S tím, jak ODS pomalu rostou preference a stabilizuje se její role hlavní opoziční síly, přibývá v médiích rádců, doporučujících, jak by se tato strana ještě měla polepšit, aby se oni i jejich čtenáři konečně uráčili vzít ji na milost. Jako pamětník dění na české politické scéně mám pocit déjà vu. Něco podobného jsem totiž zažil již před dvaceti roky, když ODS postupně vstávala z popela po „sarajevském atentátu“ a Unie svobody – obdoba dnešní TOP 09, která měla ODS nahradit – se postupně vypařovala do nicoty.

Realismus není protievropský

I ty rady jsou pořád stejné: zbavte se národovců, buďte „proevropskou“ silou, usmiřte se s „pražskou kavárnou“. Mimochodem, stále nechápu, proč právě termín „pražská kavárna“ vzbuzuje na sociálních sítích i jinde tolik nevole. Není to přece nic urážlivého, ale celkem úsměvná charakteristika jedné výrazně menšinové voličské množiny.

Ale zpět k tématu. Problémem řečených rádců je, že si do značky ODS projektují své vlastní představy o ideálním politickém uskupení, aniž by brali v potaz její původní obsah. Důraz na národní zájmy byl vždy součástí všech programů ODS, i v době, kdy bylo slovo národní ještě politicky nekorektní (dnes se národními zájmy ohání kdekdo). Stejně tak jsme byli vždy ostražití k některým konkrétním aspektům evropské integrace a navrhovali jejich reformy. Na tom není nic protievropského. 

Vzpomínám si, jak se nad námi ušklíbali sociální demokraté i lidovci, když jsme s kolegy publikovali Manifest českého eurorealismu (2001). Dnes naši tehdejší rétoriku do značné míry převzali. A pan Babiš, ten nás snad přímo cituje. A vztahy s „pražskou kavárnou“, s oním mytickým liberálním voličstvem z velkých měst? Nejsem si vůbec jist, jestli zrovna oni čekají na naše polepšení. Spíš čelám, že se po krachu experimentu jménem TOP 09 vrhnou do nějakého dalšího experimentu.

ODS a její DNA

Samozřejmě, rádcové nakonec vždy skončí u nějaké personifikace. V tomto duchu mě jeden z nich, pan Besser z  Fóra 24, v rámci boje proti národovcům nedávno nazval zkázou ODS a poslal mě do SPD. Nebyl ani první, nebude ani poslední, zejména od týmu pana Šafra jsem na to zvyklý. Rád bych však jemu i všem podobným vzkázal, že je to nedorozumění. Nejde vůbec o mě (jakkoliv jsem se značkou ODS spojen od samého začátku), ani o jiné jméno. Jde o to, že ODS je ODS: strana s více než čtvrtstoletí dlouhou historií, autonomní politický organismus s vlastní DNA, nikoliv něčí klon. Předělávat ji v mediálních komentářích na něco úplně jiného, třeba na béčko TOPky nebo na českou CDU?, to je přání otcem myšlenky, od reality ale hodně vzdálené.

Takže zbývá jen dodat ono legendární: sestimsmiřte.