Výsledky akcí stávající vlády proti živnostníkům se začaly naplno projevovat. Bylo zjištěno, že za první pololetí tohoto roku přibylo vůbec nejméně živnostníků od vzniku samostatné České republiky (samozřejmě v porovnání vždy s prvními pololetími předchozích let, aby byly údaje srovnatelné).
Nejvíce to samozřejmě odskákali živnostníci v obchodě, v ubytování a stravování, v dopravě, ale i ve stavebnictví. Překvapuje to snad někoho?
O tomto vývoji informoval server Informace o firmách. Na základě jeho dat průzkum provedli analytici ze společnosti CRIF − Czech Credit Bureau. Ze srovnání musela být vyřazena data za roky 1993, 2009 a 2013, kdy sice došlo k výraznému poklesu počtu živnostníků, ale to bylo způsobeno čištěním a aktualizací registru.
Výsledky za letošní první pololetí jsou však nakonec ještě horší, než předvídali snad i ti největší pesimisté. Navzdory setrvalému hospodářskému růstu a nízké míře nezaměstnanosti totiž došlo ve dvou krajích dokonce k propadu počtu živnostníků. Jedná se přitom zrovna o Karlovarský a Ústecký kraj, což jsou dlouhodobě dva ze tří našich krajů s největšími sociálními problémy (s výjimkou samotného města Karlovy Vary).
Podle uvedené analýzy zahájilo podnikatelskou činnost 29 142 živnostníků, zatímco 26 331 podnikání vzdalo. Výsledný přírůstek je tak skutečně rekordně nízký za celou dobu existence České republiky. V Karlovarském kraji zahájilo činnost pouze sedm živnostníků na každých deset, kteří to vzdali. V Ústeckém kraji jich pak bylo devět „narozených“ na každých deset „zesnulých“.
Kdyby snad měl někdo (např. jeden nejmenovaný bývalý ministr financí, lhář a autoritářský předseda jisté partaje v jedné osobě) řeči, že obchodníci zavřeli své prodejny, aby „vymazali“ svou daňovou historii, přičemž si místo toho otevřeli živnost novou, pak vězte, že živnostníků v prodejnách podle zmíněné analýzy ubylo souhrnně, v absolutních číslech. Přitom nijak málo. Ubyly jich v součtu dokonce zhruba dva tisíce. Jak jsme vás již informovali, stejně tak rapidně rostou počty ztrátových prodejen, logicky především na venkově.
Pročpak to vzdali zrovna živnostníci v prodejnách, hospodách či ubytovacích zařízeních? Důvody jsou nasnadě. Právě těchto sektorů se přece týkala první a druhá vlna „on-line pokladen“ včetně až milionové pokuty za jediné pochybení.
Pak je tu administrativní zátěž v podobě kontrolních hlášení, opět včetně nesmyslných pokut, které byly teprve po více než roce poněkud „obroušeny“ (ačkoli na ně část opozice upozorňovala již při projednávání ve sněmovně).
V neposlední řadě nezapomeňme na zákaz kouření v hospodách (i v noci a v kuřáckých koutcích), na rostoucí počet zajišťovacích příkazů (z nichž některé byly následně soudem zrušeny) nebo na neustále rostoucí povinnou minimální mzdu (i „mzdové tabulky“) pro zaměstnance třeba i malých živnostníků.
Nejhorší je, že jsou logicky nejvíce poškozeni ti nejslabší.