Andrej Babiš navrhuje, aby se o přijetí eura konalo referendum. Řekl to po schůzce v Lánech, která trvala skoro čtyři hodiny a kromě ministra financí a premiéra Sobotky se jí zúčastnili prezident Miloš Zeman, guvernér České národní banky Miroslav Singer a člen bankovní rady ČNB Jiří Rusnok, kterého Zeman plánuje příští rok jmenovat na Singerovo místo.
Podle Babiše „veřejnost není dostatečně informovaná o pozitivech a negativech vstupu do eurozóny. Takže bychom měli více sdělovat veřejnosti podrobné informace ohledně pozitiv a negativ. Myslím si, že by bylo dobré udělat kontrolní lidové referendum, například v rámci voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Aby se občané na základě informací, které dostanou, nějak vyjádřili.“
Referendum by nebylo závazné. To je hned na úvod trochu záhada, proč dělat referendum, které nebude mít žádný závazný výsledek? Abychom se dozvěděli, co si lid myslí? To se dozvíme mnohem lépe z průzkumů veřejného mínění. Pokud někdo nevěří jedné agentuře, dá se provést několikrát a na řadě složitějších otázek, než je jen ano či ne k jedné otázce.
Hlasuje se o něčem jiném
Problémem referend, jak je ověřeno v praxi, je, že lidé se vyjadřují často k něčemu jinému, než na co se jich referendum formálně ptá. Takhle kdysi smetli Francouzi euroústavu, protože chtěli potrestat svou neoblíbenou vládu. S euroústavou to nemělo co dělat.
Další potíž je, že lidé – přes všechny kampaně – rozhodují o věcech, o kterých toho mnoho nevědí. Představa, že někdo něco pochopí po nějaké politické kampani, je dost optimistická. Přijetí eura je odborná záležitost, proto by se o něm „všelidově“ hlasovat nemělo. Zlomyslní kritici namítnou, že pak předpokládáme, že lidé jsou hloupější než politici. Na to se dá říct, že nemusíme ani předpokládat, že politici jsou hloupější než lidi. Rozhodování mají ale v popisu práce. Lidé politiky kontrolují volbami, mohou případnou chybu napravit za pár let, zatímco když se rozhoduje v referendu, nepůjde nejspíš chybu napravit dřív než za generaci, nebo také nikdy.
Alibismus
Referendum je často jen alibismus, když se politikům nechce rozhodovat. Hodí to na druhé, aby si mohli umýt ruce a nemuseli před dalšími volbami nic vysvětlovat. Takto se choval Jiří Paroubek, který ve své touze po moci stále sledoval průzkumy veřejného mínění a myslel si, že tohle je cesta k vítězství. Jak třeba zjistil, že většina lidí je proti americkému radaru v Brdech, otočil a začal být také proti němu.
Problém je taky v tom, že v roce 2017 by se občané vyjadřovali k něčemu, co se v čase stále mění. Některé země mohou od eura odpadnout, přinejmenším problematické Řecko, takže situace společné měny bude zase jiná.
Alibismus je i ta nezávaznost referenda o euru, jak jsme ji zmínili hned na začátku. Muselo by být samozřejmě nezávazné, protože jsme podle přístupových dohod povinni euro přijmout, jen není řečeno, kdy to bude. Co kdyby lidé řekli NE? To by byla potíž, protože ty dohody jsme podepsali, mají přednost před našim právem a lidé je schválili v referendu už tenkrát.
Pokud za tím není nějaký tajemný plán, může to být Babišova taktika, jak se zalíbit stoupencům všech názorů. Nebýt jasně ani pro, ani proti a ještě vypadat jako bytostný demokrat. Dá se tomu něco vytknout? Jen si to zkuste a hned se dozvíte, že jste autoritář a lokaj Bruselu, co je proti vlastním lidem.
