KOMENTÁŘ / V mnoha částech světa dochází k normalizaci zla, a to po jeho předchozí rehabilitaci. „Zlo se prostě jen opět stává běžným. Je normální začít v Evropě genocidu. Je normální zřídit koncentrační tábory v Číně. Je normální v politice používat antisemitský a rasistický jazyk. Mysleli jsme si, že to je tabu. Ztratila se však historická paměť,“ míní novinář a spisovatel Peter Pomerantsev, autor úspěšných knih o ruské propagandě „Nic není pravda a všechno je možné“ a „Tohle není propaganda: válka proti realitě“.

Důvodů k tomu je jistě více, například lhostejnost k dění ve světě i doma či neschopnost politiků i voličů domýšlet věci v souvislostech. Nebo naopak úmysl politiků postupovat salámovou metodou, takže na zlo si společnost zvyká postupně, v malých dávkách. Tuto metodu použil v Maďarsku Viktor Orbán, jehož strana Fidesz byla původně liberální a demokratická. Pojďme si na příkladu dlouhodobě vládnoucího Fideszu ukázat způsob, jímž k takové rehabilitaci a normalizaci zla postupně dochází.

Nenormální nekonzervativci

K Orbánovi se u nás hlásí relevantní politické síly. Populistické hnutí ANO a fašisté z SPD otevřeně, část ODS zastřeně. Europoslanec za ODS Alexandr Vondra v Interview ČT 24 ještě 27. května 2019 říkal: „Jsem konzervativec, a tak budu hájit konzervativce Kaczyńského i Orbána… Jsou to normální konzervativci a já nevím, proč jsou takovým způsobem peskováni. Já si myslím, že je to nadbytečné, že to Evropu rozděluje…“ Evropu ovšem nerozděluje „peskování normálních konzervativců“, nýbrž nedemokratické počínání nacionalistických populistů Orbána a Kaczyńského. Vondra tu tehdy předvedl záměnu příčiny a následku, což je v diskusi často užívaný faul, jenž má zastřít podstatu věci.

Vondra tím nechtěně předvedl, jak také může docházet k rehabilitaci zla: ideologie stojí nad vším, včetně evropských hodnot, proto je nutné hájit toho, kdo vyznává údajně stejnou ideologii, a to i prostřednictvím zamlčování a zlehčování jeho postupů namířených proti oněm hodnotám.

Neliberální nedemokracie

Orbán od počátku minulého desetiletí prosazuje v Maďarsku tzv. neliberální demokracii. Po druhé světové válce v Evropě jiná než liberální demokracie nebyla, snad s výjimkou Švýcarska, protože neuvěřitelně těžké a bolestné zkušenosti ze dvou světových válek vedly Evropu k zavedení liberálních hodnot: dodržování občanských a lidských práv. Neliberální demokracie tedy je pouhým mechanismem hlasování, bez hodnotového obsahu. V takové politice už nejde o ideje, potřeby a spokojenost lidí, nýbrž o moc.

Orbánův systém je založen na etnicko-národoveckém šovinismu, pravicovém populismu a ultrakonzervativní zapšklosti, v níž jedinou hodnotou je národ a jedinec se svou svobodou není důležitý, přičemž kdo je doopravdický Maďar, určuje Orbán sám svou politikou.

Lži a antisemitismus

Orbán lže a jeho předvolební kampaně – a mnohdy i jeho chování po volbách – jsou antisemitské. Mimo jiné lživě útočí na amerického miliardáře a filantropa židovského původu George Sorose, který se narodil v Maďarsku, a přes něj skrytě i na Židy jako takové.

Útoky na Sorose přicházejí před volbami vždy rychle za sebou. Každá organizace, která kdy obdržela peníze od Sorosových Open Society Foundations, je vykreslována jako „Sorosem kontrolovaná“. Zaměstnanci nevládek jsou vládním tiskem, státní televizí a rozhlasem popisováni jako „žoldáci“ financovaní cizími mocnostmi. To vše prostřednictvím řady senzačních článků a oficiálních reakcí členů vlády. Dalo by se to označit za štvanici.

