Když Petr Robejšek ohlásil vznik strany Realisté, získal okamžitě velmi silnou mediální podporu. Redakce se předháněly ve zprávách o dění, o názorech straníků a o lidech, kteří stranu podpořili. Podle deklarací na naši politickou scénu vstoupilo pravicově konzervativní uskupení, tedy něco, po čem komentátoři delší dobu volali. Jenže… Člověk míní a časy mění.

Vcelku rychle žurnalisté přišli na to, že za stranu hovoří pouze její „mentor“, politolog Robejšek. Těžko říci, že by strana neměla jiné rétory, pravdou ale je, že se jaksi nevynořili. Konzervativní politiky lační čtenáři, potenciální voliči, ale vkládali v Realisty veliké naděje. Tak moc chtěli takový subjekt volit, že zpočátku nedbali varovných známek.

Jednou z nich byl právě Robejšek. Poměrně brzy se ještě jasněji ukázalo, že akademický teoretik je obvykle se svými predikcemi a analýzami vedle jak ta jedle a kromě toho nedokáže oslovit větší množství voličů.

Chvíli to vypadalo, že předvolební průzkumy dají oněm příznivcům za pravdu a Realisté mohou zabodovat. Pak ale mentor přišel s prohlášením, že strana v parlamentních volbách 2017 může dosáhnout výsledku až 20 procentních bodů. Z Realistů se tím stali zcela nerealističtí fantasté, kteří ukázali, že politice ani trochu nerozumí. Možná v tu chvíli se stáhl údajný podporovatel, miliardář Marek Dospiva (investiční skupina Penta). 

Po volbách přišel šok. Realisté zcela propadli. Dosáhli pouhého 0,71 procenta. Nepomohlo jim ani to, že aniž by v předchozích volbách existovali, měli ve Sněmovně už dva členy, oba přestoupivší od Okamury.

Následoval výprask v prezidentských volbách, kdy kandidát Realistů Hynek dosáhl sedmého místa z devíti. 1,23 procenta. Doslova debakl. A mentor Robejšek pokračoval dál v mentorování a analyzování situacel. Všechny průzkumy preferencí se pohybovaly v kategorii statistické chyby.

V červenci Robejšek oznámil doporučení stranu rozpustit, nyní probíhá hlasování členů. Nutno poznamenat, že se jedná pravděpodobně o jediný realistický čin zakladatele a mentora strany.

Takže se zdá, že na naší politické scéně bude chybět jeden subjekt, který se sám zcela nerozumně nazýval pravicově konzervativním. Ve skutečnosti šlo ale o stranu bezkoncepční, s nereálným programem, s fantaskními cíli a především sázkou na primitivnější část elektorátu. Na tu, která má ráda jednoduchá řešení a populistická hesla.