Česká redakce Svobodné Evropy je už dávno zrušená. Krátce se uvažovalo i o škrtech, nebo dokonce zrušení vysílání v ruštině a dalších východoevropských jazycích. Situace se změnila a snaha oslovit ruské publikum necenzurovaným pohledem zvenčí se opět stala prioritou. Jak to chodí v opevněné budově na pražské Vinohradské třídě? Radují se zdejší novináři, že o jejich práci je znovu zájem? Jak se Rádio Svoboda staví k politice vyváženého zpravodajství? Dává stanice financovaná americkým Kongresem slovo představitelům Kremlu? Otázky pro Irinu Laguninovou, ředitelku ruského vysílání Rádia Svoboda (Rádio Free Europe/Rádio Librety).
Je začínající nová studená válka pro Rádio Svoboda dobrou zprávou? Určitě vám přinese víc peněz z rozpočtu, víc posluchačů, nová témata. Mluví se o tom, že zahájíte televizní vysílání…
Vezmu to po pořádku. Všichni mluví o tom, jak nám zvýšili rozpočet. Toto téma má velmi ráda třeba agentura TASS. Pravda je taková, že o zvýšení našeho rozpočtu se po anexi Krymu vedla diskuse v americkém Kongresu. Mluvilo se o tom, že rozpočet Rádia Svoboda by se měl zvýšit o 10 milionů dolarů. Jenže toto přání Kongresu zůstalo jenom přáním, rozpočet zůstal beze změn. Když se v Rusku rozšířila zpráva o tom, že v rámci amerických protiopatření nám zvyšují rozpočet, okamžitě jsem byla úplně zavalena žádostmi o práci na Rádio Svoboda. Nikdo mi nechtěl věřit, že ve skutečnosti nám nepřidali. Televizní projekt skutečně realizujeme, ale k tomu jsme se rozhodli už dva roky před Krymem. Přesnější je říkat tomu videoprojekty, protože je naprosto jasné, že do ruských televizí, včetně soukromých kabelových sítí, nás nikdo nikdy nepustí. Takže naše video bude především na internetu. Jeden nový projekt přece jenom máme, jedná se o televizní vysílání zaměřené speciálně na Rusy, žijící těsně za hranicemi Ruska. Jedná se o Rusy v Litvě, na Ukrajině a dalších zemích. Tento projekt bude dělat jiná redakce, což je správně, protože s těmito lidmi je třeba mluvit úplně jiným stylem, než jsme zvyklí. Naším tradičním úkolem je podpora těch lidí, kteří věří v tradiční liberální, demokratické hodnoty. Rádio Svoboda nebylo nikdy zamýšleno jako prostředek propagandy nebo kontrapropagandy. Nemáme s tím zkušenosti. Proto je lepší, když tento televizní projekt dělá nová redakce.
Co přináší nová situace vašim novinářům, není teď jejich práce zajímavější?
Určitě ne. Máme redakci nejen v Praze, ale i v Moskvě, odkud se dělá větší část zpravodajství. Musíme dodržovat ruské zákony, což přináší velká omezení. Velkou sebekontrolu. Ne autocenzuru, to v žádném případě ne, ale sebekontrolu ano. Dám vám příklad. My víme, že pokud zveřejníme tweet vůdce opozice Navalného o svolání demonstrace na nějaký konkrétní den a hodinu, naše internetová stránka bude zablokována pro porušení pravidel. Tiskový úřad Roskomnadzor už zablokoval některé weby za podobné „prohřešky“.
Jaký je v takovém případě rozdíl mezi Svobodou a rádiem Echo Moskvy nebo televizí Dožď? Je něco, co vy si ještě můžete dovolit říci a oni už ne, protože oni na rozdíl od vás fungují jen v Rusku a výlučně podle ruských zákonů? Oni jsou na tom asi ještě hůře?
Nedá se říct, že oni fungují v horších podmínkách. Máme stejné postavení jako oni.
Ale všichni jejich lidé pracují v Moskvě. Tam je klidně můžou nechat zmlátit nebo něco takového. V Praze se to taky může stát, ale je to mnohem méně pravděpodobné…
Ne. Většina našich novinářů pracuje v Rusku, v moskevské redakci. Takže podmínky jsou stejné. Rozdíl je v tom, že nám už vysílání zakázali a jim ještě ne. My vysíláme jenom na internetu a na krátkých vlnách. V roce 2000, když Putin přišel k moci, jsme měli uzavřené smlouvy s 36 regionálními stanicemi, které přebíraly a vysílaly náš program. K dnešnímu dni nezůstala žádná. Na majitele těchto stanic byl vyvíjen obrovský tlak. Většinou jim bylo řečeno, že pokud s našimi stanicemi nezruší smlouvu, tak je čeká hloubková daňová, protipožární a ještě desítka dalších kontrol. V roce 2012 nám zůstala poslední frekvence v Moskvě, na tu jsme kdysi přímo dostali licenci. Pak Duma přijala zákon, vymyšlený speciálně proti nám, který postavil mimo zákon všechna elektronická média, patřící zahraničním majitelům.
Jaký máte vztah k požadavku vyváženosti?
Pokud mluvíme o politických tématech, velmi stojíme o to, aby byl ve studiu zároveň Javlinskij a zároveň Žirinovský. Jenomže v naší situaci je to nereálné. Za prvé, takoví lidé si dneska v Rusku do jednoho studia prostě nesednou. Za druhé, my jako Rádio Svoboda zveme k mikrofonu představitele vládních struktur, my jim chceme dát slovo, ale oni nechtějí mluvit s Rádiem Svoboda. V Rusku se už prostě žádný dialog nikoho s nikým neprovozuje. Celá země je rozdělená, příkopy mezi lidmi jsou vykopány velmi hluboko, o diskusi není zájem.
Má smysl zvát do vysílání představitele státu, když oni i tak dostávají obrovský prostor ve státních médiích a opozice má naopak přístup do hlavních médií zakázán? Nebude mít vláda slovo tam i tam, a opozice jen u vás? Nepodporuje tím nerovnováhu?
Víte, mě pravidla státní televize nezajímají. Ať si dělají, co chtějí. My máme svoje pravidla. Náš princip je dialog a snaha dát hlas představitelům všech názorů. My se o to budeme snažit i nadále. Na druhé straně, pokud pozveme do studia fanatického provládního křiklouna, který ani nedá možnost protistraně, aby se vyjádřila, tak z toho vyjde velmi nepodařený pořad.
Není Rádio Svoboda i ruskou veřejností vnímáno jako cizí struktura, sídlící za někde v bezpečí za vysokou zdí?
My se snažíme o maximální otevřenost. Například, každoročně přijímáme obrovské množství studentů na stáže. Situace je ale taková, že už mám pro ty studenty připravený dopis, kde se každého ptám, jestli se dobře rozmyslel, protože taková stáž na Rádiu Svoboda mu nebo jí může zničit celou kariéru. Tak to opravdu chodí. Většina studentů odpoví, že chápou, co riskují, a že do toho chtějí jít.
