Písničkář Jaromír Nohavica pobouřil část intelektuální obce verši parodujícími uprchlické téma. Ačkoli je zjevné, že se jedná o nadsázku, okamžitě si vysloužil nálepku rasisty a xenofoba. Nejdále zašel hudební kritik Jan Rejžek, který Nohavicu nazval „udavačskou kreaturou“. Stejně se však dříve paradoxně vyjádřil o Babišovi, do jehož novin píše.

[ctete]72152[/ctete]

Nadsázka, nebo rasismus?

Jana Rejžka, stejně jako ostatní oponenty, vyprovokovala Nohavicova parodie na melodii francouzského filmu Muž a žena, kde se objevuje sarkastický popěvek „Arab mi šahá na babu, já mu snad oči vydlabu… Zabiju toho Barabu, toho Barabu, Alibabu, pokud mě nezabije.“

Každému nemusí být tato ironie po chuti, na rozdíl od většiny účastníků festivalu v Hukvaldech. Někdo se mohl cítit pohoršen její „politickou nekorektností“ či „laciností“, ovšem obviňování Nohavici z rasismu a xenofobie je trochu příliš. Takto nálepkují titíž, kteří vidí rasistu a xenofoba v každém, kdo nevnímá komplikovaný problém uprchlíků totožně jako oni.

Podobné kontroverze nejsou ničím novým. Své si v nesrovnatelně větším měřítku užil německý komik Jan Böhmermann, který by se svou mnohem ostřejší satirou o „kozomrdovi“ Erdoganovi v naší veřejnoprávní televizi neprošel. Vyhrocení problému tureckým prezidentem však většinu německé veřejnosti popudilo a postavila se za komika.

Nohavica slabým odvarem Böhmermanna

Böhmermann reagoval na tureckou snahu cenzurovat svobodu slova v Německu. Turecké úřady si totiž stěžovaly na jinou satirickou píseň „Erdowie, Erdowo, Erdogan“, která nabroušeným jazykem popisuje, jak turecký režim zachází se svobodou vlastních občanů. Tehdy šlo o symbolický test, zda se Evropa přizpůsobí zvyklostem Turků a jejich stále problematičtějšímu zacházení se svobodou, anebo zda bude trvat na vlastním pojetí svobody.

Kancléřka Angela Merkelová, která báseň označila za „úmyslně zraňující“, se tehdy nezachovala příliš pevně, a nesmetla turecké vydírání ze stolu. Ve snaze si Erdogana nerozházet připustila komikovo trestní stíhání. Bylo jí vyčítáno, že současně důrazně nereaguje na mnohem zásadnější pošlapávání práv opozice a médií v Turecku, které s odstupem času po zmařeném „puči“ kulminuje.

V porovnání s Böhmermannovými kousavými verši je Nohavicův popěvek jen slabý odvar. Přesto si Rejžek neodpustil využít této situace k probuzení osobních animozit: „Ubohý estébák Nohavica se musí a musí vyslovit. K čemukoliv. Už nebijou naše děti děti, tak tohle. Velmi vtipné. Jeho řídící orgán StB by to této udavačské kreatuře jistě schválil.“

Komunistická a estébácká kreatura Babiš

Rejžek je proslulý svými břitkými výpady, zejména pokud je jeho terč nějakým způsobem propojený s předlistopadovým režimem. Kádruje především ty, kdo projevují jiné názory, než sdílí on. Za „kreaturu“ označuje kdekoho, v minulosti i šéfa hnutí ANO.

„Až Lidové noviny a MF Dnes přinesou na první straně titulek Náš majitel Babiš je komunistická a estébácká kreatura, demokracie v této zemi vyhraje,“ vyhlásil Rejžek na svém Twitteru dne 21. září 2013, tedy krátce před posledními parlamentními volbami.

S odstupem tří let se ukazuje, že bráno Rejžkovým pohledem v naší zemi demokracie nevyhrála. To mu však nijak nebrání v tom, aby do Lidových novin nepsal pravidelné sloupky do rubriky „Poslední slovo“.

Rejžek od té doby na adresu „kreatury“ Babiše nenapsal jediné křivé slovíčko. Naopak lze v některých jeho textech vysledovat prvky jisté servility. „Mrtvý brouk Bohuslav Sobotka necítí, že si pod sebou řeže větev? Jemu nestačila někdejší lánská zrada? Tuhle partaj Hašků a Škromachů bude na podzim volit zřejmě jen šílenec. A na topole podle skal jí Andrej Babiš zatleskal,“ píše Rejžek v jednom ze svých posledních sloupků.

https://twitter.com/jrejzek/status/381237087120261120

Rejžek na Bureše zapomněl

Není teď cílem rozebírat Nohavicův text, ani pitvat jeho působení v minulém režimu. Rejžkův případ je však čítankovou ukázkou selektivně moralizujícího farizejství. Jak je možné, že ve svém dlouhém výčtu estébáků a přisluhovačů totalitního režimu zapomněl na agenta Bureše?

Nebo snad věří řídícím důstojníkům Státní bezpečnosti, na základě jejichž svědectví soud loni rozhodl o tom, že Babiš údajně nespolupracoval vědomě? Souhlasí snad s Babišem, že se Státní bezpečností nespolupracoval, a naopak je její obětí? K této věci se kupodivu nijak nevyjádřil.

„Už samotná kategorie „agent“ představuje formu vědomé spolupráce s StB. Způsob získávání agentů ke spolupráci byl přísně regulovaný. Agent jednoduše s StB nemohl spolupracovat nevědomě. ÚPN v soudním řízení svoji argumentaci opřel o 12 rozličných svazků,  ani ty však soud nepřesvědčily,“ komentoval předseda Správní rady Ústavu paměti národa Slovenské republiky (ÚPN) Ondrej Krajňák rozhodnutí soudu pro Svobodné fórum. Falšování svazků v takovém rozsahu považuje za nepravděpodobné. Ostatně případ ještě nekončí, jelikož ÚPN podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Režimní slouha

Rejžek si tyto otazníky neklade, a už vůbec ne veřejně. Proto je jeho kritika těch, kteří se nějakým způsobem zapletli v minulém režimu, nevěrohodná. John Bok jej v jedné z velmi peprných veřejných přestřelek před časem označil za „režimního slouhu“, který „dovedně proplouval bolševismem“.

„Do Vondráčkové jsi se sice „statečně navezl“, ale na kritizování Hegenbarta, Lorence, a obdobných zločinců, tj. skutečných zmetků, jsi odvahu a chrabré srdce v sobě nenašel. Neboť ty se umíš uboze vytahovat jenom tehdy, když to není o hubu,“ nebral si Bok servítky prorocky. Vyčetl mu, že ho za jeho „horlivost soudruzi odměnili tím, že mohl psát do Tvorby, což byla de facto tiskovina ÚV KSČ“.

Rejžek vede mnoho osobních sporů. Zřejmě si přitom ze své mysli vytěsnil, že se změnila doba. Tiskoviny ÚV KSČ nahradil firemní tisk Agrofertu. Tvářit se, že jde pořád o ty samé noviny jako ještě v nedávné minulosti, je jen jinou formou dovedného proplouvání bolševismem.

[ctete]54905[/ctete]