Rakušané si zvolí prezidenta až ve třetím termínu 4. prosince, kdy už snad lepidlo bude lepit. To není vtip, ale slib tamního ministra vnitra Wolfganga Sobotky. Dosud platný termín 2. října totiž nemůže být dodržen, protože některé obálky s volebními podklady nebyly zalepené kvůli špatnému lepidlu, a proto se musely odložit prezidentské volby. Opravdu osudové lepidlo.

Letošní výběr rakouské hlavy státu je snad prokletý. První volby skončily po druhém kole, které se konalo už 22. května. V něm vyhrál kandidát Zelených Alexander van der Bellen o pouhých třicet tisíc hlasů nad kandidátem Svobodných Norbertem Hoferem. Kandidáti tradičních velkých stran, lidovců a socialistů, získali naprosto mizivé procento hlasů a ocitli se v politickém suterénu.

Jenomže Svobodní volby napadli kvůli podezření na manipulaci s hlasy a ústavní soud jim dal za pravdu. Vláda měla z ostudy kabát a jenom s velkou nechutí vypsala další volby. To jsou ty, které nyní odpadly kvůli špatnému lepidlu.

Takže ani druhý pokus nevyšel a Rakušané jenom zírají, co páchají správci jejich věcí veřejných. Zírají, kroutí hlavou a nechápou. To je vážná situace v době uprchlické krize, probíhající reformy školství a diskuzí o změnách pracovního trhu. To totiž byly dosud největší problémy Rakušanů, a ne nějaké lepidlo. Prezidentské volby to ale změnily. Dnes si Vídeňáci dávají větší pozor v papírnictví než kdekoliv jinde.

Mají pro to i další důvod, a tím je další lepidlová aféra související s volbami, takzvaná UHU gate. Jakási paní nedávno zavolala na informační linku ministerstva vnitra a zeptala se, co si má počít s vadnou volební obálkou, když se jí nechce nikam chodit. Ministerský úředník jí poradil, ať obálku zalepí tyčinkou UHU, nikdo nic nepozná a má po starostech. Jenom nikomu nesmí říct, kdo jí to poradil, protože je to protizákonný postup!

Část občanů to bere jako praktičnost člověka, který nedělá zbytečné problémy, další část jako naprosto nemyslitelný postup, protože státní úředník nesmí nabádat k nezákonnému jednání.

Odhlédnuto od morálního hlediska, v důsledku je jedno, co si kdo myslí. U obou skupin je totiž výsledek stejně hrozivý: Další znevážení role státu a jeho úřadů. My Češi, Moravané a Slezané víme, jaké to může mít pokračování – u nás to bylo nastolení „nových pořádků“ a babišizace.

Pokud se někomu zdá, že nesmyslně mluvím jenom o lepidle, tak ho hned vyvedu z omylu. Po pondělním oznámení o posunutí termínu voleb totiž politici národu vysvětlili, že oni nic, oni muzikanti, protože za všechno může chemie. Zářné příklady nových rakouských komiků: „Není to problém úřadů ani organizace, ale je to vina lepidla,“ prohlásil lidovecký vicekancléř a předseda strany Reinhold Mitlehner. Socialistický ministr vnitra Sobotka k tomu nezávisle na něm uvedl: „Šlo o německé lepidlo.“ Jejich kolegové mluvili podobně, proto nemá cenu je citovat. Shrnuto: „Tady to máš, občane. My nejsme viníci, to jiní. A ještě zahraniční!“ A Rakušané zase zírají, koho si to vlastně zvolili.

Místní lidé se nemusí smát jenom lepidlu. Například ministr vnitra zprvu odmítal nový termín konání voleb se slovy: „Znáte Rakušany, tak krátce před Mikulášem…“ Bral totiž v úvahu i dvoudenní termín, během něhož musí být vyhlášeny výsledky voleb. A ten připadá právě na svátek, kdy spolu chodí Mikuláš s čertem, takže ministr se obával s tím souvisejících vtipů.

Termín prezidentské volby ovlivněný šlendriánem, lepidlem a sklonem národa ke vtipkování, to tu opravdu ještě nebylo.

Kvůli debatám o lepidle zapadají další důležité věci související s volbami. Tak například se musí aktualizovat voličské seznamy o lidi, kteří do 4. prosince splní věkovou hranici 16 let. To není překlep, v Rakousku volí prezidenta občané od 16 let. Jenomže v tom je háček. Ústavní soud stanovil pro opakování voleb podmínku, že se budou konat za nezměněných podmínek. Někteří právníci a politici proto tvrdí, že doplněním nových voličů dojde k porušení této podmínky. Zbytek občanů, neznalý ústavního práva, se v tom potácí a neví, co si má o takových „panských výmyslech“ myslet.

Už jako prkotina se mohou jevit zprávy o tom, že parlament musí schválit úpravu zákona o volbě prezidenta z roku 1971, protože ten žádné technické problémy s lepidlem nepředpokládá a pro opakování volby stanoví jedinou podmínku, kterou je úmrtí přinejmenším jednoho z kandidátů. Ti se k tomu ale vůbec nechystají, a tak se musí během nehorázně krátké doby změnit zákon.

Až potud by se vše uvedené dalo chápat jako (ne)povedená komedie. Nikoliv, jedná se o velice vážnou věc, která bude mít obrovské následky. Některé jsou zjevné už dnes: Spiklenecké teorie o snaze poškodit Svobodné, ztráta důvěry ve velké tradiční strany, pocit odcizení občanů od politické věže ze slonoviny a pochyby o naprosté správnosti současného systému vládnutí.

Běžné problémy a správa země se podle velké části občanů dostávají na vedlejší kolej, čímž získávají stále větší oblibu nové strany, které se, ať již právem či ne, zaklínají obecným prospěchem a vůlí tyto problémy řešit. Většinou se sice jedná o populistické tlachání nabízející nesplnitelná „snadná a rychlá řešení“ otázek, jejichž řešení jsou zdlouhavá a problematická, ale to velké části občanů nevadí. Stačí jim, že je jim v těchto prohlášeních nabízena alespoň nějaká naděje na řešení jejich problémů, a proto těmto stranám poskytují bianco šeky.

To je obecný rys, který lze vypozorovat i při letošních prezidentských volbách v Rakousku. Nejde tedy o nějaké „hnědnutí“ společnosti, jak to hloupě, nesprávně a hystericky nazývají někteří omezení lidé, ale o chytání se stébla v kalných vodách dosud mainstreamové politiky. Je čas na sebereflexi. Podstupme ji. My i celá Evropa.

Jaroslav Lenert
Autor je publicista.