V červenci 2017 byla celá země polepena plakáty se Sorosovou tváří a sloganem „Nenechte George Sorose, aby se smál naposledy!“ Orbán v kampaních nepoužíval slovo Žid, vzkazoval však společnosti, že musí bojovat proti „nepříteli“, který je „jiný“ a „není tu doma“. Zmíněné plakáty byly běžně doplňovány antisemitským graffiti – voliči vzkaz pochopili.

Zmanipulované fotografie ukazovaly Sorose, jak kráčí ruku v ruce se spojenci přes plot – Orbánův plot, který brání uprchlíkům vstoupit do Maďarska. Dalším heslem bylo, že Soros udržuje mafiánskou síť. V roce 2017 provedla vláda „národní konzultaci“. Občané obdrželi dotazníky, v nichž si mohli vybrat, zda podpoří, nebo ne – zcela smyšlený – „Sorosův plán“, jenž umožní každý rok milionu lidí z Afriky a Asie vstoupit do Evropy. Fungovalo to.

Obrovská část země se obrátila proti Sorosovi. Březen 2019: maďarská vláda na billboardech a v celostránkových inzerátech v novinách tvrdila, že se předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a George Soros snaží otevřít Maďarsko migrantům.

Absolutní kontrola nad vysokým školstvím

Na řadu přišla i Sorosem založená Středoevropská univerzita se sídlem v Budapešti. Parlament schválil zákon zakazující působit v zemi zahraničním univerzitám, které zároveň nemají sídlo ve vlasti zřizovatele. „Stokrát se může Viktor Orbán zaklínat národní či státní suverenitou, hlásat specifickou maďarskou formu demokracie a vydávat ji za údajně křesťanskou, když maďarská vláda současně tvrdě útočí na jeden ze základních kamenů svobodného Západu, jímž je instituce univerzity pěstující svobodné kritické myšlení. Státní kontrola nad Maďarskou akademií věd a maďarskými univerzitami je v podstatě absolutní. Symptomatický je v tomto ohledu osud Středoevropské univerzity…,“ připomíná Petr Hlaváček, historik, filosof a editor Nové orientace z FORUM 24.

PR produkt

Předvolební boj proti Sorosovi coby nepříteli č. 1 vymysleli Orbánovi američtí političtí konzultanti Arthur Finkelstein a George Birnbaum, které mu dohodil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Jejich produktem, který je tak úspěšný na trhu, je předvolební strategie, která vyvolává nenávist, vymýšlí si vnitřní i vnější nepřátele a nesmiřitelně rozděluje společnost.

Finkelstein přišel s převratnou vizí: Co kdyby se „závoj spiknutí“ nadzvedl a objevila se stínová postava, která vše ovládá? Loutkář! Někdo, kdo nejen ovládá „velkokapitál“, ale přímo ho i ztělesňuje. Konkrétní člověk. Maďar… „Tou osobou bude Soros!“ řekl Finkelstein Birnbaumovi. Ten byl uchvácen: Soros byl coby zastánce otevřené společnosti a liberální demokracie pro „pravicový populismus“ dokonalým nepřítelem. (Podrobnosti najdete v článku Kdo vymyslel Sorose jako nepřítele č.1 a vyvolal ve světě vlnu nenávisti a antisemitismu.)

Omezování svobody slova a změny ústavy

Orbán promyšleně omezuje svobodu médií: jeho Fidesz odhlasoval mediální zákon, který umožňuje ukládat vysoké pokuty sdělovacím prostředkům za nevyvážené zpravodajství. O prohřešcích přitom rozhoduje Rada pro média kontrolovaná vládou. S tímto zákonem souhlasil jen fašistický Jobbik.

Fidesz prosadil změny ústavy, které mu nahrávají: dávají vládě více moci, potlačují politickou pluralitu a občanská práva. Orbánova ústava například omezila předvolební politickou kampaň v soukromých médiích – a státní média má Orbán pochopitelně pod kontrolou.

V prosinci 2018 probíhaly před sídlem MTVA (státní televize a rozhlas) protesty s požadavkem, aby se MTVA stala nezávislou veřejnoprávní institucí, tedy aby přestala být Orbánovým slouhou. „MTVA nehovoří o opozici, nezve její zástupce do vysílání, nešíří její prohlášení,“ poznamenal jeden z mála nezávislých serverů Index.hu. Opoziční poslanci chtěli v televizním vysílání přečíst několik svých požadavků, strávili kvůli tomu v budově MTVA celou noc. Ochranka jim to znemožnila a nad ránem násilím vyvedla dva opoziční poslance ven. Ostatní odešli sami.

