Demonstrace hnutí Otevřeme Česko-Chcípl pes na Staroměstském náměstí v Praze (17. 11. 2021) FOTO: ČTK/Deml Ondřej
FOTO: ČTK/Deml Ondřej
Rektor Metropolitní univerzity politolog Michal Klíma publikoval na webu Echo 24 exaltovaný text o tom, že v naší zemi nastupuje diktatura „mediálních spasitelů covidového náboženství“, kteří pomocí alarmistické ideologie vnucují společnosti povinné očkování, požadují trestání neočkovaných a nejspíš by chtěli celou společnost zavřít do karantény. Na nespokojence a kritiky proticovidových opatření by tito lidé prý nejraději poslali vodní děla. Je to hodně přestřelený článek, ale to by ještě nebylo tak důležité. Podstatnější je naprosté ignorování faktů a zahanbující pozice České republiky v mezinárodním srovnání.
Nevíme přitom, o kom přesně pan rektor Klíma mluví, když píše o vzývatelích covidismu. Sám neznám nikoho, komu by se epidemie covidu líbila. Žádnou armádu tak nebezpečných očkovacích fanatiků, jež by ohrožovala ústavou chráněné svobody občanů, tu nevidím. Zato vidím hloučky i větší shluky agresivních odpíračů očkování a také celou řadu módních obránců údajné svobody, kteří vehementně brání svobodu šířit lži či svobodu chovat se nezodpovědně.
Pan Klíma (prosím, neplést s významným mediálním manažerem Michalem Klímou) stvořil typicky alarmistický text, který je celý postavený na falešném popisu situace, na ignorování faktů o počtu obětí epidemie u nás a v západních zemích, a tudíž na zakrývání zásadní skutečnosti, že bezbrannost části české společnosti a naše děsivé počty mrtvých průkazně souvisí s ohromnou kontaminací našeho mediálního prostředí cílenými dezinformacemi, mezi nimiž je největší hrozbou ruská subverze namířená proti našemu státu. Pan Klíma chce bránit svobodu, přitom pomíjí znesvobodnění našich lidí v důsledku podléhání zaostalým bludům a naprostým kravinám.
Především je třeba se postavit generalizaci, podle níž média ovládají fanatičtí zastánci povinného očkování, kteří by kolem neočkovaných rádi uvázali smyčku, jak píše Klíma.
Debata o povinném očkování se ukázala jako legitimní v důsledku nezpochybnitelného faktu, že drtivá většina současných pacientů na jednotkách intenzivní péče není očkována. Je zarážející, jak lze na tuto skutečnost zapomenout.
A pak je tu druhý nezpochybnitelný fakt: Naše počty obětí jsou mnohonásobně horší než třeba ve Francii, v Británii, v Portugalsku a také v Německu, kde si přitom vůči západoevropskému průměru vedou relativně hůře, ale stále třikrát lépe než u nás. A také nelze ignorovat skutečnost, že jsme nyní ohledně naší neschopnosti efektivně čelit epidemii v jednom pytli s Bulharskem a Maďarskem.
Za posledních 28 dní v Česku zemřelo kvůli epidemii 2643 lidí. Na jeden milion obyvatel to je 247 obětí. Ve Francii je toto číslo desetkrát nižší, 25 obětí na jeden milion obyvatel, a ve Švédsku je za poslední měsíc pouze 11 obětí na milion obyvatel. Většina českých pacientů umírá jenom proto, že má naše společnost kulturní deficit a neschopnou vládu. Jestli někdo, kdo má zodpovědnost za přípravu mladých lidí na jejich povolání, dokáže být nad těmito čísly povznesen a kritizovat alarmismus, tak má velmi zvláštní optiku i velmi zvláštní nastavení mysli.
Přitom ale zároveň Michal Klíma zcela alarmisticky vykreslil mediální štvanici na antivaxery a na povinné očkování. Ve skutečnosti tu ale nežijeme v ohrožení kvůli veřejné agresivitě zastánců očkování. Naopak zde čelíme zcela neskutečné a brutální agresivitě fanatických odpůrců očkování, kteří útočí na statečné a vyčerpané zdravotníky a pořádají štvanice na doktory. Kupříkladu bych připomněl srocení antivaxerů přímo před domem prezidenta lékařské komory Milana Kubka, na něhož křičeli „parchante“ a vyhrožovali mu, že ho pověsí na lucernu. To je přeci neskutečné a opravdu alarmující. Jak se něco tak hnusného může u nás dít?
