Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
Spory o ceny potravin nekončí. Opoziční návrhy na jejich regulaci zavánějí socialismem, maďarský a slovenský příklad nikam nevede. Větší pozornost si naopak zasluhuje vliv nejsilnějších hráčů na agrárním a potravinářském trhu.
Meziroční nárůst cen potravin o 27 procent řadí Česko na šesté místo v Evropské unii, což má specifické příčiny. Jednou z hlavních je struktura domácího zemědělství s dominantní rolí skupiny agroholdingů, jež mají významný vliv na potravinový trh.
Středulovy regulace
Na zdražování se podílí agrární sektor, potravináři i obchodní řetězce. Spor se vede o to, kdo má největší podíl. Na CNN Prima News se k tomuto tématu střetli odborový předák Josef Středula a ekonom Štěpán Křeček.
Středula nepřekvapil a vyslovil se pro tuhou regulaci. „Musí se regulovat potraviny. Je to otázka jenom vytipování těch nejčastěji nakupovaných,“ prohlásil. Chce využít zákon o cenách umožňující věcné usměrňování cen. Líbí se mu i dohoda obchodních řetězců na cenových stropech.
Štěpán Křeček před cenovou regulací varoval, doplatí na ni jen zákazníci. „Ve chvíli, kdy by se uplatňovalo řešení, které nastínil pan Středula, by to pomohlo na pár měsíců. Negativa by byla daleko horší, než kdyby se ceny neregulovaly. Víme totiž, co se stalo například v Maďarsku.“
Orbánův socialismus
Stejného názoru je předseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna. Už dříve odmítl použití zákona o cenách. „Když jsme se dívali na srovnání se zahraničím, tak jsem vděčný, že k tomu stát nepřistoupil.“
Odstrašujícím příkladem je Maďarsko. Ikona místních národovců Viktor Orbán se projevuje jako socialista nejtvrdšího ražení. Loňské zastropování cen pohonných hmot vedlo k jejich nedostatku. Totéž se stalo s potravinami.
Maďarská vláda zastropovala ceny některých základních potravin, což doporučuje i domácí opozice. Efekt byl katastrofální. Ceny potravin v průměru vyskočily o 50 procent, některé čtyřnásobně. Jejich výrobci museli ztrátu ze zastropovaných cen kompenzovat zdražením jiného potravinářského zboží.
„Mají tragickou inflaci, nedostatek potravin, některé se musely dávat na příděl. V globálním světě, volném pohybu osob a zboží má regulace kontraproduktivní důsledky,“ varoval Mlsna před maďarskou cestou.
Slovenská kamufláž
Řešením není ani slovenský model, kde se vláda dohodla s osmi největšími obchodními řetězci na tříměsíčním zastropování cen 400 potravinářských položek. Dohoda byla prezentována jako vstřícný krok, ale ve skutečnosti šlo o kamufláž, na kterou doplácejí místní potravináři a hlavně zákazníci.
Obchodníci před zastropováním zdražili a jejich cenové stropy jsou nastaveny příliš vysoko. Potraviny jsou nyní u nich dražší nejen než v Polsku, ale i než u nás, což řadu Slováků vede k nákupní turistice.
Nejkřiklavějšími příklady jsou limitní ceny másla 80 korun nebo devět korun za jedno vejce. Některé základní potraviny, jako je chleba nebo zelenina, cenové stropy nemají, takže celkové efekty jsou velmi sporné.
Často jsou slyšet doporučení snížit DPH na potraviny. To je legitimní názor, nicméně má svoje plusy i minusy. Je otázkou, nakolik by se snížení daně projevilo u koncového zákazníka, a zda by z něj částečně neprofitovali výrobci a obchodníci. Například v Polsku nemělo snížení DPH na ceny potravin téměř žádný dopad, jen se prohloubil rozpočtový schodek. Totéž by hrozilo u nás.
Stát selhával
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula netržní nástroje odmítá. S ÚOHS se zaměřuje na kontrolu marží, zda někdo nezneužívá svého postavení. Je ale nutné připomenout, že stát v této kontrole dlouhodobě selhával.
Šéf ÚOHS Mlsna si dnes není vědom, zda v agrárním a potravinářském sektoru došlo k monopolizaci trhu. To svědčí spíš o selhání úřadu a úzkých vazbách jeho předchůdců na agrolobby v čele s Agrofertem s obratem jeho zemědělské a potravinářské divize v řádu desítek miliard korun.
Na – v evropských poměrech výjimečnou – koncentraci propojené zemědělské a potravinářské velkovýroby upozorňuje Asociace soukromého zemědělství. Podle jejího předsedy Jaroslava Šebka je významným hybatelem cen potravin u nás.
Zemědělský svaz zastupující větší firmy nedávno uvedl, že zemědělcům loni stoupl zisk z devíti miliard na 22 miliard korun. Snaží se však tyto výsledky bagatelizovat. Zemědělci podle něj loni často využívali staré zásoby a fixace energií, takže letošní výsledky budou horší. Tím přiznává, že loňský růst cen potravin dvojnásobně nad rámec inflace neodpovídal růstu nákladů. Zvláště velké agropodniky loni vydělaly nejvíce od roku 1998.
Změna směru
Ministr Nekula dobře začal, když změnil zaběhnutý model státní podpory a přesměroval část dotací od agroholdingů k dlouhodobě znevýhodňovaným sedlákům. Ovšem přestože výši cen potravin nejvíce ovlivnil zemědělský sektor, hlavní problém vidí v chování obchodních řetězců. Početné slevové akce přitom umožňují nákupy za relativně slušné ceny. Vliv agrolobby nelze přehlížet.
Pro pořádek připomeňme, co by se asi odehrávalo, kdyby v čele resortu zemědělství zůstal Miroslav Toman. Tento lobbista za zájmy agrokorporací prosazoval povinné kvóty na domácí potraviny i omezení slevových akcí. A to nebyla krize. Jistě by nadále vycházel agrobaronům vstříc, ale zákazník by platil víc za omezený výběr zboží.
Nekula by si měl víc posvítit na chování agroholdingů a pokračovat ve změnách struktury zemědělství na běžnou evropskou úroveň, i když je to běh na delší trať. Rakouský model převažujících menších farem ukazuje, že širší konkurence na trhu je dlouhodobě nejlepší cenovou „regulací“.
