ROZHOVOR / O víkendu začíná neuvěřitelný 93. ročník Jiráskova Hronova. Osmidenní nesoutěžní přehlídka amatérských divadel přežila dvě války, bolševika i covid a stovky ochotníků, kteří se do města sjíždějí, pouze zrcadlí prostý fakt, že síť českých neprofesionálních „tyjátrů“ je nejhustší na světě. Nejen o kořenech tohoto unikátu jsem si povídal s hronovským programovým ředitelem Janem Julínkem, který sám prošel ochotnickým divadlem a dnes vede zájezdové divadlo SemTamFór a satirické Divadlo RePublika

Jak bohatý program letos přehlídka nabízí?

Letos se v hlavním programu objeví třicet devět inscenací odehraných v osmdesáti devíti představeních. Doprovodný program pak čítá dalších čtyřicet divadel, třicet koncertů, dvacet doprovodných akcí, seminářů a čtyři výstavy. V Hronově se hraje na pěti místech, na třech místech uvnitř a dvou v plenéru, v parku a na náměstí. Město je festivalem kompletně prostoupené.

Kolik se vás sjede?

Loni to bylo tři sta třicet herců v hlavním, a tři sta padesát herců v doprovodném programu, letos to, myslím, bude podobné. Prostě téměř osm set ochotníků přijíždí do Hronova aktivně hrát. K tomu je nutné přičíst semináře a workshopy, na něž se přihlásilo další 250 seminaristů.

Kdybych si teď založil amatérské divadlo, mohl bych rovnou přijet do Hronova zahrát?

Rovnou určitě ne, mohli bychom vás zařadit do doprovodného programu. Jisté byste to ovšem neměl, neboť přihlášek je každoročně víc než je kapacita hracích míst. Co se týká hlavního programu, tak do něj se dostanou soubory, co úspěšně prošly krajským a posléze celostátním kolem amatérské přehlídky. Z něj pouze dva až tři divadla postoupí do hlavního programu.

Jak si udržujete přehled přes rozmanitou scénu?

Jezdím na celostátní přehlídky. A s tou rozmanitostí máte pravdu, programová rada musí mít v dnešní době odborníka vyhrazeného každému druhu divadla. Činohernímu, loutkovému, seniorskému, dětskému, experimentálnímu, či studentským divadlům vzniklých při školách.

Existují čísla, která doloží výjimečnost…