Známý odpůrce komunistické ideologie Vladimír Drápal alias Lábus rezignuje na svůj post ředitele Vrchlického divadla. Rozhodl se tak i z názorových důvodů – proto, že již nadále nechce být zaměstnancem státu, který je reprezentován prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Andrejem Babišem.

Drápal divadlo řídí od roku 2002. Přiznává sice, že jedním z důvodů, proč se rozhodl ze svého místa odejít, je i narůstající administrativa, která mu znemožňuje věnovat se dramaturgii a umělecké tvorbě. Jeho konečné rozhodnutí má ale i motiv občanského postoje.

„Zjednodušeně řečeno: nemohu být loajálním státním zaměstnancem, pokud pro mě hlava státu a premiér ztělesňují vše, čím pohrdám. A směr, kterým se pod vedením panoptikální poslanecké sněmovny pomalu vydává naše země, ve mně vzbuzuje obavy a nedůvěru,“ uvedl ve svém prohlášení.

Drápal se ale cítí být unaven i z velké zodpovědnosti za kvalitu produkce. „Ohlasy převážně z posledních měsíců – a zejména na sociálních sítích – mě přesvědčují, že toto úsilí se stává zbytečným, že kultura tak, jak ji chápu a rozumím já osobně, v čem je pro mě důležitá a nenahraditelná, se již neshoduje s tím, co si představuje značná část veřejnosti a tzv. slušní lidé, politické „elity“ z toho bohužel nevyjímaje,“ uvedl.

Vladimír Drápal před rokem 1989 působil v undergroundu a byl distributorem časopisů Vokno a Voknoviny pro severní Čechy. Dlouhá léta byl terčem neustálé policejní šikany.

Celé prohlášení zde:

PROHLÁŠENÍ K REZIGNACE NA FUNKCI ŘEDITELE

Usnesení č. 155/2018 Rady města Loun ze dne 21. 5. 2018
Vzdání se funkce ředitele Vrchlického divadla, příspěvková organizace

Rada města

1) b e r e n a v ě d o m í
rezignaci Mgr. Vladimíra Drápala na pozici ředitele Vrchlického divadla, příspěvková organizace k 31. 12. 2018

2) u k l á d á
Ing. K r á l o v é, vedoucí OŠKaS, zahájit konkursní řízení na pracovní místo ředitele/ředitelky Vrchlického divadla, příspěvkové organizace

Rozhodl jsem se ke konci roku vzdát funkce ředitele Vrchlického divadla a provozů s touto organizací propojených, tedy Galerie města Loun a Kulturního domu Zastávka.

Tento krok pro mě nebyl jednoduchý, ale za poslední roky moje úloha dramaturga a programového tvůrce, která mě vždy bavila, se vinou narůstání administrativy, nejrůznějších nařízení a rozšířením stávajících provozů změnila hlavně na vyčerpávající zajištění a údržbu bezproblémového chodu příspěvkové organizace po personální a ekonomické stránce. A to rozhodně není ten důvod, pro který jsem se účastnil v roce 2002 výběrového řízení.

Dále to jsou důvody osobní. Zjednodušeně řečeno: nemohu být loajálním státním zaměstnancem, pokud pro mě hlava státu a premiér ztělesňují vše, čím pohrdám. A směr, kterým se pod vedením panoptikální poslanecké sněmovny pomalu vydává naše země, ve mně vzbuzuje obavy a nedůvěru. Stejné pochyby vyvolávají možné výsledky komunálních voleb v našem městě. A já, pokud s něčím nesouhlasím a nemohu to změnit, považuji za nezbytné se toho alespoň neúčastnit. Jeden z mých nadřízených tuto vlastnost ohodnotil jako „kariérní sebevraždu“ a evidentně se nemýlil.

Nemenším důvodem, hraničícím se zdravotními problémy, je však také celková únava ze zodpovědnosti za kvalitu každého z pořadů, za bezchybné fungování časově náročných a rizikových provozů a pracovního nasazení, neboť těmto otázkám se věnuji bez přestávky opravdu sedm dní v týdnu. O tom mimo jiné svědčí i to, že jsme uspořádali přes 3 000 kulturních pořadů, které navštívilo přes půl milionu lidí.

Ohlasy převážně z posledních měsíců – a zejména na sociálních sítích – mě přesvědčují, že toto úsilí se stává zbytečným, že kultura tak, jak ji chápu a rozumím já osobně, v čem je pro mě důležitá a nenahraditelná, se již neshoduje s tím, co si představuje značná část veřejnosti a tzv. slušní lidé, politické „elity“ z toho bohužel nevyjímaje.

Proto považuji za čestnější a důstojnější přenechat toto místo někomu, kdo přijde s novou energií, perspektivou a třeba i změnami, které tato doba vyžaduje.

Osobně jsem přesvědčen, že jsem odvedl dobrou práci a vybudoval kvalitní kulturní instituci, která svým významem přesáhla hranice našeho města i regionu. A to se mi nezdá málo vzhledem k určité skepsi, která před 15 lety provázela moje jmenování. Pro mě osobně však vždy byla nejcennější životní devizou nezávislost, svoboda a osobní ručení a cítím, že tyto atributy se začínají z mé práce – a ze společnosti obecně – zřetelně vytrácet. Pokusím se je tady znovu nalézt v další etapě mého života.

A na závěr to, co mělo být na samotném začátku: upřímně děkuji všem divákům, – a to jednomu každému z nich -, kteří svou návštěvou podporovali kulturní život v Lounech a dokázali ocenit, co jsem s týmem svých skvělých spolupracovníků dokázal.
Nesmírně si jejich přízně a důvěry vážím!

Byla to báječná léta!

V Lounech 8. 6. 2018
Vladimír Drápal