Na webu A2larm.cz vyšel 1. prosince text Jana Bělíčka nazvaný Vzpoura esenbáků a veksláků. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o jednoznačný a logický odsudek faktu, že se do sněmovny, a dokonce na vedoucí místa v různých výborech dostávají pochybné postavy, věc ale není tak jednoduchá. Protože jak Bělíček uvádí: “Nastává čas obhajoby primitivního antikomunismu? Ani náhodou…”
Opět se tady tak objevuje ono pejorativní spojení “primitivní antikomunismus”, ke kterému nelze než doplnit různé primitivní antinacisty, primitivní odpůrce vrahů, primitivní odpůrce krádeží a vůbec jakýchkoli zločinů, protože na všechno se přece můžeme dívat mnoha pohledy. Ale tento starý spor asi nemá význam nadále upozorňovat.
Bělíček velmi trefně vypočítává aktivity nového šéfa bezpečnostního výboru Radka Kotena, proruského konspirátora, který od boje proti mikrovlnkám pokračuje k boji proti USA a Evropské unii. Stejně tak připomíná komunistického fízla Zdeňka Ondráčka, který pomáhal zasahovat proti lidem na Národní třídě na Palachově týdnu v roce 1989 a nyní by měl šéfovat komisi pro kontrolu GIBS. A nakonec připomíná fakt, že premiérem bude bývalý estébák a ministrem vnitra člověk, “který je zakladatelem hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (BOS), které se objevilo dokonce ve zprávě Policie ČR o extremismu”.
Jenomže pak je tu Bělíčkův názor na to, co je důvodem tohoto alarmujícího vzestupu. “Vysvětlení je ale jednoduché. Tak dlouho jsme odmítali hlouběji a konstruktivně hovořit o minulém režimu, až jsme jako nechtěný dárek dostali obhajobu normalizačního autoritářství, nacionalismu, veksláctví a fízlování. Promrhali jsme šanci porovnáním obou režimů vysvětlit polistopadovým poraženým, proč mají pocit, že za komunismu se jim žilo líp,” píše autor.
V první větě má jednoznačně pravdu – o minulém režimu se nehovořilo hlouběji ani konstruktivněji. Strůjci zvěrstev, která se děla, nebyli potrestáni, postaveni mimo zákon, a bylo s nimi dokonce spolupracováno. Od členství v KSČ po spolupráci se Státní bezpečností bylo leccos legitimizováno a jen minimálně odsouzeno. A právě proto neznamená fakt, že se někdo chlubí svou kariérou u pohraničníků, kteří vraždili nevinné lidi, okamžitý konec v jakékoli důležité funkci. Někteří mu za to dokonce tleskají.
Ale on to není jen důsledek tohoto nedostatečného vyrovnání se s minulostí. Zároveň tu máme návrat nebezpečného revizionismu, na jedné straně od Parlamentních listů a jim podobných, kteří se bez problémů baví s kdejakým zločincem, čímž jej legitimizují, ale zároveň existencí různých přispěvatelů na A2larm.cz a další média, případně rovnou lidi pracující v Ústavu pro studium totalitních režimů, kteří hovoří nejen o primitivním antikomunismu, ale dokonce o dobrých stránkách minulého režimu nebo pozitivních aspektech Velké říjnové socialistické revoluce. Právě to přináší nové možnosti lidem, kteří by měli být společensky znemožněni tím, že se podíleli na zločinech.
“Strach ze všech projevů minulého režimu se však transformoval v bezpodmínečné přijetí dravého kapitalismu, jehož absolutní odmítnutí – zcela racionální – se dnes zhmotňuje ve vládě, která si z minulého režimu bere jen to nejhorší a veškeré jeho progresivní prvky nejspíš zašlape do země. Vítejte v éře vzpoury esenbáků a veksláků,” uvádí Bělíček v posledním odstavci.
Bohužel se hluboce mýlí. Nejenže tady nebyl žádný dravý kapitalismus, ale v žádném jiném systému kromě onoho “kapitalismu” demokracie neexistuje a nefunguje. Proto podobné odmítání není racionální. A ano, někteří zástupci minulého režimu, kteří jsou momentálně ve vrcholných patrech politiky, si z něj vzali to nejhorší. Ale žádné progresivní stránky tento režim neměl, protože se jednalo o jednoznačný zločin, který má být odsuzován vždycky.
Dokud tyto jasné odsudky nebudou znít ode všech – od novinářů, politiků nebo ve školách, nikdy se bolševického dědictví nezbavíme.
