Je to jistě obtížné, prezident Miloš Zeman má zlomenou ruku, koronavirová doba nepřeje nějakým výletům. Tak se bude hodně sedět doma. Přesto by to nemuselo panu prezidentovi zabránit v činorodé aktivitě, která by povznesla náš občanský život i prestiž prezidentského úřadu.
Dovolujeme si tedy navrhnout skromný pracovní program, který by pan prezident mohl zvládnout během několika týdnů bez velké námahy, a bylo by líp.
Psaní může nyní panu prezidentovi působit jisté obtíže, což respektujeme. Je ovšem pravděpodobné, že by pan prezident mohl diktovat. Zvládl by toho dost, protože tři minuty lidské řeči představují jednu normostranu textu, a to by mohlo stačit.
Tak například by mohl pan prezident napsat otevřený dopis prezidentovi Ruské federace V. V. Putinovi, že je vážně znepokojen pokusem o otravu Alexeje Navalného, zatýkáním příslušníků opozice a obecně sérií politických vražd opozičních politiků a novinářů. Zakončit by mohl poznámkou, ať v Moskvě zapomenou, že by kdy dostavovali naše jaderné reaktory. Také by se dalo Rusku doporučit, aby odsoudilo zmanipulované volby v Bělorusku a naznačilo Alexandru Lukašenkovi, že by se měly konat znovu za účasti zahraničních i domácích nezávislých pozorovatelů. Tedy až tam z vězení propustí opoziční kandidáty.
O dopisu by jistě psaly americké a německé noviny a byl by to příjemný skandál, o kterém by se chvíli mluvilo a několik politiků by napadlo, že se neměli nechat předběhnout.
Je pravděpodobné, že by se k věci vyjádřil třeba i sám ministr zahraničí Lavrov, nebo nějaký jeho náměstek, popřípadě mluvčí prezidenta Putina Peskov, a vyslovili by znepokojení nad vměšováním do vnitřních záležitostí Ruska, takže by dopis přetiskly další noviny.
Pak by pan prezident mohl nadiktovat dopis prezidentovi Čínské lidové republiky soudruhu Si Ťin-pchingovi. Slušně by ho pozdravil, zavzpomínal na hezké společné chvíle a tak dále a pak by se zdvořilostně zeptal, zda se jeho čínskému poradci daří dobře. Pak by mohl přejít k podstatnějším věcem a ohradit se proti vměšování ČLR do vnitřních záležitostí České republiky, vyhrožování našim ústavním činitelům, a zeptat se, jestli Čína světu aspoň nějak nahradí smutný fakt, že se odtamtud rozšířil jejich virus. Mohl by také připomenout mizernou výši čínských investic u nás a mizernou čínskou pověst kvůli jejich krádežím duševního vlastnictví a terorizování vlastních obyvatel v koncentračních táborech. Zakončit by šlo tím, ať v Pekingu zapomenou, že by kdy dostavovali naše jaderné reaktory, když si doma ani nepohlídají konzumaci netopýrů. (Pro odlehčení by se našel čínský znak pro bonmot.)
Dopis by rovněž citovaly americké a německé noviny a čínský ministr zahraničí Wang I by se ohradil a chvíli vyhrožoval, což by proslulosti textu jen prospělo.
Aby nemusela hlava státu setrvávat jen u psaní dopisů a rozptýlila se i něčím jiným, mohla by vyjádřit přání, abychom do Česka přijali aspoň symbolicky nějaké uprchlíky z toho vyhořelého tábora na ostrově Lesbos. Aspoň tolik, kolik by se jich vešlo do zámku v Lánech, který by se pro tyto účely přizpůsobil. Do té doby by se třeba ještě stihla krátká schůzka s běloruskou prezidentskou kandidátkou Svjatlanou Cichanouskou, takže by si mohla prohlédnout Lánskou oboru a na čerstvém vzduchu se setkat s novináři.
K plodnému prožití období zdravotního omezení by přispělo vyřešení některých personálních otázek, například vyhození mluvčího Jiřího Ovčáčka za neplnění pracovních povinností a kancléře Vratislava Mynáře pro ztrátu důvěry, protože nemá bezpečnostní prověrku a dějí se kolem něj divné kšefty, a divné kšefty pan prezident nesnáší. Taktéž by přikázal Martinu Nejedlému, aby vyklidil kanceláře na Hradě, protože jsou potřeba pro důležité věci. Současně by pověřil BIS prošetřením aktivit pana Nejedlého a požádal o doplnění některých mezer v životopise této osoby.
Jako bonus, protože lidé mají rádi zábavu, by mohl uspořádat telekonferenci, kde by se svými bývalými protikandidáty probral zajímavé otázky, které se týkají fungování prezidentského úřadu. Konala by se prostřednictvím České televize, protože má největší sledovanost a jinde by to nebylo tak důstojné vzhledem k účasti hlavy státu.
Kdyby se nepříznivé období s čínským virem nějak protáhlo, mohl by pan prezident jednou za dva týdny pronést řeč k občanům, ve které by je povzbudil.
Je to celkem minimalistický program, takže jeho uskutečnění nic nestojí v cestě. Většina těchto činností by se dala konat vsedě i vleže a na pokračování. Zbylo by jistě dost času na relaxační pobyt na čerstvém vzduchu. Třeba v těch zavřených hradních zahradách, když v Lánech budou ti uprchlíci.
To je náš malý příspěvek k oživení občanské společnosti a věříme, že i splnění jen několika z těchto bodů by náš společný život posunulo dál.
