Řecko možná přestane platit eurem. Už se o tom smí mluvit i ve vysokých evropských kruzích. V souvislosti s tím se možná začne mluvit i o tom, kdy naopak euro přijmeme my.
Vypadá to, že se možná Řecko s věřiteli, kterým dluží nejvíce peněz, nedohodne. Zatímco ještě nedávno se o tom nedalo nahlas hovořit, dnes už si šéfové Unie zřejmě připouštějí možnost, že by Řecko mohlo eurozónu opustit.
Řecká delegace jednala o víkendu v Bruselu a chtěla se dohodnout se na opatřeních, aby Řecko získalo zbylých 7,2 miliardy eur (téměř 200 miliard Kč) z prodlouženého záchranného programu. Bez získání těchto peněz do konce června Řecku hrozí, že nebude schopno uhradit Mezinárodnímu měnovému fondu splatný dluh v částce 1,6 miliardy eur.
Delegace MMF ve čtvrtek kvůli neshodám opustila jednání. Německý vicekancléř Sigmar Gabriel říká, že Evropě dochází s Řeckem trpělivost a že nad zadluženou zemí se už rýsuje „stín odchodu z eurozóny“. Plán na případné snižování důchodů v Řecku nevyšel a peníze na důchody přitom země už nemá. Spíše se řeší, kdy bankrot přijde, než jestli bude. Své peníze ti, kdo je půjčili, hned tak neuvidí. Tím se chce říci, že už nikdy. Otázkou je, jak dlouho ta agonie bude trvat.
Něco takového by bylo ranou pro prestiž celého „klubu“. Pořád jsme byli ujišťováni, že se situace dá zachránit, načež je výsledkem vláda radikálních marxistů. Ti sice ekonomice nerozumí, peníze nemají, ale lidé je zvolili a dožadují se neústupnosti vůči Bruselu, respektive Německu.
Týká se nás to
Vypadá to, že se nás to tolik netýká, protože my stále platíme korunou a nevypadá to, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. Nic nás netlačí. Ekonomika roste více než jinde. Přes řeči o zbídačené zemi máme nezaměstnanost nižší než jinde. Právě proto se ale někteří komentátoři už obávají, že budeme jednou z prvních vyhlédnutích „obětí“ pro doplnění klubu zemí platících eurem. Můžeme čekat tlak na vládu, ať konečně taky přistoupíme, když jsme na tom lépe než některé státy, co už jsou uvnitř. Vnitropoliticky je to trochu problém, protože většina občanů je proti tomu.
I když internetoví všeználci popisují Česko jako zbídačenou kolonii Bruselu, kde je to s demokracií horší než v Severní Koreji, tak se vládě do něčeho tak nepopulárního nebude chtít. Zvlášť když teď musí bojovat s představou afrických uprchlíků a se skutečnými ruskými imperiálními ambicemi.
Ty hlavní bitvy ještě nezačaly, tak je předčasné mluvit o tom, co bude, až prach z evropské rvačky vyvane. Všem bojovníkům za národní suverenitu proti euroútlaku je ale dobré připomenout, že velké evropské problémy by se nás týkaly, i kdybychom v Unii nebyli. Stejně bychom je bez ní řešit nemohli. Takže můžeme konstatovat, že je dobře, že jsme uvnitř a můžeme do toho mluvit. Jedno Česko není velké, ale visegrádská čtyřka už velká je.
Tím podstatným ponaučením z Řecka ale není, jak země dopadla, protože je v Unii, ale jak bídně to dopadne i přesto, že je v Unii. Stačí to doma pár let dělat mizerně. K takovým koncům možná brzo s Babišem v čele vykročíme směle.