Orbánova ústava také omezila moc Ústavního soudu a snížila věk odchodu soudců do důchodu ze 70 na 62 let. Orbán tak může mnohem snadněji a účinněji překračovat pravidla demokratického právního státu. A mohl mnohem dříve jmenovat nové ústavní soudce dle vlastního výběru, takže ten mu de facto přestal překážet. Ústava dále omezila nezávislost centrální banky a úřadu pro ochranu dat.

Maďarská oligarchie

Orbánova strana rovněž změnila zákon pro volby do parlamentu. Původní byl nahrazen smíšeným, který Fideszu velmi usnadňuje opětovnou cestu k výrazné většině poslanců. Zároveň se snížila velikost Národního shromáždění ze 386 na 199 poslanců. V maďarských volbách většina – malá, ale většina – volí proti Orbánovi. Díky volebnímu systému, který stvořil, však Fidesz přesto v každých volbách získává ústavní většinu – nejméně dvě třetiny poslanců. V roce 2014 měl ústavní většinu, přestože dostal hlasy jen 41 % příchozích voličů.

Řada publikací, stejně jako rozhlasových a televizních stanic, se postupně dostala pod kontrolu lidí z Orbánova okruhu a z Fidesz. Všechna tato provládní média byla sloučena do jediného fondu, skrze který protéká většina inzerce státem vlastněných nebo ovládaných firem. Reportéři bez hranic zařadili Orbána na seznam tzv. mediálních predátorů.

Jde o jeden z jasných důkazů, že maďarský systém není demokracií, ale oligarchií: politika vytváří a podporuje oligarchii a oligarchové drží se spřízněnými politiky basu. Státní i soukromý kapitál slouží požadavkům vůdce (co nám to jen připomíná?). A k tomu i nadále patří i stará dobrá korupce a jánabráchismus. „V případě Viktora Orbána může být ve hře prozaická okolnost, že řada lidí v jeho nejbližším okolí včetně rodinných příslušníků má díky přístupu k moci i přístup k výnosným zakázkám financovaným ze státní pokladny i z unijních fondů,“ napsal v říjnu 2020 novinář Adam Černý v článku Proč nemá Orbán v lásce Sorose.

Kladivo na nevládky

Orbán prosadil v roce 2017 zákon, který zpřísňuje kontrolu vládních úřadů nad nevládními organizacemi finančně podporovanými ze zahraničí. Prvotním terčem byly nevládky podporované Sorosem, ale zdaleka nejen ony. Nevládní organizace s příspěvkem ze zahraničí ve výši nejméně 7,2 milionu forintů (asi 615 000 Kč) se musely zaregistrovat u úřadů a informovat je o svém financování. Pokud tak neučinily, hrozily jim vysoké pokuty a zákaz působení. Musely se také označovat jako „organizace využívající zahraniční financování“.

Maďarská vláda po velkém tlaku v roce 2021 tento zákon zrušila (a poté i zákonné opatření) – předcházela tomu značná kritika doma i v zahraničí a rozhodnutí Soudního dvora EU, který jej označil za diskriminační a porušující evropské předpisy.

Omezování justice a vládní dekrety

Fidesz dále měnil justici k obrazu svému: zákonem vytvořil soustavu správních soudů, které mají řešit případy, jichž se účastní stát. Nový zákon s platností od roku 2020 zřídil okresní správní soudy a nejvyšší správní soud – jeho předseda vybírá šéfy okresních soudů, má vliv na jmenování soudců a určuje výši jejich platů. Sám přitom spadá přímo pod ministra spravedlnosti. Takže takový maďarský don Pablo v čele resortu „spravedlnosti“ má rozhodující vliv na to, jak dopadnou řízení, jichž se účastní stát, politici či úředníci.

Během pandemie (2020) schválil parlament zákon, který mění pravidla vládnutí během nouzového stavu. Vláda po jeho vyhlášení může vládnout pomocí dekretů a bude mít větší kontrolu nad médii. Parlament tak bude vyřazen ze hry, neví se přitom na jak dlouho to může být, protože zákon nestanovuje, kdy nouzový stav končí. Za šíření zpráv označených vládou za nepravdivé nebo mařící úsilí vlády hrozí až pět let vězení.

