Inga Petryčka FOTO: Inga Petryčka / se souhlasem
FOTO: Inga Petryčka / se souhlasem
ROZHOVOR / „Jestli tady někdo z opozičních a neparlamentních stran mluví o míru, tak ať si představí, že by ztratili své domovy, jejich manželky by byly znásilněny a děti v ruském zajetí,“ vzkazuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 Inga Petryčka (KDU-ČSL), která do Česka přišla před 27 lety z ukrajinského Mukačeva. Podle kandidátky do Evropského parlamentu za koalici SPOLU nemůže západní svět ve svém vlastním zájmu připustit, aby podmínky míru diktoval agresor. Petryčka hovoří také o situaci u lidovců i ženách v politice.
Sledujete aktuální vývoj na Ukrajině?
Neustále to sleduji, dokonce jsem si pořídila předplatné ukrajinských novin, abych měla aktuální informace. Je mi moc líto, že se dlouho čekalo na munici, na podporu od Spojených států a Evropy. Rusové teď mají silnější postavení. Samozřejmě Ukrajina dělá maximum pro to, aby se bránila, ale kdyby podporu získala dříve, byl by ten vývoj jiný.
Když už zmiňuji munici, myslím si, že by státy, které podporují Ukrajinu, mohly pomoci v jednání s některou ze zbrojařských společností, aby vybudovala závod přímo na Ukrajině. Třeba v západní části. Například pro Evropu, případně i přímo Českou republiku, by to mělo ekonomický přínos. Podpořili bychom Ukrajinu a navíc bychom pomohli české ekonomice.
Kdo by něco takového mohl pomoci vyjednat?
Mohou se toho chopit místní firmy, vykomunikovat to musí političtí lídři mezi sebou.
Když se vrátíme k dění na Ukrajině, vy jste v kontaktu s nějakými přáteli?
Mám přátele z různých částí Ukrajiny. Třeba kamarádku z Černigovu, který je hodně blízko místům, kde se nejvíce válčí. Říká mi, že jsou s rodinou v neustálém stresu, ale musí jít dál, musí pracovat, musí něco dělat, protože nemůžete jen tak zastavit svůj vlastní život. Když nedávno blízko jejich domova opět dopadaly rakety, které zdemolovaly několik budov, tak nevěděli, zda zůstanou na živu. Mají strach, co s nimi bude, jestli Ukrajina zůstane celistvá, nebo se rozdělí na kousky. Každý ale věří, že se to nestane a zůstane v celku.
Pojďme k české politické scéně. Když se podíváte na hnutí ANO a některá marginální uskupení, například strana PRO Jindřicha Rajchla a podobně, jež pořád mluví „o míru“, jak se vám takové řeči poslouchají?
Já se jim divím. Zřejmě zapomněli na mnichovskou dohodu z roku 1938, zradu pro tehdejší Československo. Všichni víme, jak to dopadlo. A to tenkrát Adolf Hitler neměl tak silné postavení, jako má v současní době Rusko. A pokud někdo mluví o takovém míru, že se dá půlka Ukrajiny Rusku, tak to není mír. Po tom všem, co Ukrajinci zažili, musí být celistvost země zachována. Nevíme, kolik Ukrajinců zemřelo, kolik jich zůstane po válce invalidních, kolik je znásilněných dětí, žen, kolik lidí je ve vězení. Například ti z Azovstalu a Mariupolu, několik tisíc lidí, kteří jsou vězněni přes dva roky, a dosud se nevyjednaly žádné podmínky, aby se mohli vrátit ze zajetí v Rusku. Ani rodiče nevědí, zda jsou na živu nebo v jakých podmínkách žijí.
To samé je potřeba udělat s Putinem. Ano, máme strach, protože Rusko má nukleární zbraně, ale není jediné, kdo je má.
Jestli tady někdo z opozičních a neparlamentních stran mluví o míru, tak ať si představí, že by byli na místě těchto lidí. Že by ztratili své domovy, jejich manželky by byly znásilněny, děti v ruském zajetí, kdy o nich rodina nemá vůbec žádné informace a neví, zda je vůbec někdy uvidí. Západní svět, ve svém vlastním zájmu, nemůže připustit, aby podmínky míru diktoval agresor. To by vedlo k rozpadu mezinárodního řádu, Ukrajina musí zůstat celistvá.
