme to“, parafrázoval do podoby: „Počkat, tohle nezvládneme.“
Pokud pracovní trh a sociální systém nedokáže přijmout další přicházející lidi, je podle 45letého Hofera nutné otevřeně říci, že není možné nechat hranice otevřené. Žijeme prý v nebezpečné době, proto nikdy neodkládá svou zbraň. „V nejistých časech je třeba se bránit,“ řekl. „Existují mezi námi bohužel i nebezpeční blázni.“ Hofer podobně jako Trump vystupuje coby outsider, který bojuje proti systému. I když podle průzkumů k tomu vlastně nemá žádný důvod, neboť podobně jako Trump má mezi voliči podporu.
Když byly poničeny plakáty k jeho předvolební kampani, označil to za cílení útok na jeho osobu. Na adresu Evropské unie pak prohlašuje: „Nepotřebujeme nikoho z Evropy. Potřebujeme Rakušany.“ I v tom se Donaldu Trumpovi více než podobá. Hoferovi kritiky trápí stejně jako u Trumpa neúcta k tradičním hodnotám, která by mohla zemi poškodit. Byť rakouský prezident je veřejností dlouhodobě vnímán spíš jako politická loutka, Hofer se po svém vítězství bude snažit tento postoj zcela jistě – a rychle – změnit. V jeho případě to nevěští nic dobrého.
Komentátoři připomínají, že síly vládnoucí koalice, které držely v Rakousku krajní pravici dlouhá léta v šachu, jsou rozklížené. Těžko za takové situace předvídat, kudy se Rakousko vlastně v čele s bývalým leteckým inženýrem vydá. Každopádně bude jeho cesta ale nevyzpytatelná. Hoferova postava chtě nechtě vyvolává vzpomínku také na Kurta Waldheima, který byl v roce 1986 zvolen prezidentem Rakouska, a vzápětí se ukázalo, že sloužil u německé armády, a podílel se na deportaci řeckých Židů do vyhlazovacích táborů.
Teprve tehdy se Rakousko začalo vyrovnávat s nacistickou minulostí. Teprve před 30 lety. Vlastně se nelze divit, že ten proces i přes zkušenosti třeba s Jörgem Haiderem ještě v Hitlerově rodné zemi neskončil.
