Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf poskytl rozsáhlý rozhovor serveru ParlamentníListy.cz. Objasňuje v něm „složité nitky“ podivného případu dědictví, kvůli němuž byl v pátek společně se třemi Slováky zatčen švýcarskou policií v expozituře peněžního ústavu Kantonalbank Zürich.
Neznáme okolnosti zašmodrchané dědické kauzy, kterou šel pan europoslanec do curyšské banky podle svých slov rozplétat, a proto je nebudeme nijak komentovat. Stejně tak necháme stranou Ransdorfovy výhrady k postupu švýcarské policie. Na ty má jistě právo, stejně jako každý, kdo pocítí bezpráví ze strany úřední moci kdekoli na světě.
Pozoruhodná je ovšem jiná věc: Pan Ransdorf se hned ve třetí odpovědi uchyluje k rozsáhlé konspirační teorii s politickým kontextem, do níž zahrnuje všechno, co se mu hodí, takže by vydala na námět špionážního románu nebo hned několika. S inteligencí a kombinačními schopnostmi sobě vlastními tak do případu svého zatčení míchá problém židovských majetků ve švýcarských bankách po druhé světové válce, odškodnění jejích obětí, peníze ukryté v tzv. mrtvých fondech, uprchlickou krizi, ochranu Evropy před terorismem, humanitární pomoc lidem postiženým válkami i německou kancléřku Angelu Merkelovou.
Pan europoslanec dokáže podle očekávání umně propojit nadčasové s aktuálním a svůj vlastní problém s problémy světa a lidstva. Souvislostí s jeho zatčením a osob ve scénáři je tolik, že se nich snadno ztratí i pozorný čtenář detektivek. Hlavně aby okolnosti jeho zatčení v už tak dost pitoreskní kauze 350 milionů eur a falešných dokumentů nevyzněly banálně. To by byla přece škoda.
A navíc, komunistický orel přece much nelapá. Když už se pan europoslanec a filozof Ransdorf angažuje v nějaké privátní záležitosti, musí mít ta věc zcela zásadní, precedenční, ba přímo světodějný význam. V tomto případě pan Ransdorf „považoval za vhodné si na jednom konkrétním, údajně problematickém případu ověřit postup švýcarských bank“, aby tak rozluštil a odhalil všechny jejich hříchy, nepravosti a pochybení za uplynulé století.
Hlavní je ovšem důvod, proč to všechno vlastně činil: No přece proto, aby vyvolal „tlak EU na švýcarské banky, aby vznikl fond, kam budou z bank převedeny veškeré ukryté prostředky z takzvaných mrtvých fondů, a z něho budou vypláceny na humanitární účely“. Cílem tohoto snažení pak je podle pana doktora Ransdorfa řešení uprchlické krize, konkrétně „zlepšit situaci v Evropě a zejména naši bezpečnost, pokud by byla přijata opatření směřující k pomoci obětem války v místě, odkud (imigranti) pocházejí.
A to nejpodstatnější a vůbec nejlepší na konec. Pan europoslanec říká: „Přijetí těchto opatření by přispělo k uklidnění migrace do Evropy a extremismu v blízkosti státu Izrael. (…) Myslím si, že by právě k tomuto účelu, tedy k ochraně Evropy a státu Izrael a ke zlepšení ekonomické situace nejchudších v místech konfliktů, měly být tyto prostředky použity.“
To zní z úst prominentního komunisty jako rajská hudba. Chce řešit uprchlickou krizi jinak než spoluprací s Vladimirem Putinem, pomáhat uprchlíkům a nadto chránit před extremisty stát Izrael, jehož všechny teroristické nepřátele, co jich je, komunisté po desetiletí podporovali, vyzbrojovali, školili a obhajovali. Že chce tyto ušlechtilé cíle uskutečnit za peníze ležící ladem v sejfech švýcarských bank, je přitom vpravdě geniální nápad hodný svého nositele.
Držme panu europoslanci Ransdorfovi palce, ať se jeho nynější švýcarská kauza rychle, uspokojivě a spravedlivě vyřeší. Vizionář, humanista a špičkový intelektuál jeho formátu si to rozhodně zaslouží. Mějme přitom na paměti, že je to v zájmu Evropy, světa a lidstva.
