Jiří Weigl FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V sobotních Lidových novinách, přesněji řečeno ve víkendové příloze Orientace, vyšel vysoce burcující text výkonného ředitele Institutu Václava Klause Jiřího Weigla. Někdejší Klausův prezidentský kancléř si v něm klade nanejvýš bohulibý cíl: zastat se střední třídy, která se podle něho stala terčem strašlivého útoku. Weigl ale zároveň šíří bludy a nesmysly, které je nutné uvést na pravou míru.
„I v dnešní době je střední třída stabilizační silou západních společností včetně té naší. A to se nyní pro některé politické síly ukazuje jako největší problém. Revolucionářská levice, jež v důsledku ‚zburžoaznění‘ proletariátu a jeho faktického vymizení v původní podobě ztratila staré ideologické ospravedlnění své existence, zmutovala v dnešní moderní progresivismus, kterému ze starého marxismu zůstala jedna podstatná ambice – snaha o radikální přeměnu světa,“ popisuje Jiří Weigl základní situaci, ve které jsme se údajně ocitli.
Má to ale jeden malý háček. Když se člověk rozhlíží v českém prostředí, nějak se nemůže dopátrat toho, kde přesně se onen nebezpečný moderní progresivismus schovává a kdo ho ve skutečnosti představuje. Patří sem snad ze sněmovny vypadnuvší sociální demokraté, kteří naopak před volbami hlásali návrat k tradiční levici, a aby o tom nikdo nepochyboval, raději odpískali původně avizovanou předvolební spolupráci se Stranou zelených?
Navíc sociální demokracie patří k reformistické levici, nikoli té revolucionářské, takže by se jí „zmutování“, o kterém píše výkonný ředitel Institutu Václava Klause, pravděpodobně nemělo týkat. Jsou tím progresivistickým strašákem právě Zelení, kteří ve volbách získali krásných 0,99 procenta hlasů?
Anebo progresivismus představují Piráti se svými čtyřmi poslanci, jak se nám leckdo v čele s premiérem Andrejem Babišem snaží namluvit? Skutečnost je ovšem taková, že ať už si pod moderním progresivismem představíme cokoliv, Pirátská strana pod vedením Ivana Bartoše do toho nezapadne, protože se zkrátka vzpouzí jakémukoliv zaškatulkování.
A tomu, že bychom progresivismus našli v Komunistické straně Čech a Moravy, která se jako jediná hlásí k revolucionářské levici a revoluční změně (alespoň formálně, byť její vypadnutí z dolní komory parlamentu svědčí o tom, že notně zpohodlněla), nemůže věřit ani sám Weigl.
Konejšení centrálních bankéřů
To ale není všechno. Bývalý hradní kancléř pokračuje, čímž potvrzuje, jak moc jeho vývody nesedí na situaci v České republice: „Střední třída je na odstřel. Podivná pandemie covidu-19, respektive reakce vlád, na ni dopadly nejvíce a její důsledky ještě zdaleka nejsme schopni dohlédnout. Hospodářská politika, kterou vlády jako přes kopírák prováděly a provádějí dnes, směřuje podobným směrem – v době pandemie všichni jako smyslů zbavení roztočili spirálu zadlužování. Výsledkem enormního nárůstu měnové zásoby je roztáčející se inflace,“ zdůrazňuje Jiří Weigl.
V tom by měl výkonný ředitel Institutu Václava Klause částečně pravdu, jenže on k tomu ještě dodává: „Nevěřme konejšení centrálních bankéřů, že jde o výkyv způsobený problémy v námořní přepravě. Roztáčení inflace je vědomou politikou vlád a centrálních bank: je to jediná cesta, jak lze bez bankrotu uniknout z jinak neřešitelné dluhové pasti. Tím, na jehož úkor se tato cynická politika děje, je střední třída, jejíž úspory padnou za oběť. Splní se tak dvojjediný cíl. Něco jako měnová reforma v roce 1953, tehdy rovněž podmínka pro vybudování socialismu.“
Weigl snad nesleduje počínání České národní banky, která naopak proti inflaci velmi razantně zasahuje? Kdyby šlo o vědomou politiku ČNB, z jakého důvodu by centrální banka tak radikálně a rychle zvyšovala úrokové sazby, jak to už dvakrát za sebou učinila? Nejprve svoji základní úrokovou sazbu navýšila o 0,75procentního bodu a naposledy dokonce o 1,25.
Jiří Weigl se zřejmě snaží přenést do českého prostředí a debaty, která je v něm vedená, něco, co možná existuje někde jinde ve světě, respektive čím Weiglovi ideologičtí kolegové někde v zahraničí burcují veřejnost. Jenže na situaci v České republice to prostě nesedí a tím, že se Weigl pokouší nafouknout nebezpečí progresivismu v Česku a udělat z centrálních bank – a tedy i z té naší – strůjce inflace, činí jen sám sebe směšným.