Věříte, že je možné takový mír vůbec dojednat nebo zařídit?
Samozřejmě, že v dnešní době je to složitější. Kdyby Evropa, USA a státy, které Ukrajinu podporují, reagovaly dříve, v době, kdy Rusko ještě nemělo tak silné postavení, rozhodně jsme mohli v kratší době dosáhnout lepších výsledků. Ale teď se dívat zpětně, co by kdyby, je zbytečné. Musíme se dívat na to, jak to je. Pokud si sednou lídři států na mírové konferenci, tak by se rozhodně něco udělat dalo. Podívejme se na první i druhou světovou válku. Sešli se lídři a dohodli se, jak porazit Německo. To samé je potřeba udělat s Putinem. Ano, máme strach, protože Rusko má nukleární zbraně, ale není jediné, kdo je má. Všichni víme, že jaderné zbraně jsou od toho, aby se nepoužívaly.
Proč si myslíte, že je pro Putina Ukrajina tak důležitá? O co mu jde?
Jde o několik faktorů. Jedním z nich je přístup k Černému moři, které Rusko potřebuje. Jejich chování eskalovalo poté, co Ukrajina prohlásila, že by ráda vstoupila do NATO. Tehdy Putin pochopil, že když reálně odřízne Černé moře, tak bude více chráněný. Dalším faktorem je, že Ukrajina je bohatá na různé zdroje. Vidíme to, když se řeší zemědělství, obilí pro třetí země, kovy, plyn a jiné suroviny. Ukrajina, ještě když byla součástí Sovětského svazu, hodně vyráběla a krmila ruský národ. Takže oni samozřejmě o tento lákavý kus nechtějí přijít. A třetí důvod je strategický. Ukrajina podle jejich vidění chrání Rusko vlastním pozemkem před Západem.
Zeptám se, proč jste vstoupila zrovna do KDU-ČSL?
Kdokoli se mě na to ptá a říká, že lidovci vždycky měli nízké preference, že tam nemám šanci, tak odpovídám, že jsem si vybírala politickou stranu ne kvůli kariérnímu růstu, ne kvůli vlastním zájmům, ale podle programu a hodnot, které reprezentuje. Já jsem vychovaná jako křesťanka. Vychovaná tak, že se musíme v rodině navzájem starat jeden o druhého. Takže program KDU-ČSL pro mě byl, z těch, co se v České republice nabízely, nejbližší.
Zmínila jste nízké preference. Podle několika průzkumů to s KDU-ČSL opravdu nevypadá dobře. Čím to podle vás je?
To má více důvodů. Nicméně já bych stoprocentně nevěřila průzkumům. Ale k vaší otázce. Všichni víme, že ministerstvo práce a sociálních věcí, které má na triku Marian Jurečka, nikdy nebylo jednoduché. Když řešíte změny, jako je teď penzijní reforma, je těžké být populární. Já jsem ale přesvědčena, že až budou vidět výsledky, budou se na to lidé dívat jinak. O důchodové reformě se u nás mluví třicet let, ale až Marian Jurečka ji dostal do parlamentu. Stejně tak se dlouho mluví o zneužívání sociálních dávek. Ale až Marian Jurečka přišel s řešením, kdy sloučil čtyři z těchto dávek do jedné. Nikdo ho za to nepochválí, naopak mu předhazují vánoční večírek.
Myslím si, že je nenaštvalo tolik to, že se vrátil na vánoční večírek. To by mu zřejmě odpustili.
Podívejme se také na diskuzi o posunutí věku odchodu do důchodu. My víme, že dnešní mladé rodiny mají málo děti. Pokud ale chceme mít v budoucnu důchod, ten je potřeba z něčeho zaplatit. Před třiceti lety se na jeden důchod skládali dva a půl nebo tři lidé. Nyní to je jeden a půl, za dvacet let to bude jeden. To prostě musíme řešit. Současná opozice si na nic takového netroufla, protože je to nepopulární téma.
Ještě jedna věc k preferencím lidovců. Není chyba, že je Marian Jurečka stále předsedou strany? Ptám se v souvislosti s kauzou vánočního večírku v den střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Neodhání právě takové chování voliče?
