Populisté Babiš s Okamurou líčili v posledních týdnech situaci v české společnosti jako stav před povstáním. Povstat měla rozlícená veřejnost proti vládě, jíž jsou prý milejší ukrajinští uprchlíci než vlastní občané. Dojem, že je Česko ve varu kvůli zvyšujícím se cenám energií, šířila i řada médií.

Byl to naprostý nesmysl. Bastila nepadla a výstřel z Aurory nezazněl. Komunální a senátní volby nepřinesly žádný jednoznačný výsledek, který by ukazoval na nějaké všelidové povstání. Na mnoha místech vládní strany uspěly, zejména v Praze a Brně. Stejně tak ale uspělo v celé řadě měst hnutí ANO obžalovaného miliardáře a spolupracovníka Státní bezpečnosti. A vzrostla podpora putinovské SPD.

Obraz české politické scény v době hrozivé války a ekonomických turbulencí se nijak převratně nemění od předchozího stavu. Největší města volí západní demokratické strany, zatímco zbytku země se líbí různé formy vlády pevné ruky. Ve většině statutárních měst vyhrálo ANO a koalice SPOLU nemá tudíž žádný velký důvod k oslavám.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Vítězství demokratické pravice v Praze sice zřejmě umožní ustavení koalice podle vládního formátu, ale pražské organizace ODS a TOP 09 by se měly spíše stydět za to, kam to v hlavním městě dopracovaly. Předpokládaný výsledek 30 procent a víc pro koalici SPOLU se nedostavil. Praha byla kdysi baštou polistopadového transformačního optimismu a to je pryč. Dnes jsou i zde klasické strany v menšině. Je to celkem zřetelný důsledek špatného vedení pražské ODS, která působí jako vykopávka z devadesátých let minulého století.

Skutečnou tragédií české politické scény je fakt, že zde nebojuje běžná demokratická vládní koalice s běžnou demokratickou opozicí. ANO Andreje Babiše sice převzalo roli někdejších sociálních demokratů, ale zároveň jde o stranu, která reprezentuje i rezidua komunistické minulosti a odpor vůči civilizovanému a modernímu světu. Je to strana, která destruuje polistopadovou demokracii, jenom se to v českých médiích nesmí říkat, a tak společně předstíráme, že je ANO něčím normálním. Příznačné je, že lídr pražského SPOLU Bohuslav Svoboda nechtěl vyloučit koalici s ANO a jím vedená koalice si dokonce v naprostém cynismu zaplatila inzeráty v novinách Andreje Babiše, který je vydává v přímém rozporu se zákonem o konfliktu zájmů. Jeho hlavní deník Mf DNES se navíc opakovaně a ostentativně postavil na stranu zločinného režimu v Rusku. Koalici SPOLU to ale nevadilo a poslala Babišovi peníze.

V České republice pokračuje stav zřetelného ohrožení demokracie. Opozice není opozicí vůči vládě, nýbrž i opozicí vůči demokracii jako takové. Vzestup promoskevské a antizápadní strany SPD Tomia Okamury je spolu s upevněním postavení hnutí ANO Andreje Babiše jasným signálem. Neodehrálo se tu sice žádné referendum o vládě, ale demokratické strany by se měly konečně vzpamatovat a nahlédnout, že stojí na hraně propasti. Teď je ještě do ní nikdo neshodil, povstání se zatím nekonalo. To ale není úspěch. Mohlo by se snadno stát, že k tomu příště dojde. A buďme si jistí, že nástup Babiše a Okamury k vládní moci by znamenal faktickou změnu režimu a likvidaci polistopadové cesty k demokracii.