Konečně pořádný bič na svobodu a novináře. Podobný zmocňovací zákon si nechala schválit i československá vláda druhé republiky, která v roce 1938 měnila režim z demokratického na fašistický. Nehovoře o zmocňovacím zákonu Hitlerově.

Fidesz: Pedofilie a homosexualita jsou totéž

Rok 2021 se stal v Maďarsku rokem namířeným proti gayům a lesbám. Předešlá opatření proti LGBT+ komunitě doplnila vláda hned v lednu, když nařídila lesbickému sdružení Labrisz, aby opatřovalo své knihy s tematikou sexuálních menšin upozorněním, že se v nich píše o „chování, které odporuje tradičním genderovým rolím“. Na jaře zakázala změny údajů o pohlaví v osobních dokladech.

Novela zákona zakázala šířit mezi lidmi pod 18 let materiály zobrazující homosexualitu, reklamu nevyjímaje. Coca-cola totiž zveřejnila reklamu, na níž se k sobě, zcela nevinně, tulí dva muži. Jak říkají kritici, bude velmi těžké vést osvětu týkající se sexuálních menšin ve školách. Server Hungary Today zdůraznil, že nejkontroverznějším rysem této novely je už sama skutečnost, že spojuje pedofilii s LGBT, jako by byly jedno a totéž.

„Jako by homosexualita, bisexualita nebo transsexualita byla něčím, co dostanete jako dárek k 18. narozeninám,“ napsala v prohlášení maďarská nevládní organizace Háttér, podle níž tento zákon ohrozí duševní zdraví mladých lidí patřících k sexuálním menšinám a znemožní jim přístup k informacím a k podpoře a povede k nárůstu sebevražd mezi gayi a lesbami.

Soumrak demokracie

V září 2021 dala Českému rozhlasu rozhovor americká novinářka, spisovatelka a držitelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová. První dotaz: Nedávno jste vydala knihu Soumrak demokracie… Skutečně se ve střední Evropě smráká nad demokracií?

Její odpověď: „Ano. Řekla bych, že nejdál je to v Maďarsku, kde… vláda přímo kontroluje 95 procent všech médií a ten nepatrný zbytek jednotlivých nezávislých novinářů je pod silným dohledem pomocí sledovacího programu koupeného z Izraele, jak jsme nedávno zjistili. Maďarská vláda má rozsáhlou kontrolu nad justičním systémem, což vyvolává otázky, nakolik jsou tamní soudy ještě nezávislé. Maďarsko postupně zavřelo většinu institucí, které jsou nezbytné pro zachování demokratického systému.“

Jestli se takto chovají normální konzervativci, máme se doopravdy čeho obávat, až se dostanou k moci i u nás a nebudou se při tom muset ohlížet na své koaliční partnery. Problém je, že se toho neobává hnutí ANO, Okamurova SPD a nejspíše i některé skupiny uvnitř ODS – ultrakonzervativci, utilitární pragmatici a kmotrovské klany. Orbánovým příznivcům je buď blízká jeho ideologie a autoritářská rozhodnost, s níž se drží u moci, nebo to, že v jeho režimu mohou lépe dávat přednost vlastním zájmům než dosud. To se zdaleka netýká jen Babiše, i když jeho na prvním místě.

Občasný údiv nad tím, že Viktor Orbán stojí na Putinově straně, přestože ten se na Ukrajině dopouští válečných zločinů, není na místě. Putin a Orbán jsou ideologičtí souputníci, dívají se na svět stejně. Nad lidskými životy, nad utrpením obětí, nad demokracií, lidskými a občanskými právy stojí nenasytná touha po moci, po ovládání druhých, touha přinutit lidi žít podle představ, jež předepisuje jejich ideologie. Zlo se tak opět stává běžným, jak správně poznamenává Pomerantsev. S demokracií to nemá společného nic.

František Kostlán je publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin a extremismu. Po listopadu 1989 byl mimo jiné šéfredaktorem Českého deníku a časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina. V roce 2013 obdržel cenu Gypsy Spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.