Občas se jako strašidlo ze starých dob vynoří hlasatelé velkoslovanské ideje. Většinou jsou to lidé, kteří s něhou hledí směrem k putinovskému imperialistickému Rusku a vzpomínají na Slovana Miloševiče. Proč to vykládají u nás, když to není s naším slovanským původem moc slavné, těžko říct. Asi že je to blbost, tak se to bude líbit.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz profesorka Šárka Pospíšilová z Masarykovy univerzity hovoří o genetické variabilitě české populace. Zmiňuje věc, o které se občas píše, ale dobré si ji připomenout: „Zastoupení osob s typickým slovanským původem (cca 36 %) významně nepřevyšuje nad ostatními, například germánský původ je zastoupen u 25 % Čechů, tři další (jihoslovanský, skandinávský a středomořský) mají zastoupení přibližně po osmi procentech.“
Variabilita v populace je podle zemí různá Pokud jde o slovanskou haploskupinu, „Polsko ji má zastoupenou v 58 % a germánskou pouze ve 12 %. V Rusku je 46 % slovanská haploskupina, jihoslovanská pouze 10 %, na Slovensku je 42 % slovanská haploskupina, a další dvě, germánská a jihoslovanská, po cca 15 %.“
Teď jde o to, jak se stoupenci slovanské vzájemnosti a všelijakého velkoslovanství vyrovnají s empirickými fakty. Možná se pokusí něco vymyslet ohledně kulturního vlivu, jenomže my jsme byli po tisíc let součástí různých západních nadnárodních celků, respektive říší (někdejších Evropských unií, abychom poškádlili stoupence mytologické suverenity), že nás to formovalo i kulturně.
Když se počátkem roku zase hodně diskutovalo o Muchově Slovanské epopeji, řekl nám profesor Martin C. Putna: „Lidé v barokní době nebo romantismu mohli snít o tom, že je Rusko úžasné, protože ho nikdy neviděli, neboť bylo bezpečně daleko a neměli s ním žádnou osobní zkušenost. My jsme zažili 20. století, kdy se Slované mezi sebou vyvražďovali a podřezávali. Na Balkáně na sebe mohli Chorvaté a Srbové pokřikovat sprosté nadávky a rozuměli si a to slovanství tam neznamenalo vůbec nic. 20. století zažilo čtvrté dělení Polska, když si Hitler se Stalinem rozdělili Polsko vejpůl. a další události, které nějaké představě o jednotě slovanských národů učinily naprostý konec. Že se ta myšlenka přesto objevuje, znamená asi to, že někteří lidé jsou nepoučitelní…“
Jsme tedy Slované? K tomu M. C. Putna říká: „Čeština je slovanský jazyk, to je lingvisticky zcela objektivní a jasně daná věc. Jazykověda je také jediná vědecká disciplína, ve které se dá o slovanském kontextu hovořit. Čeština, bulharština, lužická srbština a běloruština prostě jsou příbuzné jazyky, ale jinak ty národy nemají společného nic a nikdy nic společného neměly.“
Je to rána. Jak teď velkoslovanství vzkřísit? Genetici, historici a znalci kultury ho neberou vážně. To bude chtít nasadit na síti hodně trollů a robotů. On se na to vždycky někdo chytne.