To určitě voliče naštvalo, viděla jsem to na reakcích. Ale myslím si, že je nenaštvalo tolik to, že se vrátil na vánoční večírek. To by mu zřejmě odpustili, že si to neuvědomil. To se může stát každému. I když jako ministr by si to uvědomit měl a večírek zrušit. Problém byl ale spíše to, že před novináři popřel, že se na vánoční večírek vrátil. Pokud by se přiznal a hned se omluvil, voliči by to brali úplně jinak.
Pokud jde o jeho pozici ve vedení strany… Já ho znám osobně dlouho, jako ministr dělá dobrou práci, i když to má složité. Ale pokud jde o lídra KDU-ČSL, ten by měl fungovat jinak, měl by se věnovat více voličské základně. Celkově by se mělo vedení strany změnit, měly by vzejít nové tváře. Tváře, které mají zkušenosti nejen v politice. Problém lidovců je i to, že lidé znají jen pár lídrů, postav v čele strany, ale moc nejsou vidět ti, kteří dělají spoustu dobré práce na lokální a regionální úrovni. Občané si KDU-ČSL spojují jen s Marianem, Petrem Hladíkem nebo Markem Výborným, ale nevidí ty ostatní.
Na podzim čeká lidovce volební sjezd, jsou nějaká konkrétní jména, které byste ráda ve vedení strany viděla?
Mám, ale nechám si to zatím pro sebe. Máme spoustu šikovných lidí a nechci je jmenovat i proto, abych na někoho nezapomněla. Ale rozhodně bych ve vedení chtěla více žen.
V některých stranách tohle řeší kvóty…
Ne, rozhodně ne žádné kvóty. Ty jsem nikdy neprosazovala. Musejí se na to cítit. Některé ženy se na to necítí, i když jsou šikovné. Ale pokud tam ty ambice jsou, tak by do toho měly jít a měli bychom je nominovat.
Ženy se ale moc do vrcholové politiky nehrnou. Čím to je?
My ženy to máme trochu složitější, protože vychováváme děti. Musíte si vybrat, buď jste na mateřské a věnujete se dítěti, nebo se věnujete politice. Zkombinovat to je fakt složité. Vysoké politice je potřeba se věnovat čtyřiadvacet hodin denně, není to tak, že jdete do práce na osm hodin. Vždyť víte, kolikrát se například stalo, že poslanci byli ve sněmovně na schůzi i několik dní.
Nejsou jedním z důvodu také až nechutné urážky ve veřejném prostoru, na sociálních sítích? Myslím, že dost toho musí snášet třeba předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová nebo ministryně obrany Jana Černochová.
Určitě ano. Já jsem pojmenovala jen jeden z problémů. Ale když jdete do politiky, je třeba s něčím takovým počítat, a přeci jen ženy jsou citlivější. Lidé na sociálních sítích jsou opravdu agresivní, v běžném životě se přitom chovají úplně jinak.
Vidím to teď, když děláme kontaktní kampaň. Jezdíme po regionech a osobně si to nedovolí, maximálně s vámi někdo nechce komunikovat, ale nikdo vám nenadává, nechová se vulgárně. Většinou naopak máme pozitivní zpětnou vazbu. Ale na sociálních sítích jsou schováni za profilem a chovají se opravdu agresivně. Zapomínají na svou výchovu, zapomínají na to, jak se chovají v běžném životě. Urážení si nezaslouží ani ženy, ani muži. Myslím, že v Evropě máme dobrou výchovu, a když máme k něčemu připomínky, tak to můžeme napsat slušně.
Vy kandidujete do Evropského parlamentu za koalici SPOLU. Lidé v Česku o eurovolby dlouhodobě nejeví zájem, volební účast bývá nízká. Co byste jim odpověděla na otázku, zda mohou volby do Evropského parlamentu něco změnit k lepšímu?
Mnoho legislativy, která ovlivňuje naše všední životy, se tvoří v unijních orgánech. Pokud nechceme na evropskou legislativu jen nadávat, tak teď je ta správná chvíle, jak to změnit. Změníme to tím, že do Bruselu pošleme lidi, kteří mají odžito, Evropě rozumějí a nesledují jen svoje dílčí zájmy, ale zájmy nás všech v Česku i v Evropě.
