Zdá se, že Řekové, respektive jejich nová vláda, se rozhodli přitvrdit a přejít k vydírání. Řecký ministr zahraničí Nikos Kotzias tvrdí, že „pokud se ekonomicky zhroutí Řecko“, zaplaví Evropu nezákonní přistěhovalci a islamističtí bojovníci. Řekl to po zasedání ministrů zahraničí EU v Rize. Podle něj tvoří Ukrajina, Sýrie, Irák a severní Afrika hrozivou kosu, která je připravená seknout. Kotzias tvrdí, že postoj Unie k Řecku je „kulturní rasismus“. Ten spočívá v tom, že eurozóna nevyšla vstříc snahám nové řecké vlády dosáhnout zmírnění dluhové zátěže, zmírnit úsporná opatření Představitele eurozóny obvinil z toho, že se rozhodli „pomaloučku, polehoučku“ „rozdrtit“ vládu strany SYRIZA „už od prvních dnů“. Vyhrožuje pravicovým extremismem a chaosem. Opět se ukazuje, že se sklízí, co se zaselo. Řecku se, především v dobách utrácejících socialistických vlád kdy byl premiérem Andreas Papandreu (byl premiérem Řecka v letech 1981-1989 a 1993-1996 a založil stranu socialistické hnutí PASOK), půjčilo hodně peněz. Pak se jim před několika lety půjčilo hodně peněz, aby se Řecko nezhroutilo. Jenomže házet peníze do černé díry nemá smysl. Teď se k moci dostala radikální SYRIZA. Díky slibům, za které by se nemusel stydět komunismus sovětského bloku. Lidé na jihu žijí v iluzích, že socialismus tohotu střihu bude fungovat, když se to bude dělat „správně“. Ekonom Pavel Kohout nedávno citoval z programu SYRIZA. Je to děsivé čtení: „Jiný svět, který je možný, je světem socialismu s demokracií a svobodou. Je to svět, kde potřeby člověka stojí před ziskem, neboť zisk již nebude hnací silou ekonomiky. (…) Socialismus je pro nás více než jen dekorativní dodatek ke kapitalismu. Kapitalismus je systém, který je založen na produkci, jejímž cílem je soukromý zisk, proti němuž bojujeme v samé jeho podstatě. Pro nás je socialismus způsobem organizace společnosti, která je založena na společenském, a nikoli soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Socialismus vyžaduje demokracii ve všech buňkách a kloubech veřejného života, aby dělníkům bylo umožněno plánovat, řídit, kontrolovat a chránit výrobu orientovanou na uspokojování společenských potřeb.“ S budováním toho „jiného“ „možného“ světa to samozřejmě dopadne zle a účet bude muset zase zaplatit někdo jiný, ten, na koho si SYRIZA a spol ukáží prstem. Plaťte, nebo na vás pustíme islamisty a imigranty, těch, na rozdíl od peněz, bude k dispozici dost. S nevelkou snahou se tak Unie dostala do situace, kdy je každé rozhodnutí už špatné, protože se za něj zaplatí. Ještě také nevíme, co udělá armáda, které chce nová vláda sáhnout na peníze. Na to nebyli generálové zvyklí. Dostávali hodně, protože vedle Řecka je Turecko, sice taky člen NATO, ale jinak země, s kterou jsou Řekové v trvalém konfliktu. Navíc je tu vzpomínka na vojenskou juntu, která v zemi vládla v letech 1967 až 1974. Někomu se idea junty, která zavede pořádek, může líbit, někdo z ní bude mít hrůzu, protože to znamená násilí, věznění, odchody do emigrace a především deziluzi ze schopnosti demokracie zvládnout problémy. Demokracie se poněkud vymkla z rukou, protože ty ruce postrádaly hlavu, která by demokracii spojila s odvahou a zdravým rozumem. Takže možná se někdo modlí, aby to generálové vzali do rukou. Jenže ne všichni generálové pak odevzdají zemi v přijatelném stavu, jako se to povedlo Francovi ve Španělsku a Pinochetovi v Chile. Za cenu krve, samozřejmě, stejně tak jako za cenu rozdělení společnosti. Skvělé vyhlídky.