Téměř to vypadá, že si čeští komunisté kauzu Miloslava Ransdorfa „objednali“, aby se po delší době znovu dostali do veřejného povědomí. Ransdorfův případ, sám o sobě velmi spektakulární, navíc namířil reflektor na vnitřní poměry v KSČM. O tom svědčí i dva paralelní rozhovory, které aktuálně poskytli Ransdorf a jeho šéf Vojtěch Filip.
[ctete]37109[/ctete]
Nové čtení Marxe?
Miloslav Ransdorf, který obhájil mandát europoslance vedení strany navzdory, se dostal do nepříznivého světla po zadržení švýcarskou policií v curyšské bance společně se třemi Slováky kvůli podezření z finančního podvodu. Při pokusu vybrat peníze z jednoho konta údajně předložili falešné dokumenty. Nešlo o drobné, ale o 9,5 miliardy korun.
Ransdorf následně potvrdil, že v bance jednal jménem Vladimíra Huňka. Tvrdí, že dokumenty, které v bance předkládal, jsou pravé.
Takto svůj příběh vylíčil vedení KSČM, kam byl pozván na kobereček. Nechme teď stranou, že Huněk byl v minulosti odsouzen za trestné činy hospodářského charakteru včetně úvěrových podvodů. Měl slibovat lidem peníze za to, když mu pomohou získat dědictví po příbuzné ve Švýcarsku.
Podstatné je, že mluvčí vrchního státního zastupitelství v Curychu prohlásila, že švýcarská justice považuje všechny čtyři za obviněné a žalobci s nimi vedou trestní řízení kvůli majetkovým deliktům.
Následovalo pozastavení členství Ransdorfa ve frakci Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice v Evropském parlamentu. V KSČM zůstává.
Vojtěch Filip si proto v pořadu „Týden v politice“ (ČT24, 20. 12. 2015) postěžoval, že se Ransdorf zachoval vůči soudruhům v evropské frakci solidně a že očekával stejné chování vůči KSČM. „Nakonec bylo schváleno usnesení, že bereme na vědomí vysvětlení Miloslava Ransdorfa a očekáváme, že se co nejdříve očistí,“ uzavřel předseda komunistů.
Zainteresovanost komunistického europoslance v souvislosti s podobnými kapitálovými transakcemi je překvapivá a navozuje jízlivé asociace, jak se slučuje s Ransdorfovým stěžejním dílem „Nové čtení Marxe“. Ransdorf se rozhodl, že případ nebude veřejně vysvětlovat, a dostal tak do prekérní situace celou KSČM.
Komunisté terčem útoků
Komunisté to vůbec mají těžké. Podle Filipa jsou dlouhou dobu terčem mnoha útoků, k čemuž se nyní v této logice připojila i švýcarská prokuratura. Kdoví, kdo tam tahá za nitky.
Útočí ale i vzpurný Ransdorf, který je přesvědčený o své pravdě. Naopak mu otrnulo a v rozhovoru pro Parlamentní listy (19. 12. 2015) se předvedl v nebývalé formě.
KSČM podle něj charakterizuje obrovský rozpor mezi možnostmi strany a tím, jak se tyto možnosti naplňují. „Nespokojenost lidí je značná a v radikálnosti pohledů na problémy nás začíná veřejnost předbíhat,“ dodává. Filipovu éru zhodnotil jako „etapu přešlapování na místě a zakopávání se v pozicích v krajích a na místech.“ Za Grebeníčka komunisté dosáhli lepších výsledků.
Na otázku, zda se jej vedení pokusilo vyštípat, odpověděl záporně: „Rozhodně ne, na zasedání ÚV KSČM 12. prosince jsem dostal jasnou podporu. Ze 70 přítomných hlasovalo pro návrh podpořený Jiřím Maštálkou a Vojtěchem Filipem jenom 23. Nakonec pro něj nehlasoval ani Jiří Dolejš. Tato podpora je pro mne povzbuzením a posilou pro další kroky.“ Nemohl tak výmluvněji podtrhnout slabou pozici předsedy Filipa, který není schopen prosadit vlastní usnesení.
Prorocká slova
Ale vrcholný majstrštyk se Ransdorfovi povedl v závěru až příliš návodně vedeného rozhovoru.
PL.cz: „Evropa stojí na křesťansko-antických základech. Je tu vůbec nějaký silný duchovní směr, který by – vyjma nacionalismu – mohl ještě Evropany sjednotit?“
Ransdorf: „Záchranou evropské industriální civilizace může být, jak říká ruský ekonom a analytik Michail Chazin, „nový rudý projekt“. Marxismus znovu dostává šanci a bude vystupovat jako dědic jak antiky, tak i křesťanství. Málokdo ví, že Marx řekl, že křesťanství musíme mnohé odpustit, protože nás naučilo milovat děti. Jde o to zachránit a rozvíjet prostor pro důstojnost člověka. Musí se vrátit patos pravdy. A pravda není bod, pravda je vektor. Musí za ní být cítit vůle a nasazení. My nejsme vlastníci pravdy. Pravda má nás.“
To jsou prorocká slova. Odkaz na kontroverzního ruského ekonoma Chazina, věnujícího svoje dílo nesmiřitelnému boji mezi „Západním projektem“, který podle něj končí, a „Rudým projektem“, který je nutné obnovit v podobě před zhoubnou gorbačovskou érou, tak aby nahradil „soumrak dolarového impéria“, také není náhodný.
Ransdorf by měl ovšem především začít sám u sebe. A vyjevit pravdu, jak to skutečně bylo s těmi podvrženými dokumenty ve švýcarské bance.
[ctete]36880[/ctete]
