Kandidatura šéfa Starostů a nezávislých v prezidentských volbách byla poslední dobou velkým tématem. Vít Rakušan dlouho spekulace nepotvrzoval ani nevyvracel, mnohými tak byl už v předstihu zařazen mezi možné nástupce Miloše Zemana. Vše je ovšem jinak a nový ministr vnitra se do boje o Hrad nepustí. Dobře dělá, nevyhrál by.
Je to sice odvážná predikce, ale vzhledem k tomu, jak vypadaly poslední dvě prezidentské volby, je také zcela pochopitelná. Zemanovi se totiž podařilo zvítězit za pomoci několika faktorů. Kromě peněz, jejichž původ je v některých případech stále nejistý, to bylo především dobré povědomí veřejnosti o tom, kdo se uchází o jejich hlas.
Navíc měl bývalý premiér výhodu v tom, že během svého „důchodu“ na Vysočině nezvládl naštvat moc lidí, a někteří voliči za dobu, kdy se jim dostal z dohledu, stačili zapomenout, jaký byl. Ve výsledku se největší devizou stal fakt, že Zeman svým hulvátstvím dokázal oslovit tolik lidí, že si ho zafixovali jako důležitou postavu našich polistopadových dějin.
S podporou z Kremlu se tak Zemanovi podařilo dostat na Hrad především díky své „známosti“ ve společnosti. A to je právě ona maličkost, která Rakušanovi stále ještě chybí. Kdo sleduje politické dění, bývalého starostu Kolína zná, ale voliči, kteří chodí k urnám jen proto, že chtějí o něčem rozhodovat a kandidáty si „nelustrují“, nevědí.
I pro mnoho těch, kteří se podívají na zprávy, aby věděli, co se děje „ve světě“, byl Vít Rakušan objevem kampaně před parlamentními volbami. Dříve tak intenzivně předsedu STAN nevnímali ani někteří politologové, pro něž bylo hnutí, které reprezentuje, marginální.
Díky vystoupením Rakušana se však během září dokázali Starostové stát lídrem koalice, kterou před volbami vytvořili s Piráty. Ivan Bartoš se ve srovnání s předsedou STAN postupně profiloval jako „ten slabší“, přesto podle původní domluvy zůstal pomyslným šéfem politického tandemu.
Mnozí ke konci kampaně volali po tom, aby se Rakušan ujal role lídra PirSTAN a tudíž i kandidátem na premiéra, vše však zůstalo při starém. U někoho tak po vyhlášení výsledků převládalo zklamání. Koalice, kterou některé průzkumy považovaly za favorita voleb, se musela spokojit se třetím místem, Piráti navíc propadli a získali pouhé čtyři poslanecké mandáty.
Rakušan byl ovšem vnímán jako vítěz. V předvolebních debatách jasně dominoval, dokázal ustát ataky Andreje Babiše a ke koalici SPOLU se choval jako důstojný vládní parter. Nejednou se o vystoupeních předsedy STAN psalo jako o státnických. Možná tehdy poprvé někoho napadlo, že se objevil vhodný nástupce Miloše Zemana.
Přání otcem myšlenky, říká se, a tak se Vít Rakušan stal bez většího vlastního přičinění jedním z adeptů na post hlavy státu. Naštěstí pro něj se však do této role vmanipulovat nenechal a uvědomil si, že čas na tak důležité rozhodnutí ještě nenastal. Ať už k tomu Rakušana vedla jakákoliv pohnutka, může za ni poděkovat.
Ve vládě Petra Fialy má totiž k dispozici čtyři roky, které může skvěle využít k tomu, aby budil povědomí o své osobě. V roce 2028 se pak může do boje o Hrad přihlásit jako jeden z největších favoritů. Už ne jako předseda Starostů a nezávislých, ale jako možná už bývalý vicepremiér a ministr vnitra, který třeba dokáže víc než jeho předchůdci.
Dopadnout to samozřejmě může i zcela opačně, ale stále zůstane ten benefit, který nyní Rakušan nyní nemá. Když se přihlásí o funkci hlavy státu, celá země bude vědět, o kom se mluví.