Po celá léta není ve Francii vláda s vůlí provádět důležité reformy. Občané se cítí bezmocní a posouvají se doprava. „Vítězství Národní fronty v regionálních volbách může být jen začátek,“ tvrdí komentář německého konzervativního deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).
Selhání politických elit (FAZ, 7. 12. 2015)
V románu s názvem „Podivuhodná porážka“ odsoudil historik Marc Bloch kapitulaci francouzských elit. „Prodali jsme naše duše… Selhali jsme,“ napsal. Blochova analýza se datuje do roku 1940. Ale z velké části působí tak, jako by byla psaná právě pro dnešek.
Triumfální pochod Národní fronty (FN) v regionech je především porážkou zavedených stran. Skutečnost, že politické elity selhaly, nelze dále popírat. Nyní se vymstilo, že žádná vláda neměla během posledních desetiletí odvahu k důležitým reformám. Problémy byly přehlíženy nebo líčeny narůžovo. Francouzi jsou nuceni smířit se s masovou nezaměstnaností a úpadkem průmyslu, se selháním integrační politiky a poklesem úrovně vzdělávání na státních školách. Musí strpět, že jejich daňové zatížení neustále roste, i když Francie nedodržuje evropská pravidla o rozpočtovém schodku a je daleko od ozdravění státních financí.
Bezmoc občanů tváří v tvář tomuto vývoji je ještě umocněna teroristickými útoky. Islamističtí vrazi připomněli zemi, že mnoho arabských mladíků vyrůstá na předměstích hlavních metropolitních oblastí bez perspektivy. Ghetta na předměstích Francouze znepokojují.
Ale bylo by příliš pohodlné přisuzovat úspěch Národní fronty výhradně islamistickým útokům. Francie dlouhodobě trpí zradou svých hodnot. Propast mezi vlastním portrétem země jako „kolébky lidských práv“ s univerzálním posláním a realitou úpadku nikdy nebyla tak velká. Posiluje se tak krize národní identity, na kterou přináší strana Le Penové jednoduché odpovědi.
Nechuť vůči Evropě sílí
Ještě není jisté, jak v řadě regionů dopadne Národní fronta ve druhém kole příští neděli. Ale skutečnost, že se stala nejsilnější stranou, svědčí o hluboké ztrátě důvěry. Od počátků páté republiky určovaly politický život dva tábory. Avšak ani tradiční levicový nebo pravicový tábor se dnes netěší důvěře většiny Francouzů. Všude je cítit rezignace. Perspektiva vítězství Národní fronty je přijatelná. Zůstává jen možnost „republikové fronty“, sjednocení zavedených stran proti FN.
Vůdce Socialistické strany Jean-Christophe Cambadélis nabídl v některých regionech ve druhém kole odstoupení svých kandidátů, ale nebude vyslyšen u všech. Sarkozy, vůdce „Republikánů“, nechce vše sázet jen na jednu strategii zastavení Národní fronty.
Před deseti lety vzkázali Francouzi Evropské unii v referendu o evropské ústavní smlouvě poprvé jasné NE. Od té doby se antipatie k rozhodování na evropské úrovni prohloubily. Zde leží další klíč k úspěchu Národní fronty. Marine Le Penová v pravý čas ukázala na problémy s kontrolou unijních hranic. K její kritice fungování schengenského prostoru se prezident Hollande připojil až po teroristických útocích. Opoziční vůdce Nicolas Sarkozy teze Le Penové podpořil už dříve.
Le Penová před sebou žene zavedené strany také s ohledem na řešení uprchlické krize. Vláda působí bezmocně a bezradně. Jako odstrašující příklad slouží přístavní město Calais. Více než 5000 uprchlíků tam žije několik měsíců v blátě, aniž by Paříž jednala. V Calais nyní Marine Le Penová dostala více než 50 procent hlasů.
První etapa k vzestupu?
Na tomto příkladu je jasně vidět, že u Francouzů hraje v jejich volebním rozhodování všechno možné, jen ne politické pravomoci regionálních rad. Regiony nemají téměř žádné kompetence v oblasti uprchlické a imigrační politiky. Jsou zodpovědné za hospodářský rozvoj a územní plánování, vzdělávání na středních školách a veřejnou dopravu.
Ale nelze dávat za vinu Francouzům, že jim nejsou zcela jasné pravomoci třinácti nových velkých regionů. Vláda rozhodla o regionech autoritativně novým zákonem. Svévole zašla tak daleko, že hranice byly určeny během jednoho pozdního nočního zasedání u prezidenta. Konečný cíl reformy, konec kompetenčních sporů mezi regiony a departementy, přitom byl v tichosti opuštěn.
Neschopnost měnících se vlád modernizovat státní aparát a samosprávu nahání Národní frontě nové voliče. Úplně to potom vypadá, jako by se měla Francie natrvalo přesunout doprava. Vzestup Národní fronty v regionech by mohl být první etapou směrem na cestě k moci.
