Rumunští fanoušci oslavovali Vladimíra Putina. FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace / se souhlasem
ANALÝZA / Válka na Ukrajině se projevuje na celém světě. Výjimkou není ani Afrika. Zatímco většina států zůstává do značné míry neutrální, stále více Afričanů se ocitá v boji. A to na obou stranách největšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války. Pod vlivem ekonomických potíží, příslibu vysokých odměn, a dokonce i občanství se Afričané nechávají verbovat jako žoldnéři.
O nedostatku vojáků na straně Ukrajiny bojující proti ruské přesile se mluví dlouhodobě. Ukrajina již snížila věk pro odvod do armády z 27 na 25 let. Horní hranice je 60 let. Nově také nabízí podmíněné propuštění odsouzeným, kteří vstoupí do armády. Jde o krok, který by podle některých představitelů mohl vést k mobilizaci až 20 tisíců vězňů do řad ukrajinské armády.
Lidské zdroje ale Kyjev hledá po celém světě. Jen několik týdnů po začátku války na Ukrajině prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval zahraniční bojovníky, aby se připojili k ukrajinským silám. „Každý, kdo se chce zapojit do obrany bezpečnosti v Evropě a ve světě, může přijít a postavit se po boku Ukrajinců proti okupantům 21. století,“ prohlásil tehdy. Podle ministra zahraničí Dmytra Kuleby se jen do 6. března 2022 přihlásilo přibližně 20 tisíc dobrovolníků z 52 států.
Jen několik dní po slovech ukrajinského prezidenta zamířily podle BBC na ukrajinskou ambasádu v Abuji, hlavním městě Nigérie, desítky dobrovolníků. The Guardian mluví o stovkách zájemců o vstup mezi ukrajinské vojáky. Velvyslanectví – stejně jako další v Africe – však muselo ustoupit, protože vlády mnoha zemí kontinentu si nepřály, aby jejich občané bojovali na Ukrajině.
„Nigérie nesouhlasí s využíváním žoldáků kdekoli na světě a nebude tolerovat jejich nábor,“ napsalo tehdy podle BBC nigerijské ministerstvo zahraničí. Stejně varovaly své občany před vstupem do války třeba Senegal nebo Alžírsko.
Dva tisíce dolarů za službu Rusku
O působení afrických žoldnéřů v ruské armádě se ví od loňského roku, kdy byl vytvořen takzvaný Ruský africký sbor. Ten tvoří přes dva tisíce armádních vojáků a důstojníků spolu se zkušenými žoldáky, z nichž mnozí dříve sloužili ve Wagnerově skupině, vedené Jevgenijem Prigožinem. Po jeho smrti při letecké havárii se wagnerovci de facto podřídili ruskému ministerstvu obrany.
Podle ukrajinské vojenské zpravodajské služby ruská armáda nyní zvyšuje nábor žoldáků z Afriky na podporu svých frontových operací na Ukrajině. Těmto zahraničním rekrutům je slíben vstupní bonus ve výši dvou tisíc dolarů (zhruba 45 tisíc korun, pozn. red.) výměnou za jejich souhlas s tím stát se součástí speciální jednotky jako útočníci.
Kromě zdravotního pojištění a ruských pasů pro sebe a svoje rodiny prý dostávají měsíční příspěvek ve výši 2 200 dolarů (zhruba 50 tisíc korun, pozn. red.). Většina zahraničních žoldnéřů se rekrutuje ze Rwandy, Burundi, Konga a Ugandy.
Nejde však o jediné státy, kde Rusko hledá nové síly pro vojenské operace na Ukrajině. Ukrajinská rozvědka už dříve informovala, že Moskva žoldnéře rekrutuje i v Nepálu, Somálsku, Indii nebo na Kubě.
Třeba Nepálců se Rusům do svých řad podařilo dostat až 15 tisíc, tvrdí zdroje americké televize CNN. Dostali stejné podmínky jako Afričané – dva tisíce dolarů měsíčně a ruský pas. Někteří z nich si však svůj výdělek dlouho neužili. Nepálská vláda údaje značně podhodnocuje, když tvrdí, že na straně ruské armády bojuje asi 200 jejích občanů. Nejméně 13 z nich bylo ve válečné zóně zabito. Jejich nasazení v bojích dokládají i mnohá videa na sociálních sítích.
Stejně jako pro žoldnéře z afrického kontinentu může pro Nepálce nasazení ve válce znamenat značné zlepšení životních podmínek v budoucnu. „Po ukončení studia jsem měl dvě možnosti. První byla zůstat po návratu v Nepálu nezaměstnaný a druhou bylo vstoupit do ruské armády,“ řekl jeden z Nepálců, který byl nasazen v bojích, když v Rusku ukončil vysokou školu.
Potýká se Rusko s problémy s lidskými zdroji?
Rusko verbuje především v zemích, které se potýkají s ekonomickými problémy. „Po obrovských ztrátách se ruská branná kampaň nucené mobilizace a uzavírání smluv se zajatci a žoldáky Wagnerovy skupiny vyčerpává. Vojáci jsou potřeba na frontových liniích, proto agresorská země zintenzivnila příliv občanů ze zemí s tíživou ekonomickou situací,“ popsal zástupce Koordinačního velitelství pro zacházení s válečnými zajatci Petro Jacenko.
„Jeden z tisíce je zajat a má štěstí, protože si zachránil život. Mohou být odsouzeni pouze na základě toho, že jsou žoldáci, protože je to nezákonné. Ale dokud takové soudy neproběhnou, jsou drženi jako váleční zajatci. To znamená, že dostávají tři plnohodnotná jídla denně, humánní zacházení a lékařskou péči, stejně jako zajatci Ruské federace,“ zdůraznil s tím, že žoldnéři nejsou předmětem výměn válečných zajatců. Rusko je nepotřebuje. Jejich propuštění závisí na procesu jednání se zeměmi jejich původu.
Jde ale pouze o ty, kteří válku přežijí. Generál ukrajinské armády a bývalý šéf zahraniční rozvědky Mykola Malomuž tvrdí, že žoldnéři jsou často využíváni jako potrava pro děla. Rusko už podle ukrajinského generálního štábu přišlo o více než 500 tisíc zraněných či zabitých mužů. Jen v květnu přitom mělo Rusko rekordní ztráty. Může hrozit, že se Rusové začnou ptát, proč zemřel nebo přišel o nohu člen jejich rodiny. V případě zahraničních žoldnéřů z rozvojových zemí a Afriky to ale nehrozí.
Rostoucí závislost Ruska na zahraničních žoldácích navíc může naznačovat, že se potýká s problémy s lidskými zdroji. Podle Malomuže má Rusko dnes asi 1 350 000 vojáků a na Ukrajině jich bojuje až půl milionu. „My máme také asi 1 100 000 vojáků. To znamená remízu, protože k vedení obranné operace je zapotřebí méně sil. V současné době vyhodnocujeme palebnou sílu jednotek, které mohou být použity. Proto má Rusko obrovský nedostatek vojenského personálu,“ dodal ukrajinský generál.
Rostoucí využívání zahraničních žoldnéřů Ruskem tak může naznačovat, že verbování dalších vojáků do armádních řad může být obtížnější, než se Kreml oficiálně přiznává. Navzdory své personální převaze navíc není schopno dosáhnout svých cílů na frontě. Zároveň se ruské vedení bojí další mobilizace, když už ta první z roku 2022 nebyla přijata s pochopením a objevily se i protesty. Další mobilizace by tak mohla spustit ještě větší nevoli. Kreml se tedy snaží verbovat i mimo Rusko.