Samotné téma povinného očkování zatím neprošlo klíčovou debatou, a tak se vůbec nemohlo ani ukázat, jakou by takové opatření mohlo mít podobu. V Rakousku se již hovoří o pokutách pro neodůvodněné vyhýbání se očkování. Takový přístup není právě šťastný hned z několika důvodů. Tím hlavním je, že lidem nelze v takové míře brát možnost o sobě rozhodovat ani během epidemie. Na druhou stranu má ale společnost naprosté právo si určit, jaká omezení musí neočkovaní lidé akceptovat, když očkování odmítnou. Povinnost očkování by se neměla zavádět zákonem a neměla by podléhat sankcím. Zcela by stačil stejný typ vyhlášky, jaká již dlouhá léta určuje všechna další povinná očkování. Po celá desetiletí tato očkování bez řečí podstupujeme a o žádných sankcích jsme nikdy neslyšeli. Samotný průběh očkování je pro většinu lidí zcela banálním prožitkem.
Slovo „povinnost“ lze pochopit jako donucování, na což jsme v liberální společnosti právem ostražití. Je tu ale i jiný obsah slova povinnost, jak ho chápou lidé v zavedených demokraciích, v nichž mají lidé vysokou schopnost regulovat sami sebe bez účasti státu. Cítí prostě vědomí vlastní zodpovědnosti, a to jak vůči sobě, tak vůči okolí. A je to hlavně pro ně normální. To je celý důvod, proč jsme na tom tak, jak jsme na tom. Lidí s vědomím zodpovědnosti je u nás statisticky méně a státní autority jsou přitom až doposud neschopné a směšné.
Autoritářská Babišova vláda navíc dokázala pouze nařizovat, zakazovat, zavírat a provozovat lockdowny. Nic jiného se jí tak nedařilo. Nyní čerstvě zničila škrtnutím pera výdělek tisíců drobných živnostníků, kteří se chystali prodávat na vánočních trzích. Přitom jiní a zejména silnější prodejci mají možnost v obchodních centrech prodávat dál. To je přitom náš problém a je to problém, který se úzce dotýká svobody a spravedlnosti.
Nemusím se shodovat s nastupující vládou ohledně povinného očkování a může mě frustrovat, že z předkládaných návrhů řešení nevidím žádné opatření, jež by lépe chránilo naše občany a zbavilo nás stigmatu jedné z nejhorších a nejneschopnějších zemí Evropy v boji s covidem. Na nastupující vládě je sympatické to, že na rozdíl od vlády dosluhující nevyznává autoritářský dirigismus jako všelék a o poznání více respektuje spravedlnost a vyzdvihuje individuální zodpovědnost. Jen je tu otázka, jak může být v našich poměrech efektivní.
Ve společnostech, kde mají lidé vyšší schopnost regulovat sebe sama bez ingerence státu, umírá méně lidí. Je přeci naším základním cílem, abychom se snažili posunout civilizační úroveň vlastní země dopředu. To není věcí příkazů, ale společného odhodlání společnosti být lepší. Michal Klíma chce naopak zřejmě konzervovat zaostalost, zůstat stejní, jací jsme.
Velmi podobně Klíma před lety v čase vrcholícího převzetí státu Andrejem Babišem nesouhlasil s alarmismem, když se řada publicistů snažila varovat před destrukcí demokracie a pohrdáním pravidly ze strany vládnoucího oligarchy.
Politolog Klíma napsal v únoru 2015 do Babišových Lidových novin článek, v němž vyslovil očekávání, že se hnutí ANO Andreje Babiše bude na svém nadcházejícím sněmu „demokratizovat“ a že může přispět k nápravě naší „defektní demokracie“. Babiš pak dostal ve volbě předsedy ANO plných 100 procent hlasů a tato stranická akce jeho hnutí vstoupila do historie s nálepkou „severokorejský sjezd“. Andrej Babiš se tu pak pokusil zavést zaostalý systém vševládnoucího sultána, kterému celý stát a jeho zdroje patří jako soukromé osobě.
Když tedy Michal Klíma varuje alarmisticky před alarmismem těch, co se snaží bránit českou společnost před závažnými riziky, tak to zapadá do jeho letité publikační koncepce. Aspoň je jasné, kde stojí.
