Na druhou vlnu nákazy připraveni nejsme, měli bychom vyhodnotit data a nachystat pandemický plán, říká předseda hnutí STAN Vít Rakušan v rozhovoru pro deník FORUM 24. Stát by měl jít podle něj naproti českým výrobcům ochranných pomůcek, jejich seznam se však bude hodit i v budoucnu. Ač opakuje, že téma příprav na možný návrat nemoci považuje za prioritu, zdůrazňuje, že na kauzy premiéra Andreje Babiše (ANO) opozice nezapomněla. Musí lidi v příštích volbách přesvědčit, že nabízí lepší řešení.
Pane předsedo, vy a šéf Pirátů Ivan Bartoš jste debatovali s ekonomem Filipem Matějkou, jehož jste nominovali do Ústředního krizového štábu. Na základě toho, co vám sdělil, myslíte, že jsme připraveni na případnou druhou vlnu nemoci?
Bohužel si myslím, že připraveni úplně nejsme. Podle toho, co jsme slyšeli od pana Matějky, tak vlastně nedochází k žádné skutečné a poctivé evaluaci toho, co se udělalo dobře, co špatně. A když to chtěla řešit Poslanecká sněmovna formou komise, kterou navrhovala paní Pekarová (Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09 – pozn. red.), tak to nebylo schváleno. A měli jsme ze slov pana docenta Matějky pocit, že ani krizový štáb nepřipravuje nějaké další kroky zcela jasně. Třeba druhou generaci chytré karantény či propagaci a popularizaci eRoušky (mobilní aplikace pro vyhledávání lidí s rizikem nákazy koronavirem – pozn. red.), která by mohla tomu všemu také pomoci. A především jde ale o nedbalou práci s tou datovou základnou, zveřejnění veškerých dat, ze kterých by se dalo vycházet pro přípravu nějakého dalšího pandemického plánu. Takže suma sumárum dobrý pocit z toho, jak tady ta příprava vypadá, nemám.
Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), který od konce března předsedal Ústřednímu krizovému štábu, ukončil ve čtvrtek jeho činnost. Považujete to za chybu?
Myslím si, že operativní činnost, čili že by se nyní museli scházet a řešit některé záležitosti, při těchto číslech (nakažených) úplně potřebná není. Na druhou stranu si myslím, že by krizový štáb opravdu vyhodnotit svoji činnost měl. Na to jsme z měst a obcí zvyklí. Vždycky, když zasedá krizový štáb, tak to následně uzavírá nějakou zprávou, kde hodnotí, co fungovalo a co ne. Něco takového bych zkrátka čekal i u Ústředního krizového štábu. Takže myslím, že by se alespoň ke zhodnocení vlastní činnosti scházet měl.
Jako STAN jste opakovaně kritizovali malý odběr ochranných pomůcek od českých výrobců. Ministr Hamáček argumentoval, že není schopen je „sbírat po desetitisících“. Jak to hodnotíte s odstupem času? Mělo to podle vás skutečné opodstatnění?
Stát měl vytvořit jednoduchý systém, kde by se jednotliví dodavatelé on-line hlásili s nějakou svojí nabídkou, měl vytvářet souhrn toho, co jsme všechno schopni naplnit z našich domácích zdrojů, co která firma nebo jednotlivec nabízí. Měl jít všem těmto aktivním lidem naproti. To se prostě nestalo. Rozhodně netvrdím, že by se v průběhu krize dalo skrze české zdroje pokrýt celou poptávku, která tady byla, protože byla samozřejmě ohromná. Ale měli jsme se pokusit těch českých zdrojů využívat více, nikoli říct, že je to složité. To je právě věc, kterou bychom měli připravovat pro případnou druhou vlnu nebo pro pandemii, která by přišla třeba i za pár let. Zkrátka se na to připravit a mít už nyní seznam českých dodavatelů, kteří by byli schopni operativně dodávat, či případně firem, které by byly schopny přepnout svoji výrobu na ochranné pomůcky.
V této chvíli se mluví o stále dalších nastupujících dopadech na hospodářství. Jak hluboká bude podle vás ekonomická krize?
Obávám se, že bude veliká. A to je nyní to, co musíme řešit. Shodli jsme se i s panem docentem Matějkou, že by se stát měl zaměřit na několik jednoduchých opatření, která budeme velmi vehementně podporovat. A sice nerozptylovat svoji pozornost a připravit se na to, aby byla udržena zaměstnanost a platební schopnost jednotlivých firem. To znamená jednoduchá rychlá pomoc, která by měla být připravená pro tu případnou další vlnu. V pandemickém plánu by mělo být navíc dopředu řečeno, jakým způsobem bude stát postupovat, pokud ta druhá vlna přijde, aby měli podnikatelé jistotu a mohli plánovat i ty krizové scénáře.
Věnuje tomu vláda podle vás dostatečnou pozornost?
Myslím, že by to mělo být stále ještě prioritou. Nyní vidíme debaty, které jsou o dalších jiných věcech, jako je například jaderná energetika. To všechno je určitě důležité, ale já bych nyní skutečně nerozptyloval pozornost a soustředěně pracoval. Kdyby vláda vyslechla od začátku naše námitky k tomu, že největší efekt na podporu ekonomiky budou mít peníze ve městech a obcích, jelikož to má jednoznačný multiplikační efekt, protože pomůže všem, tak jsme se teď nemuseli měsíc handrkovat. Vláda nejdříve odmítla návrhy obcí a potom připravila nějaký svůj vlastní návrh. (Zástupci měst a obcí kritizovali výpadek příjmů způsobený spolufinancováním kompenzačního bonusu pro OSVČ. Vláda nakonec v pondělí schválila příspěvek 1200 korun na obyvatele, který má ztráty obcím kompenzovat, aby ho Sněmovna příští týden odsouhlasila ve zrychleném čtení – pozn. red.) Celé to spaluje neuvěřitelně moc energie. Kdyby to mělo nějaké jednoduché schéma, tak bychom se vyhnuli všem těmto tanečkům, které spalují čas a energii.
Na druhou stranu není chybou, že se během koronavirové krize některé kauzy, ať jde o pana premiéra či další, ocitly v ústraní? Nezapomněla na ně i opozice?
Rozhodně jsme nezapomněli. Primárně tu nyní musí jít o to, aby tu byla udržena kvalita života. Vláda tu v současné době je, na ty problémy se nesmí zapomenout, premiéru Babišovi se to musí spočítat. Na druhou stranu do voleb asi k žádné výměně nedojde. Takže úkolem opozice je nyní dávat dobrá řešení ke kvalitě života v České republice a přesvědčit lidi, že jsou její řešení lepší než ta, která dává Andrej Babiš.
Na začátku krize však sám premiér vyzýval k tomu, aby vláda a opozice táhly za jeden provaz. Jak hodnotíte zpětně tuto spolupráci? Byli zástupci vlády ochotni vám naslouchat?
Vždycky nejdříve ne, a posléze se k našim návrhům vrátili, a často je vydávali za vlastní. Ale to je holt úděl a práce opozice. Bohužel třeba komunikace s premiérem, kdy sliboval pravidelné telefonáty s předsedy všech stran, tak ty za tu dobu proběhly vlastně dva. Takže komunikace úplně optimální nebyla. Z úst pana premiéra to byly spíše výzvy než reálné naslouchání.
